Básnická generace 2.pol.19.stol.

historická, politická situace:

• 1848 – nástup Františka Josefa I – doba absolutistické vlády
• 1852 – nástup Alexandra Bacha – všemocného ministra vnitra (policie), zavedení přísné cenzury, potlačování svobodných projevů, spolků, omezení vydávání českých knih, germanizace, absolutizace bachovského období
• 1859 – Bach odvolán
• 1860 – „říjnový diplom“ – uvolnění poměrů
• 1861 – únorová ústava, císař přislíbil konstantní vládu, obnova občanských práv
• 1867 – velký neúspěch českého politického zápasu, vznik Rak.- Uh. (hist. změny umožnily kulturní rozmach)
  architektura
• novogotický sloh – Hluboká, Lednice, dostavba chrámu sv. Víta
• novorenesance – Národní muzeum, Národní divadlo, Rudolfinum

Národní divadlo – 1869 základní kámen, vyhlášena celonárodní sbírka „Národ sobě“, na výstavbě se podílejí nejvýznamnější umělci – hovoří se o generaci Národního divadla, 1881 dostavěno, požár (národní tragédie) → 1883 2. otevření – skladba Libuše od Bedřicha Smetany

• hudební skladatelé – Bedřich Smetana (Braniboři v Čechách, Hubička, Čertova skála, Tajemství), Antonín Dvořák (Symfonie Z Nového světa, opery Rusalka, Čert a Káča, zhudebnil Polednici, Vodníka), Zdeněk Fibich, Leoš Janáček
• architekti – Josef Zítek, Josef Šulc
• malíři – Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Julius Mařák, Vojtěch Hyvnais (opona)
• sochaři – Josef Václav Myslbek

Literatura 50. léta

• umírají představitelé starší generace – Kolár, Palacký, Tyl, Havlíček
• Sabina ve vězení, vycházejí jen 2 umělecky hodnotné knihy – Kytice (1853), Babička (1855)
• Jan Neruda toto období nazývá „časy zaživa pohřbenými“

Kulturní situace v 60. letech:

• rozmach kulturního života, vznik mnoha spolků:
  1861 – Hlahol – pěvecký spolek
  1862 – Sokol – tělovýchovný spolek, Miroslav Tyrš
  1863 – umělecké beseda – centrum básníků, spisov., hudebníků, výtvarníků
  Literatura 60. léta
• oživení lit. života, už 1858 vystoupila mladá generace a vydala almanach Máj. → nazýváni májovci, otevřeně se přihlásili ke K.H.Máchovi, k jeho moderní poezii,
• zakladatelé J. Neruda, Vítězslav Hájek, přispívali také Němcová, Erben, Sabina, Karolína Světlá, Sofie Podlipská, Heyduk
• lit. program májovců:
  opožadovali větší kontakty s E a světovou lit. (překlady Byrona, Puškina, Poea, Huga)
  oskutečnost zobrazena realisticky, příklon k realismu
  ousilovali o modernizace české lit.
  almanach – ročenka, obsahuje lit. příspěvky různých autorů, často poprvé publikujících

Jan Neruda (1834 – 1891)

• nejvýzn. představitel májovců, největší lit. osobnost 19. st., básnické dílo uznáváno až po smrti, za života znám jako prozaik, novinář!
• narodil se na Malé Straně v Ostruhové ulici v domě u Dvou slunců, žil s matkou, starý mládenec, několik vztahů → Anna Holinová, K. Světlá (dopisy), Terezka Macháčová, Anička Tichá, celý život prožil na Malé Straně
• novinářská činnost: jeho novinářské texty mají lit. hodnotu, Neruda člověk s vynikajícím postřehem, vnímavý, dokázal vyhmátnout podstatu problému a uplatňoval satirický humor, u nás zakladatelem nového lit. útvaru – fejetonu, napsal jich přes 2000, dominuje realistické vnímání světa, představuje prostředí věznic, sirotčinců, žebráků, podepisoval je znakem rovnostranného trojúhelníku a byly psány pod čarou, k nejzn. patří Kam s ním?, 1. máj 1890, Trhani – fejetonistická povídka ze života železničních dělníků, přispíval do novin : Čas, Hlas, Národní listy
  fejeton – krátký novinový článek na aktuální téma doby
• básník: 6 sbírek, kt tvoří základ českého novodobého básnictví
  oHřbitovní kvítí (1857/8) – reflexivní, intimní lyrika, verše skeptické pesimistické, vyjadřují beznaději – obraz atmosféry 50. let – éra A. Bacha; přijata velmi záporně, Nerudy se to dotklo, na 11 let se odmlčel
  Knihy veršů (1868): rozdělená do tří oddílů
  knihy veršů výpravných – epické básně, hlavně sociální balady, ukazují soc. nerovnost, bídu mezi lidmi; př. Dědova mísa, Před fortnou milosrdných
  sociální balada – zlo je způsobeno nespravedlností soc. řádu
  knihy veršů lyrických – básně věnované otci, matičce a Anně
  knihy veršů časových a příležitostných – reaguje na atmosféru 50. l.m nazývá ji časy zaživa pohřbenými; př. Vším jsem byl rád

Písně kosmické (1878) – velmi úspěšná, okamžitě rozebrána → Neruda známým básníkem, víra v pokrok lidstva, reakce na nové vědecké poznatky (z kosmu), humorná forma předávání těchto poznatků, b. Jak lvové bijem o mříže, Seděly žáby v kaluži
Balady a romance (1883) ztírá tradiční chápání obou žánrů, zabývá se lidskými vztahy, národními otázkami, biblickými náměty; př. Balada helgolandská, romance o Karlu IV.
romance – lyricko-epická b., s milostnou tématikou a šťastným koncem
balada – lyricko-epická b. se smutným dějem a často špatným koncem
Prosté motivy (1883) – intimní ale nesentimentální zpověď stárnoucího básníka, vyslovuje osamělost, milostné štěstí a nakonec smíření se životem, symbolicky rozděleno do 4 oddílů: podle ročních období (Jarní – Zimní), paralely lidského života
Zpěvy páteční (1896) – posmrtně vydána Vrchlickým, básně s pozůstalosti, 10 básní patetického rázu a vlasteneckého obsahu; b. Láska, Jen dál
patos – přehnaný ráz

• prozaická tvorba:
  oPovídky malostranské, 13 próz
• prostředí a doba: Praha, Malá Strana, 40.léta 19.stol., starosvětské, uzavřené prostředí (klidné tiché, oddělené od okolního světa)
• děje se odehrávají v hostincích, domácnostech, na pavlačích, v ulicích
• postavy: drobnokresby lidiček, žebráci, drobní kupci, živnostníci až po honoraci
• střídá se vážný tón s humorným až satirickým, Neruda má pochopení pro drobné lidské slabosti
• reálné ztvárnění prostředí i postav
• jazyk: vysoká umělecká úroveň, využívá hovorovou řeč, směřuje ke stručnosti až úsečnosti
• povídky: Týden v Tichém domě, Psáno o letošních dušičkách, Figurky, Doktor Kazisvět, Hastrman, Přivedla žebráka na mizinu, O měkkém srdci
  Arabesky – soubor povídek z pražského života, kritika společnosti i sebeironie
  Trhani – povídka o životě dělníků pracujících na stavbě železnice; tragické osudy
• drama – drama ho lákalo, ale nebyl příliš úspěšný; veselohra Ženich z hladu, tragédie z doby it. renesance Francesco di Rimini

Vítězslav Hálek (1835 – 1874)

• vlastním jménem Vincent Hálek, narozen na Mělnicku, na venkově, studoval filozofii, Nerudův současník, úspěšnější, slavnější (ve své době)
• Neruda – kritický, plný rozporů x Hájek – z jeho díla čiší optimismus, pohoda, láska, harmonie, verše snadno zapamatovatelné, harmonický rodinný život plný lásky, nezná finanční problémy
• autorem 3 básnických sbírek:
  Večerní písně – milostná lyrika, plná štěstí a lásky = síly, kt dává životu rovnováhu a sílu, pocit jistoty
  V přírodě – přírodní lyrika, příroda zdrojem moudrosti
  Pohádky z naší vesnice – epické verše, podává obraz českého venkova, živ. na venkově, všímá si soc. poměrů
• próza
  převážně povídky, kde realisticky ztvárňuje venkov a mezilidské vztahy
  zůstává však rozpor mezi Hálkovou snahou vše idealizovat a realitou, vybírá si postavy kladné, vysoce morální
  nejzn.: Poldík rumař, Muzikantská Liduška (o lásce, kt rodiče nepřáli), Na vejminku (vztahy rodičů a dětí), Na statku a v chaloupce (vztahy mezi lidmi, kontrastní prostředí: blahobyt x chudoba, rozvrácená rodina x spokojenost a lidské štěstí)
• dramatik: autor hry Král Vukašín – 1862 otevřeno Prozatimní divadlo
• novinář: Národní listy, Květy, Lumír (časopis)

Májovci – básníci

• Rudolf Mayer – velmi nadaný, zemřel hned po VČ studiích na tuberkulózu, romantik, velmi blízký Máchovi, jeho verše ponuré, pesimistické; př. soc. balada V poledne
• Adolf Heyduk – napsal přes 60 sbírek vlastenecké a osobní poezie, měl blízký vztah ke Slovensku; př. Cimbál a husle
• Václav Šolc – sb. Prvosenky

Májovci – próza: hl. představitelkou:

Karolína Světlá (1830 – 1899)

• vlastním jménem Johana Rottová, pocházela z pražské zámožné rodiny, dostalo se jí německého vzdělání, ale k české literatuře a kultuře ji přivedl její domácí učitel a pozdější manžel Petr Mužák
• udržovala dlouholetý vztah s Nerudou, po smrti dcery odjela z Prahy do Podještědí do vesničky Světlá, rodiště manžela (odtud pseudonym) → zde nalezla klid a rovnováhu
• dílo: povídky, romány o emancipovaných ženách, silných, schopných se samostatně rozhodovat, kt se dovedou zříct osobního štěstí, obětovat se pro druhé, prožívají konflikt mezi láskou a mravní zodpovědností a ta vždy vítězí; tématicky řazeno do 2 okruhů: městské romány – Černý Petr (z pražského prostředí); ještědské romány:
  oFrantina – romantický příběh založený na sváru osobního citu a povinnosti, touhy a zodpovědnosti, obraz Podještědí v 2.pol.19.st. charakteristika venkovského způsobu života a vztahu mužů a žen, realistická kresba prostředí; Frantina se provdala za dobrého ale těžce nemocného rychtáře Kvapila, starala se o statek a o něj, po jeho smrti spravovala dál rychtářství, neváhala potrestat smrtí svého milého Apolína, když zjistila, že je vůdcem loupežné bandy – rezignovala na osobní štěstí a obětovala se ve prospěch druhých jako vykonavatelka spravedlnosti
  oVesnický román – příběh nešťastného manželství Antoše Jírovce, kt přišel na statek jak čeledín a oženil se s ovdovělou rychtářkou
  oKříž u potoka – román o prokletí a mravním konfliktu, o síle lásky, kt osvobozuje; hl. hrdinka, mladá, vzdělaná dívka Eva se ...

Sofie Podlipská

• mladší sestra K. Světlé, dceru Ludmilu si vzal Vrchlický; dílo umělecky významné; zajímala se o postavení ženy v tehdejší společnosti
  Jakub Arabes
• novinář, zájem o sociální problémy
• tvůrce romaneta Newtonův mozek
  romaneto – próza nevelká rozsahem s dramatickým a dobrodružným, fantastickým dějem a výraznou pointou; zdánlivé záhady vysvětleny logicky, vědecky
• romány: Kandidáti existence (pokus pomoci dělnictvu), Štrajchpudlíci (o tiskařských dělnících z pražských barvíren kartounů)