Realismus v české literatuře

Realismus v české literatuře

Božena Němcová ( 4.2.1820 – 1862 )

• vlastním jménem Barbora Panklová, narozena ve Vídni
• symbolizovala úsilí českého národa o svébytnou literaturu, reprezentovala snahy o rovnoprávné postavení ve společnosti, vytvořila umělecké dílo nesporných kvalit
• rodiči byli pravděpodobně Terezie Novotná a Jan Pankl (kočí z Ratibořic)
• další teorie: Barbora byla dcerou kněžny Dorothey Záhaňské (mladší sestra kněžny z kn. Babička) – kráska, dlouholetá milenka, oficiální dědička fr. politika, prožila další milostný románek s hrabětem Clam - Martinicem → porodila tejně v J Francii, manželé Panklovi jen adoptivními rodiči
• do školy chodila ve Skalici (V Čechy), vychovávána „po pansku“ na zámku ve Chvalkovicích nedaleko Ratibořic (1830 – 1833)
• v 17 letech ji provdali za Josefa Němce (o 15 let staršího) → pragmatický, nesentimentální, necitlivý, neprožíval pocity, nedává je najevo, odměřený x B.N. → žila v odlišných sférách, snila o ideálech, toužila po citech, snažila se být emancipovaná, nešťastné manželství, hmotná bída, nedostatek financí, časté překládání Němce (Praha, Červený Kostelec, Domažlice, Litomyšl, Polná, Slovensko, po ´48 Nymburk, Liberec, Uhry) → nakonec se osamostatnila, žila s dětmi sama v Praze
• dílo:
  opohádky:
  
  Národní báchorky a pověsti – např. Chytrá horákyně, prvotina, legendy, pověsti, fantastické i humorné pohádky, umělecky zpracovaná lidová látka
  
  Slovenské pohádky a pověsti – nadaná vypravěčka, zachovává původní lidovou podobu
  onárodopisné studie:
  
  Obrazy z okolí domažlického – cestopisné a národopisné črty, původně vycházely v Tylových Květech, lidové zvyky a tradice Chodska
• Babička
  ovrcholné dílo B.N., poprvé vyšlo 1855, od té doby ještě 350x a přeloženo do několika jazyků
  opróza, rozsáhlá povídka, vznikla v době kdy B.N. prožívala nejtěžší období svého života, smrt nejstaršího syna Hynka
  omísto a doba děje: Ratibořice, Staré bělidlo, 1.pol.19.st.
  
  onámět: řada obrazů z venkovského života a vzpomínky na babičku Magdalenu Novotnou
  vzpomínky na dětství, na babičku, život na bělidle, návštěvy babičky s vnoučaty na zámku, ve mlýně, v myslivně, vyprávění o Viktorce, příběh Jakuba a Kristly, příběh kněžniny schovanky Hortensie, setkávání se s lidmi z okolí, v závěru vylíčení smrti babičky a jejího pohřbu
  
  postavy:
  
  babička M. Novotná – prostá venkovská žena, její moudrost pramení z bohatých životních zkušeností, laskavá, pracovitá, starostlivá, krásný vztah ke všemu živému – vše považuje za Boží dílo
  Barunčini rodiče – Proškovi (Panklovi), matka → zpanštělá, nepřístupná, přísná, otec → srdečný, vzor dobrého otce, sdílný
  děti: Barunka → citlivá, vnímavá, inteligentní, bystrá, Jan, Vilém, Adélka → lit. typy, bezstarostné roztomilé děti
  lidové typy: rodina mlynáře, myslivce
  psi: Sultán a Tyrl
  okompozice: rozsáhlá povídka, má nejednotný děj, řada obrazů spojených hlavní postavou, příběh o Viktorce je epizoda

2 dějová pásma:

• příjezd babičky na bělidlo, jednotlivé příběhy
• od 8. kapitoly, zobrazení roku na českém venkově v 1.pol.19.st., střídání ročního období, lidové zvyky, obyčeje, tradice, popis krajiny.

prolog – přímé oslovení, vzpomínka na babičku,
epilog – poslední dny babiččiny, pohřeb
ojazyk a styl: archaizmy, lidová rčení, přísloví, prostý, bez metafor, často se popisuje, používá retrospektivu (přítomný děj je přerušován pohledy do minulosti)

Babička obsahuje prvky idealizace, hlavním cílem autorky bylo ukázat harmonický život prostých lidí

• povídková tvorba – v povídkách se odrážejí typické rysy českého venkova, jeho svérázné postavy, ale i společenské problémy doby, 2 okruhy dle zaměření:

ohledání dobrého člověka, jednoduchý příběh, děj se soustřeďuje na hl. postavu, často žena, kt je nositelkou mravních vlastností, př. Divá Bára, Karla, Dobrý člověk, Pan učitel

povídky zachycující soc. vztahy a upozorňující na nespravedlivé uspořádání společnosti, v závěru tyto rozpory vyřešeny vždy smírně, idealisticky a prvotní realistický obraz se mění v sociální idylu, př. Chudí lidé, Pohorská vesnice, Chyže, V zámku a podzámčí

Karel Havlíček Borovský ( 1821 – 2856 )

• básník, satirik, novinář, politik, narozen v Borové na Vysočině, otec vlastnil kupecký krám, malé hospodářství, vystudoval, po maturitě 2 roky filozofie v Praze, pak přestup do kněžského semináře (nevyhovuje mu to, nemůže se smířit s tupým drilem, formálním pojetím víry, všude viděl jen faleš a konzervatizmus církve → vystoupil)
• 1843 odchod do Ruska (vychovatel), 1844 zpět v Čechách, z počátku nadšen Moskvou, Ruskem, pravosl. církví, ale brzy poznal druhou stránku, nelidské zacházení panstva s mužiky, primitivnost ruského venkova a všudypřítomný alkoholismus
  •1844 se živí jako novinář
• prvotiny – Obrazy z Rus – novinové články do České včely (časopis) – postřehy z pobytu v Rusku, cestopis črty, uveřejnil kritiku Tylova Posledního Čecha (ironizoval, zesměšnil Tyla, nelíbil se mu jeho sentimentalismus a plané řeči o vlastenectví)

Pražské noviny – redaktorem
Národní noviny (1848) – list národně uvědomělého českého měšťanstva, stáli na pozicích austroslavismu, založil vlastní humoristicko-satirickou přílohu Šotek → epigramy, vtipy zaměřené na vládu, parodické pol. texty na nápěv národních písní (lidových)

• leden 1850 zakázány N.N. i Šotek, pronásledován policií → odchod do Kutné Hory → zakládá vlastní časopis Slovan – vycházel d května 1850 do srpna 1851, vyjadřuje svá stanoviska, své názory, velmi úspěšný časopis, až 3 tis. výtisků, 1851 musel zavřít
• 16.12. deportován do Brixenu, 1855 se vrací do Čech, těžce nemocen, nakažen tuberkulózou, 1856 umírá, pohřeb – protirakouská manifestace Pražanů, B.N. dává na hrob trnovou korunu
• dílo:
  Obrazy z Rus – reportáže, cyklus cestopisných črt, dojmů, postřehů z ruského pobytu
  epigramy – krátká satirická báseň s vtipnou pointou, rozčlenil je od pěti oddílů, věnoval je církvi, králi, vlasti, světu a Múzám; Havl. epigramy charakterizoval „jako malé nádobky, do kt vztek svůj nalívám, aby mi srdce nežraly“; př. Demokratský, Verba docent
  osatirické skladby – vrchol Havl. tvorby

Tyrolské elegie – 1852, vyšly 1861, hrdina sám Havl. vypravuje svůj příběh odloučení od domova, zatčení a deportace do tyrolského Brixenu, samotný příběh není příliš bohatý, je však osou, kt umožňuje autorovi vyjádřit svůj odpor k despotické vládě, armádě a církvi; př. příběh se splašenými koňmi; skladba je plná ironie a sarkasmu „Bach mi píše jako doktor, že mi nesvědčí v Čechách zdraví, že prej potřebuju změnu prostředí“

Král Lávra – využil motivů irské pohádky o králi Midasovi s oslíma ušima a děj převedl do českého prostředí; „dobrý“ král Lávra má oslí uši a každého holiče, kt je uvidí nechá popravit, teprve Kukulín se stane jeho dvorním holičem – musí však zachovat tajemství, neunese to, vše prozradí vrbě, basista si z vrbového proutku udělá kolíček a na plese basa vše vyzradí, král si uvědomí svou hloupost...;jinotajná skladba, Havl. se vysmívá hlouposti korunovaných hlav a absolutistickému systému vlády

Křest sv. Vladimíra – nedokončená skladba, námět z Nestorova letopisu (legenda o nástupu křesťanství v Kyjevské Rusi); děj líčí konflikt boha Peruna a cara Vladimíra, Perun měl hřmít na jeho oslavách → vulgárně odmítl → car ho dal zatknout a odsoudit; závěrem: absolutistický vladař zobrazen jako vzpurný nadutec, satira útočí na absolutismus, církev, policii, soudy

satira – zesměšnění za účelem kritiky a následné nápravy
ironie – vtipné výsměšné vyjádření, kt je myšleno opačně
sarkasmus – jedovatý, jízlivý posměšek, vyšší stupeň ironie
elegie – žalozpěv