První kniha Mojžíšova

První kniha Mojžíšova vypráví o stvoření světa a člověka. Bůh stvoří z prachu země prvního člověka - Adama (=Člověk) - k obrazu svému. Z jeho žebra pak stvoří ženu Evu (=Živa), aby člověkovi nebylo smutno, a aby se mohl dále množit. Vysadí pro člověka Edenskou zahradu, ve které člověk může užívat její veškerou hojnost včetně plodů stromu života. Nesmí však okusit plody stromu poznání dobrého a zlého, aby nepropadl smrti. Lstivý had navede Evu, aby zakázané ovoce přeci jen okusila a vyrovnala se tak Bohu v jeho vědění. Ta podlehne hadovu svodu a spolu se svým mužem okusí zakázané ovoce. Bůh se o hříchu dozví, vyžene oba z ráje, ženu potrestá porodními bolestmi, muži předurčí těžkou práci a starost o obživu a lstivý had se musí navěky plazit po břiše. Synové Adama a Evy byli Kain, který se stal zemědělcem, a Ábel, jež se věnoval pastýřství. Oba bratři obětovali Hospodinu, který upřednostňoval Ábela. Závistivý Kain bratra zabila a byl Bohem navždy proklet. Lidé se dále množili a svými špatnými činy mařili dobré stvoření Boží, a tak se Bůh rozhodl zvrácené lidské pokolení vyhladit. Jedním z mnoha vzdálených potomků Adama a Evy byl spravedlivý Noe, kterého si Bůh vyvolil za pokračovatele lidstva. Přikazuje mu vystavět archu, na které přečká spolu se svou ženou, se svými třemi syny a jejich ženami, se sedmi páry ze všech zvířat čistých a po páru od zvířat nečistých velkou potopu světa, která má zničit pozemskou špatnost. Noe učiní, jak mu Bůh přikázal, a po skončení potopy zakotví na hoře Araratu. Aby Noe poznal, je-li už na zemi suché místo, vyslal z archy nejprve krkavce a potom holubici, která mu přinesla olivový lístek na znamení smíru s Bohem a na znamení toho, že země je připravena znovu přijmout život. Noe tedy vystupuje z archy a Bůh s ním uzavírá věčnou smlouvu, ve které se zavazuje, že na lidský rod ani na ostatní živé tvorstvo již nikdy nesešle potopu. Znamením uzavřené smlouvy se stala duha. Po vystoupení z archy se lidstvo rozdělilo do tří národů, podle Noeho synů; z Šéma vzešli Heberovci, z Cháma , kterého jeho otec proklel, vzešli Kenaajci a z Jefeta vzešly ostrovní pronárody různých čeledí. Celá země byla jednotná v řeči i činech. Aby nebyli rozptýleni po zemi, rozhodli se lidé vybudovat věž, která by dosahovala nebe , a která by jim učinila jméno. Bůh se obával jejich dalších svévolných činů, a tak jim zmátl jazyky a lidé se rozptýlili po celém světě. Město, ve kterém věž stála, se nazývá Bábel (Zmatek) či Bab-ili (Brána boží).

Z větve Šémova rodu se zrodil Abraham, kterému Hospodin požehnal a vyvedl jej z rodné země. Abraham putoval se synovcem Lotem a neplodnou ženou Sáraj. Na svém putování se dostanou až do Egypta. Lot se od Abrama, kterého Bůh přejmenoval na Abrahama, oddělil a usídlil se v Sodomě, dostal se do zajetí čtyř mocnářů, ale Abraham jej vysvobodil a vysloužil si požehnání od Malkísedeka, kněze Boha Nejvyššího. Bůh s Abrahamem uzavřel smlouvu a slíbil, že jej velmi rozmnoží. Jeho první syn se jmenoval Izmael. Poté Bůh smlouvu s Abramem obnoví, změní mu jméno na Abrahama a ustanoví jej otcem pronárodů. Na znamení a zpečetění smlouvy se museli dát všichni jeho mužští potomci osmého dne života obřezat. Sáře se narodí syn Izák, který se stane nositelem odkazu. V Sodomě a Gomoře žijí lidé hříšným životem, a proto se je Bůh rozhodne zahubit. Na Abrahamovu přímluvu však ušetří všechny spravedlivé z rodu Lota. Aby si Hospodin ověřil Abrahamovu věrnost a oddanost, dá mu za úkol obětovat syna Izáka. Abraham se tak chystá učinit, ale Bůh smrti Izáka zabrání. Abrahamova žena Sára je pochována v jeskyni na poli v Makpele naproti Mamre v Kenaajské zemi, kterou Abrahám od Kenaajců vykoupil. Jákobovou (Izákovou) ženou se stala Rebeka, dcera Abrahamova bratra. Izákovi synové byli Ezau a Jákob, který od bratra koupil jeho prvorozenství a nakonec lstí získal otcovo požehnání. Aby se vyhnul bratrovu hněvu, odchází do Rovin aramejských, kde slouží dvacet matčinu bratru Lábanovi, který mu dá dcery Leu a Ráchel. Nemilovaná Lea mu zplodí deset synů a Ráchel Josefa a Benjamína, po jehož narození zemře. Izák miluje Josefa nad všechny své ostatní syny a ti mu závidí, a proto jej prodají do Egypta do otroctví. Josef se tam díky své schopnosti vykládat sny dostane na místo správce Egypta a v období hladu k němu nic netušící bratři přijdou prosit o jídlo pro svůj lid. Josef překoná svou dávnou zlobu a dá se jim poznat a přijme je i s otcem, který měl Josefa za mrtvého, do hojnosti Egyptské země. Izák v Egyptě dožije sto čtyřiceti sedmi let, a poté je pohřben v jeskyni na poli u Mamre. Mrtvý Josef byl pohřben v Egyptě. Nazov:.