Ruchovci a lumírovci

70. a 80. léta 19. století,
Generace ruchovců a lumírovců

2 výrazné lit. skupiny, sdružení kolem časopisů, píší hlavně poezii

• národní křídlo = ruchovci
  opojmenování podle almanachu Ruch
  onaplňovali národně obrozenecký program, psali vlasteneckou a pol. poezii, požadovali, aby byla lit. spjata s národem
  opředstavitelé: Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská
  almanach – ročenka, obsahuje lit. příspěvky různých autorů, často poprvé publikujících
• kosmopolitní křídlo = lumírovci
  očasopis Lumír
  o“otevírali okna do Evropy“ – chtěli zapojit českou literaturu do kontextu lit. světové, přijímali moderní směry a vlivy, překládali světovou lit.
  opředstavitelé: Jaroslav Vrchlický, Josef Václav Sládek, Julius Zeyer
  Měli různé názory a postoje na literaturu – navzájem se střetávali ale obohacovali se.

Ruchovci

Svatopluk Čech (1846 – 1908)

• narozen na Benešovsku, cestoval do ciziny (Dánsko, Kavkaz), novinář, básník, prozaik, hl. představitel ruchovců
  dílo:
• prvotiny
  oHusita na Baltu – epická poezie
  oalegorické básně: Evropa (název lodi; odváží revolucionáře do vyhnanství, názorové rozpory skončí potopením lodi); Slávie (název lodi; zástupci Slovanů pod vedením Rusa přemohou zbouřenou posádku a zachrání se)
• básnické povídky s venkovskou tématikou
  oVe stínu lípy – lyrickoepická veršovaná povídka, idyla, báseň s přírodním námětem, idealizuje venkov; 7 příběhů, kt si vyprávějí venkovani při setkání v hostinci pod starou lípou, idylický pohled na českou vesnici
  oLešetínský kovář (příběh venkovského kováře Václava a dcery Lidunky, kt brání svůj majetek proti německému kapitálu), Sekáči (o životě venkovských dělníků, odpor k útlaku)
• politická lyrika
  oJitřní písně, Nové písně, Písně otroka – alegorie proti národnostnímu a soc. útlaku; otroci = český národ, otrokáři = vládnoucí Němci, otroci zvítězí
• veršované satiry a humoresky
  oHanuman – komický zvířecí epos, alegorie, veršovaná satira na soudobé společenské nedostatky; Hanumana, syna královského opičího rodu, odnesl z pralesa lodník, nastrojil ho do pestrých šatů a prošel s ním E jako komediant, po čase se zase stal námořníkem na lodi, kt se plavila s divadlem do Indie, loď ztroskotala, zachránil se jen Hanuman, opice v něm poznaly svého krále a on začal mezi nimi zavádět evropské způsoby, zařídil si sídlo jako kníže a pořádal hostiny
  •prozaická tvorba – 2 satirické romány “broučkiády“
• Pravý výlet pana Broučka do Měsíce – satira, kt se vysmívá uměleckým výstřelkům, hl. postava Matěj Brouček je typem člověka nekulturního přízemního, kt se ve snu ocitne na Měsíci – obyvatelé měsíce jsou jeho pravým opakem, živí se jen uměním, píjí rosu z květin
  oNový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století – satira útočící na nemorálnost českého měšťáka z konce 19. stol. (zbabělost, bezcharakternost) při návratu z hradčanské hospody Na Vikárce spadl do sudu a ve snu se ocitl v 15. stol. v době obléhání Prahy Zikmundovými křižáky, jeho ochráncem pražský měšťan Jan Domšík; svým jednáním v přítomnosti Žižky byl Brouček odsouzen k upálení v sudu (jako zrádce)
• Matěj Brouček – vzhledem typický představitel maloměšťáka – brokátová vesta, krátké kalhoty; pokrytecký, bezcharakterní, bezpáteřní, aby si zachránil život, plazil se před Zikmundem se prosil o milost, stará se jen o vlastní prospěch, ústa plná vlasteneckých frází
• Janek od Zvonu – představitel husitů, člověk odvážný, čestný
• Jan Žižka – zobrazen jako majestátný vojevůdce, majorita a uznávaná osobnost
• Čech kritizuje české maloměšťáctví, kritizuje střední vrstvy, prospěchářství
• užívá staročeské výrazy z 15. st., spisovnou češtinu, archaismy, historismy

Eliška Krásnohorská (1847 – 1926)

• literární kritička (proti kosmopolitismu Vrchlického, a lumírovců), básnířka (Z máje žití, K slovanskému jihu), překladatelka (Puškin, Byron)
• autorka libret ke Smetanovým operám (Hubička, Tajemství, Čertova stěna...)
  libreto – lit. podklad hudebního uměleckého díla

Lumírovci

Jaroslav Vrchlický (1853 – 1912)

• vlastním jménem Emil Frída
• narozen v Lounech v kupecké rodině
• patří k nejvýznamnějším představitelům lumírovců, lit. gigant, napsal přes 144 pův. lit. děl, 98 překladů (převážně z románských lit.), překládal z 18 jazyků (Danta, Peterarcu, Shakespeara, Goetha, Byrona, Huga, Dumase)
• studoval rok na teologické fakultě, poté filozofii, románské jazyky a lit.; byl rok v Itálii, po návratu profesorem dějin na UK, 1908 mozková mrtvice → na vozíčku, neuměl číst, psát, komunikovat, zemřel v Domažlicích, bylo mu uděleno mnoho poct a vyznamenání, prožil dlouhodobý vztah (přes 20 let) se Sofií Podlipskou, pak se oženil s její dcerou Ludmilou
  dílo:
• vytvořil nejrozsáhlejší dílo v naší lit.; mnohá díla jsou však rétorická, plytká, povrchní; do naší lit. uvedl různé básnické formy (francouzskou baladu, rondel, sonet); ve svém díle se zajímal o vše – přírodu, ženskou krásu, vědění, historii (široký záběr vedl k povrchnosti); byl oslavován, přeceňován, ale i nenáviděn a měl spoustu epigonů (plagiátorů, napodobovatelů), z jeho díla čerpala spousta dalších spisovatelů
  rondel – (česky kruhový nebo kruh) pevný básnický útvar cyklické formy; vznikl ve Francii jako druh lyrické básně ve středověku, ale s oblibou byl používán až do období renesance.
  sonet – lit. poetický útvar, kt vznikl ve 13. století s přesně vymezenou strukturou 14 veršů a logickým členěním; zastaralý český překlad slova sonet je 'znělka'.
• lyrická poezie – hlavně milostná, ovlivněna osobními zážitky, vztahem k manželce, prolínají se šťastná období s nešťastnými, verše harmonické, smyslné, s pocity bolesti, zklamání, beznaděje; žena je středem života, smyslem tvořivé práce, inspirátorkou
  
  sbírka Z hlubin (vliv K.H.M.), Rok na jihu - zážitky z It. přírodní lyrika
  o80. léta – šťastné harmonické období, intimní lyrika, zachycení prchavého dojmu štěstí, prožívá šťastné manželství – Eklogy a písně (milostné verše věnované manželce Ludmile (dceři S. Podlipské), jakoby básníkův deník, zpěv o radosti, mládí, lásce plné vroucnosti, úcty a něhy; př. b. Tak mám tebe plnou duši), Poutí k Eldorádu, Hudba v duši, Dojmy a rozmary
  ekloga – lit. báseň s pastýřskou tematikou
  
  90. léta – osobní a tvůrčí krize, pesimistické verše, intimní lyrika, bolest, zklamání ze ztroskotaného manželství a z toků mladé generace, rezignace samotáře – Hořká jádra, Okna v bouři (zpověď zamilovaného člověka, kt je schopen pro lásku udělat cokoliv, trpět, prosit; b. Za trochu lásky šel bych světa kraj – založeno na kontrastu; Ne, Bože více štěstí – vyjádřeno hořké zklamání, bolest z lásky, rezignace, Vrchl. od lásky nic neočekává) , Strom života, Písně poutníka
• epická poezie – vytváří básnický cyklus Zlomky epopeje, asi 15 sbírek, inspiroval se Legendou věků od V. Huga a chtěl zobrazit myšlenkový vývoj lidstva, nešlo mu o ucelený chronologický výklad dějin, ale vybíral si jen určité zlomky (epizody) z antiky, středověku i současnosti; cyklus se skládá ze 3 typů sbírek:
  
  reflexivní poezie – (pocity, vnitřní dojmy), víra v pokrok lidstva, př. Duch a svět (úvahy o vztahu člověka a vesmíru, o mravních otázkách, oslava řecké antiky), Skvrny na Slunci
  
  epizody z našich dějin – Legenda o sv. Prokopu, Šárka, Selské balady (balady o selských vzpourách v 16. a 18. stol.; př. Lorecký ze Lkouše (obraz krutého bezcitného pána a drastická pomsta sedláků; podle skutečné události v Šamonicích u Písku, Lorecký zabit i se svými dvěma syny, drastické naturalistické obrazy), Balada vánoční (opět obraz vzpoury a krutá odplata panstva; selské povstání 1680, zajatí sedláci bez soudu pověšeni na nejbližší stromy), Hrabě Breda (za to, že sedláci neplatili daně, nechával mladým dívkám stříhat vlasy a prodával je, až jedna ho svými vlasy uškrtila; jeden z největších utiskovatelů poddaných, potrestán za své násilí, výrazné charakteristiky postav))
  
  epizody z antiky – Spartakus (vzpoura otroků ve starověkém Římě), Bar Kochba (o vzpouře židů proti Římu)
  
  Zlomky epopeje jsou o tom, co člověk prožil, dokázal, Vrchlický vyjadřuje optimistickou víru v budoucnost lidstva, postoj k budoucnosti
• drama – Noc na Karlštejně - komedie z doby vlády Karla IV., zápletky vyplývají ze zákazu přístupu žen na hrad; tragédie Hippodamie – trilogie, námět z antiky (řecké mytologie), zhudebnil Zdeněk Fibich

Josef Václav Sládek (1845 – 1912)

• patřil sice k zakladatelům almanachu Ruch, ale později se přiklonil k lumírovcům, od roku 1877 působil v redakci Lumíra (přes 20 let), člen akademie českých věd
• básník, překladatel anglosaské lit., do češtiny přebásnil 33 her W. Shakespeara
• narodil se ve Zbirohu na Křivoklátsku v rodině sedláka, mládí prožil na venkově, v roce 1868 musí odejít do Ameriky – v česku mu hrozí zatčení – pracoval tam jako vychovatel, učitel, námezní dělník na farmách, lodník, dělník při stavbě železnice; 2 roky v Americe mu byly tvrdou školou, poznal velkou občanskou svobodu a demokracii, ale i rasovou diskriminaci a snahu o vyhlazení Indiánů
  dílo:
• lyrika osobní
  
  Sluncem a stínem – milostná lyrika, o věčném koloběhu lidských osudů, básně osobní vyrovnanosti, radosti ze šťastné lásky
  
  V zimním slunci – elegický tón, zamyšlení nad smyslem lidského života, b. Své matce (zpověď syna matce, matka je mu příkladem v tom jak snáší utrpení, jak se obětuje), b. Sinen buď (výzva k síle, mužnosti, odvaze)
• přírodní lyrika
  
  Selské písně a České znělky – vyjadřuje lásku k vlasti, rodné zemi, půdě, budoucnost českého národa vidí v rolníkovi, vidí ho jako svobodného člověka, b. Velké, širé, rodné lány (idylický obraz české krajiny, vyjadřuje svou lásku k domovu)
• politická lyrika
  Básně – b. Na hrobech indiánských (inspiroval se pobytem v Americe, zamýšlí se nad osudem Indiánů)
• sociální lyrika
  Světlou stopou – sociální balada Točič (namáhavá práce tiskařského dělníka v kontrastu s tím co tiskne)
• tvorba pro děti – zakladatel moderní dětské poezie, jeho říkadla, básničky znají celé generace, protože jsou melodické, snadno zapamatovatelné, vtipné (psal pro dceru Helenku); př. Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky, např. b. Lesní studánka