Název pochází z francouzského „romantique“, což znamená románový, tajemný, fantastický…

Základní rysy romantické literatury:

důraz na city člověka;
milostná tématika – nešťastná láska, smrt milence;
rozpor mezi snem a skutečností;
idealizování minulosti;
prvky fantastiky a exotiky;
žal nad pomíjivostí života;
subjektivita – každý autor mluví sám za sebe;
autobiografické prvky – autor se promítá do hlavního hrdiny, často si přeje být jako on;
hlavní hrdinové bývají lidé výjimeční, ocitající se ve výjimečných situacích, svobodní a nespoutaní, ale nepřijatí do společnosti, vyštvaní na její okraj a bouřící se proti ní. Francouzský romantismus:
Victor Hugo (1802-1885) - romány Chrám Matky Boží v Paříži, Ubožáci (Bídníci), Dělníci moře, epický cyklus Legenda věků a básnické sbírky Ódy, Tresty, Kontenplace;

Stendhal (1783-1842) - romány Červený a Černý, Kartouza Parmská;

Anglický romantismus:
Walter Scott (1771-1852) – zakladatel moderního historického románu Waverley, Ivanhoe; předchůdce Gotického (černého) románu – románová forma typická pro anglickou romantickou literaturu, zaměřená na vzbuzení pocitu hrůzy a děsu, je prostoupena atmosférou tajemna (hluboké lesy, kobky, hroby, runy);

George Gordon Byron (1788-1824) – epos Childe Haroldova pouť;

Percy Bysshe Schelley (1792-1822) – 4 aktové veršované drama Odpoutaný Prométheus;

Ruský romantismus:
Alexandr Sergejevič Puškin (1779-1837) – veršovaný román (epos) Evžen Oněgin, historické drama Boris Godunov, lyricko epické povídky Kapitánská dcerka, Piková dáma, Povídky nebožtíka Ivana Petroviče Bělkina; epos – rozměrná epická veršovaná skladba volné kompozice s pomalým tokem děje, nejčastější témata jsou války a hrdinské činy;

Michail Jurievič Lermontov (1814-1841) – poéma Démon, román Hrdina naší doby; poéma – rozsáhlá básnická skladba epické nebo lyrickoepické povahy, typická pro ruskou romantickou literaturu;

Slovenský romantismus:
Ľudovít Štúr (1815-1856) – zasloužil se o vznik spisovné slovenštiny a rozšíření mezi lidmi, napsal několik jazykovědných prací (Nárečja slovenskuo alebo potreba písaňja v tomto nárečí, Nauka reči slovenskej) a národopisnou sbírku Spevy a piesne;

Ján Botto (1829-1881) – báseň Smrť Jánošíkova – srovnávána s Májem K.H.Máchy;

Český romantismus:
František Ladislav Čelakovský (1799-1852) nespadá tak úplně do romantismu, tvořil jakýsi jeho předvoj v Čechách. Věnoval se ohlasové poezii (ohlas – žánr vycházející z poetiky lidové písně, svým původem však umělý), napsal Ohlas písní českých a Ohlas písní ruských, inspirovaný ruskou lidovou poezií, hlavně bylinami (ruské lidové epické básně odrážející historické události z období 10.-16. století);

Naším nejznámějším, nejvýznamnějším a nejtypičtějším romantickým autorem je Karel Hynek Mácha (1810-1836). Je považován za národního básníka, jako J. Botto na Slovensku či A. S. Puškin v Rusku. Ve své tvorbě se odlišuje od všech ostatních. Zatímco obrozenci byli optimisté a preromantici věřili v uskutečnění svých snů, Mácha je pesimistický a rozporuplný (sen ´ skutečnost, život ´ smrt, touha po nesmrtelnosti ´ pomíjivost všeho živého).