Jan Neruda: životopis

Jan Neruda se narodil 9. července 1834 v Praze, v rodině vysloužilého vojáka a matky Barbory, která pomáhala zlepšit finanční situaci rodiny posluhováním u francouzského paleontologa Joachima Barranda. Celé dětství prožil v malebných uličkách Malé Strany, kde do sebe nasál ono zvláštní ovzduší, které tak skvěle vtiskl do svých Malostranských povídek.
V roce 1845 nastoupil do studií na německém gymnáziu na Malé Straně, odkud na radu třídního profesora přestoupil v roce 1850 na české gymnázium, v té době řízeném Václavem Klimentem Klicperou a rázem se ocitl v literárních spolcích organizovaných jeho spolužákem Hálkem. Po maturitě v roce 1853 se málem stal na přání matky premonstrátským novicem, ale vše si rozmyslel a vstoupil na právnickou fakultu. Studia na přání otce přerušil a nastoupil jako účetní ve vojenském úřadě; tam se mu však nelíbilo, i práva ho zklamala, a tak se věnoval po celé tři roky studiu na filozofické fakultě. V té době přispívá do redakce Tagesbote aus Böhmen, kde setrval až do října 1858, kdy byly zveřejněny hanlivé články Handschriftliche Lügen und paläographische Wahrheiten Davida Kuha proti Hankovi a Rukopisům.
Ale již v prosinci 1857 vyšla jeho první básnická sbírka - Hřbitovní kvítí, která obsahuje 52 básní. Sbírka ale byla přijata chladně, kromě dvou suchých oznámeních v Lumíru a Pražských Novinách, přestože byla plná citu a nevšedních myšlenek. Po neúspěchu se Neruda na dlouhou dobu odmlčel, až v roce 1867 vydal dlouho připravovanou Knihu veršů s vlastní předmluvou, ve které hodnotil své dosavadní dílo.
Sbírka byla přijata velmi příznivě, a tak jí na rok 1873 bylo třeba připravit nové vydání. Vysoký honorář "použil" Neruda na cesty - navštívil Uhry, Srbsko, Rumunsko, Turecko, Jeruzalém, Káhiru.. a své zážitky vložil do Obrazů z ciziny (1873, 1880) a do svých fejetonů v Národních listech.
V polovině 70. let, vědom si své popularity, začal vydávat své fejetony, za zmínku stojí soubor Studie krátké a kratší (1876) a Žerty hravé i dravé (1877).
Roku 1878 vydal skvělé Malostranské povídky (1878, 1885) a také Písně kosmické (1878, 1882), kterými zaujal celou literární veřejnost tak, že kniha byla za čtrnáct dní vyprodána a musela být znovu vydána.
Od roku 1879, kdy byl Neruda postižen těžkou tělesnou chorobou (zánětem žil), přestal psát divadelní a literární kritiky, které do té doby měly tak velkou váhu; soustředil se pouze na přípravu otevření Národního divadla a na své velké dílo Balady a romance (1883).
V roce 1888 Neruda nešťastně upadl a byl upoután dlouhou dobu na lůžku; ven vycházel již málokdy. Jan Neruda zemřel 22. srpna 1891 v Praze.
Knihy veršů (1868)
Jedná se o trojdílný soubor, do kterého Nerada zařadil i některé básně ze Hřbitovního kvítí.
Kniha veršů výpravných (epika) : Zvláště působivé jsou sociální balady - Dědova mísa (špatné generační vztahy) nebo Před fortnou milosrdných (monolog starce k vnukovi, o chudobě, která vede k bezcitnosti).
Kniha veršů lyrických a smyšlených (lyrika) : Cykly - Otci, Matičce, Anně. Popisuje zde hluboký citový vztah k matce a otci a také ke své první lásce Anně Holinové.
Kniha veršů časových a příležitostných : Báseň vším jsem byl je tzv. bilanční báseň, jedná se o básníkovo zamyšlení nad dosavadním životem. Písně kosmické (1878)
Vztah člověka a kosmu, je zde patrný vliv nových vědeckých poznatků a technického pokroku. Celé sbírce se vymyká vlastenecká báseň Vzhůru již hlavu, národe. Malostranské povídky (1878)
Malostranské povídky je sbírka třinácti povídek, původně vydávaných časopisecky. Děj se odehrává v první polovině 19. století na Malé Straně. Neruda do svých povídek skvěle vložil charaktery malostranských postav, jejich nechuť k jakýmkoliv změnám, jejich osudy a konflikty.

Týden v Tichém domě
Úvodní a také nejrozsáhlejší povídka, která zachycuje život obyvatel jednoho měšťanského domu. Popisuje osud Václava Bavora vyhozeného pro hanlivé články na ostatní úředníčky z práce, rodinu Ebera, kteří šijí vojenské prádlo...
Pan Ryšánek a pan Schlegl
Vypráví o nepřátelství bývalých přátel, kvůli ženě, kterou měli oba rádi. Jenže jejich společná láska zemřela a od té doby (celých jedenáct let) na sebe nepromluvili ani slovo, přestože sedávali v hospodě u stejného stolu. Usmíření se dočkají až po dlouhé nemoci pana Ryšánka.
Přivedla žebráka na mizinu
Tato povídka nás seznamuje s osudem žebráka Vojtíška, který odmítl lásku jiné známé malostranské žebračky. Ta o něm na oplátku rozšířila pomluvu, že je bohatý. Lidé si ho přestali vážit a jednoho dne ho kdosi nalezl mrtvého.
O měkkém srdci paní Rusky
O ženě, která chodila na všechny pohřby plakat a pomlouvat nebožtíky, až jí to policie zakázala.
Večerní šplechty
Rozhovory studentů na střeše domu. Vystupuje zde i sám autor v postavě Hovory.
Doktor Kazisvět
Příběh lékaře Heriberta, který si při pohřbu rady Schepelera náhodou všimne, že není mrtvý. K velké nelibosti dědiců a vdovy ho zachránil.
Hastrman
Povídka o panu Rybářovi (odtud název), který se myslí, že má sbírku drahokamů, ve skutečnosti však polodrahokamů.

Domnívá se, že kvůli tomu ztratí přízeň svých blízkých, ti ho však ujistí, že jej mají rádi i bez bohatství.
Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku
Pan Vorel se přestěhoval na Malou Stranu a zřídil si zde krámek s moukou a kroupami. Protože je cizí, nikdo si od něj nic nechce kupovat. Pan Vorel nakonec spáchá sebevraždu.
U tří lilií
O dívce, která na zábavě tančí a radost jí nezkazí ani zpráva, že jí zemřela matka.
Svatováclavská mše
Vzpomínkový příběh studenta, který se nechal zavřít do svatováclavského chrámu, aby se přesvědčil, zda bude sv. Václav o půlnoci sloužit mši. Svatého Václava neviděl, protože usnul.
Jak to přišlo
Příběh několika kluků, kteří se domluvili, že zničí Rakousko. Koupí si zbraně, peníze na střelný prach však dají hokynáři Pohorákovi, který peníze propil, a tak nevědomky zachránil Rakousko.
Psáno o letošních dušičkách
O nepříliš pěkné slečně Máry, kterou kdysi z recese požádal o ruku kupec Cibulka a rytec Rechner. Oba však ze svatby upustili, prý ze vzájemné ohleduplnosti; Máry jim od té doby dává na Dušičky na hrob věnec.
Figurky
Advokátní čekatel Krumlovský chce složit advokátskou zkoušku, a proto se přestěhuje na Malou Stranu, aby se mohl v klidu učit. Ale lidé v domě - figurky ho neustále rozptylují : bydlí u záletné konduktérky a kvůli její žárlivosti je vyzván nadporučíkem na souboj, žije tu Provazník, jehož zálibou je psaní anonymních dopisů, malíř Augusta, který většinu peněz propije.. Balady a romance (1883)
Vrchol Nerudovy básnické činnosti, přičemž zajímavé je, že v Nerudově podání je balada veselá, zatímco romance smutná a pesimistická. Sbírka je charakteristická svojí námětovou rozlišností - prostředí české vesnice (Romance štědrovečerní, Balada májová), národní tématika (Romance o Karlu IV., Romance o jaře 1848), tragika lidských osudů (Balada dětská, Balada horská).. Zpěvy páteční (1896)
Tato sbírka byla vydána až posmrtně Vrchlickým, obsahuje národní a vlasteneckou lyriku (báseň Láska pojednává o autorově vřelém vztahu k národu). Novinářské aktivity
V roce 1861 vstoupil do redakce Času, o rok později začal publikovat i v časopise Hlas, a když Hlas splynul v roce 1865 s Národními listy, stal se i jejich redaktorem. V Národních listech setrval více než dvacet pět let (až do své smrti), kde řídil literární a divadelní rubriky. Mimo to napsal za svůj život více než 2000 fejetonů (nejznámější je Kam s ním ?) přičemž pod své články umísťoval jako značku rovnostranný trojúhelník. Fejetony psal pravidelně (někdy i třikrát týdně), a tak značně přispěl k popularizaci Národních listů. V 60. letech založil s přítelem Hálkem týdeník Květy, v 70. letech pak časopis Lumír, ale ani v jednom z časopisů nedosáhl takového věhlasu, jako v Národních listech. Jeho význam pro českou žurnalistiku a český fejeton je nesporný.

Linky:

Literárne stránky - www.katro.info/index_lt.htm