Pro jeho nejznámější dílo, Máj, lyricko-epickou skladbu o 4 zpěvech a 2 mezizpěvech (intermezzech) je nejtypičtějším znakem kontrast (protiklad, oxymóron – spojení slov, která si přímo odporují – významový protiklad), a to jak ve slovech, tak v prostředí (máj – všechno kvete, je čas lásky ´ smrt hlavních hrdinů). Hojné jsou také autobiografické prvky a introspektivní pasáže, např. ve 4. zpěvu, kdy se autor (Hynek) po letech vrací na místo Vilémovy popravy. V lyrické povídce Marinka, komponované jako hudební skladba, objevujeme další typický znak, hudebnost. Dále bych jmenovala historický cyklus Kat, jenž se měl původně skládat ze 4 částí (Valdek, Křivoklát, Vyšehrad, Karlův Týn), vypracovaný a vydaný byl pouze Křivoklát; román Cikáni, cestopis Večer na Bezdězu, nebo drama Bratři.

Karel Jaromír Erben (1811-1870) se věnuje sběratelské činnosti. Jeho nejznámější dílo, lyricko – epická sbírka 13 básní, Kytice z pověstí národních, s vesměs baladickými náměty z všedního těžkého života, vystihuje autorovo přesvědčení, že každý člověk je podřízen vyššímu zákonu, nejčastěji mravnímu, a když jej poruší (zhřeší), je potrestán. Tak je tomu např. v baladě Poklad, kde matka dá přednost penězům před dítětem, a to jí je na čas odebráno – zůstane ve skále s pokladem. Když se však hříšník obrátí zpět k Bohu, je mu odpuštěno a jeho duše dojde ke spasení. Tímto se Erben odlišuje od Máchy, který v nic takového nevěří. Další důležitou myšlenkou v Kytici je párové sdružování (dvě básně jsou si něčím podobné nebo stejné, např. námětem; Kytice a Poklad, téma mateřské lásky). Věnoval se také ohlasové poezii, sbírka Prostonárodní české písně a říkadla obsahuje přes 2200 písní a říkadel opatřených komentářem, který je srovnávacím způsobem odkazuje na podobné slovanské písně (básně) – podobnost s F. L. Čelakovským. K. J. Erben sbíral také pohádky.

Když se řekne Josef Kajetán Tyl (1808-1856), vybaví se všem divadlo, jemuž zasvětil celý život. Hned jeho prvotina, lokální pražská fraška Fidlovačka, aneb žádný hněv a žádná rvačka, ze které pochází pozdější Česká státní hymna Kde domov můj, ho proslavila. Další jeho hra, Paní Marjánka, matka pluku, je stále populární a jiné dílo, Paličovu dceru, znají další generace především díky filmovému zpracování. Jádrem jeho tvorby jsou však dramatické báchorky (Strakonický dudák, Jiříkovo vidění, Lesní panna aneb cesta do Ameriky) a hry s historickým námětem (Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři, Jan Hus, Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové).

Následující dva autoři spadají již do doby, kdy romantismus v Čechách doznívá. V díle Karla Sabiny (1813-1877), konkrétně v romantické povídce Hrobník, spatřujeme vliv K. H. Máchy.