povídky zachycující soc. vztahy a upozorňující na nespravedlivé uspořádání společnosti, v závěru tyto rozpory vyřešeny vždy smírně, idealisticky a prvotní realistický obraz se mění v sociální idylu, př. Chudí lidé, Pohorská vesnice, Chyže, V zámku a podzámčí

Karel Havlíček Borovský ( 1821 – 2856 )

• básník, satirik, novinář, politik, narozen v Borové na Vysočině, otec vlastnil kupecký krám, malé hospodářství, vystudoval, po maturitě 2 roky filozofie v Praze, pak přestup do kněžského semináře (nevyhovuje mu to, nemůže se smířit s tupým drilem, formálním pojetím víry, všude viděl jen faleš a konzervatizmus církve → vystoupil)
• 1843 odchod do Ruska (vychovatel), 1844 zpět v Čechách, z počátku nadšen Moskvou, Ruskem, pravosl. církví, ale brzy poznal druhou stránku, nelidské zacházení panstva s mužiky, primitivnost ruského venkova a všudypřítomný alkoholismus
  •1844 se živí jako novinář
• prvotiny – Obrazy z Rus – novinové články do České včely (časopis) – postřehy z pobytu v Rusku, cestopis črty, uveřejnil kritiku Tylova Posledního Čecha (ironizoval, zesměšnil Tyla, nelíbil se mu jeho sentimentalismus a plané řeči o vlastenectví)

Pražské noviny – redaktorem
Národní noviny (1848) – list národně uvědomělého českého měšťanstva, stáli na pozicích austroslavismu, založil vlastní humoristicko-satirickou přílohu Šotek → epigramy, vtipy zaměřené na vládu, parodické pol. texty na nápěv národních písní (lidových)

• leden 1850 zakázány N.N. i Šotek, pronásledován policií → odchod do Kutné Hory → zakládá vlastní časopis Slovan – vycházel d května 1850 do srpna 1851, vyjadřuje svá stanoviska, své názory, velmi úspěšný časopis, až 3 tis. výtisků, 1851 musel zavřít
• 16.12. deportován do Brixenu, 1855 se vrací do Čech, těžce nemocen, nakažen tuberkulózou, 1856 umírá, pohřeb – protirakouská manifestace Pražanů, B.N. dává na hrob trnovou korunu
• dílo:
  Obrazy z Rus – reportáže, cyklus cestopisných črt, dojmů, postřehů z ruského pobytu
  epigramy – krátká satirická báseň s vtipnou pointou, rozčlenil je od pěti oddílů, věnoval je církvi, králi, vlasti, světu a Múzám; Havl. epigramy charakterizoval „jako malé nádobky, do kt vztek svůj nalívám, aby mi srdce nežraly“; př. Demokratský, Verba docent
  osatirické skladby – vrchol Havl. tvorby

Tyrolské elegie – 1852, vyšly 1861, hrdina sám Havl. vypravuje svůj příběh odloučení od domova, zatčení a deportace do tyrolského Brixenu, samotný příběh není příliš bohatý, je však osou, kt umožňuje autorovi vyjádřit svůj odpor k despotické vládě, armádě a církvi; př. příběh se splašenými koňmi; skladba je plná ironie a sarkasmu „Bach mi píše jako doktor, že mi nesvědčí v Čechách zdraví, že prej potřebuju změnu prostředí“

Král Lávra – využil motivů irské pohádky o králi Midasovi s oslíma ušima a děj převedl do českého prostředí; „dobrý“ král Lávra má oslí uši a každého holiče, kt je uvidí nechá popravit, teprve Kukulín se stane jeho dvorním holičem – musí však zachovat tajemství, neunese to, vše prozradí vrbě, basista si z vrbového proutku udělá kolíček a na plese basa vše vyzradí, král si uvědomí svou hloupost...;jinotajná skladba, Havl. se vysmívá hlouposti korunovaných hlav a absolutistickému systému vlády

Křest sv. Vladimíra – nedokončená skladba, námět z Nestorova letopisu (legenda o nástupu křesťanství v Kyjevské Rusi); děj líčí konflikt boha Peruna a cara Vladimíra, Perun měl hřmít na jeho oslavách → vulgárně odmítl → car ho dal zatknout a odsoudit; závěrem: absolutistický vladař zobrazen jako vzpurný nadutec, satira útočí na absolutismus, církev, policii, soudy

satira – zesměšnění za účelem kritiky a následné nápravy
ironie – vtipné výsměšné vyjádření, kt je myšleno opačně
sarkasmus – jedovatý, jízlivý posměšek, vyšší stupeň ironie
elegie – žalozpěv