Jejich veliká láska dojme i královnu víl Lesanu, která z Rosavy snímá prokletí.

Odpolední listopadovou premiéru ve Stavovském divadle uvítali publikum i kritika pochvalně. Kritický Karel Havlíček Borovský pochválil v Pražských novinách, že Tyla za to že, zaujal celé hlediště a nikdo neopustil divadlo nespokojen.
Tyl dal hře vtipné dialogy i vznešené verše promlouvajících víl, děj zpestřují kuplety s aktuálními postřehy a narážkami.
K Tylovým historickým hrám patří KRVAVÝ SOUD ANEB KUTNOHORŠTÍ HAVÍŘI, JAN HUS,
ŽIŽKA Z TROCNOVA, shakespearovské drama KRVAVÉ KŘTINY ČILI DRAHOMÍRA A JEJÍ SYNOVÉ. Mezi činohry ze současného života náleží PANÍ MARJÁNKA, MATKA PLUKU, PRAŽSKÝ FLAMENDR, PALIČOVA DCERA, BANKROTÁŘ, CHUDÝ KEJKLÍŘ. Samostatné místo v Tylově tvorbě má pražská lokální fraška FIDLOVAČKA ANEB ŽÁDNÝ HNĚV A ŽÁDNÁ RVAČKA, hra se zpěvy, k nimž nápěv složil František Škroup.
Svými hrami se Tyl snažil probouzet lásku k vlasti a k rodnému jazyku, a tím převychovat národně vlažné. Hrdiny jsou vesměs mladí lidé, vzdělaní a ušlechtilí, kteří musejí pro své ideály překonávat překážky a nejednou se dostávají do konfliktu s rodiči.
Spisovatelskou dráhu započal Tyl povídkami z české minulosti. Historie v nich bývá jen kulisou pro napínavé a dobrodružné, často však málo pravděpodobné děje. Nejznámější jsou povídky ROZINA RURHARDOVA a DEKRET KUTNOHORSKÝ.
Prózy se soudobou problematikou lze souhrně označit jako povídky vlastenecké. Zabýval se v nich mírou národní oběti i důležitosti lásky k národu. Za prózu POSLEDNÍ ČECH obdržel cenu Matice české a s podporou mecenášů začal jako náš první literát vydávat své Sebrané spisy. Dostal se však do sporu s mladým novinářem K. H. Borovským, který mu vyčítal účelovou romantickou sentimentalitu, zkreslování sočasné situace, snahu o získání si šlechty i umělecké nadostatky.
V hmotné bídě, za neutěšených rodinných poměrů, pronásledován rakouskými úřady a s podlomeným zdravím dožil svůj život v Plzni.