Renesancia a humanismus v európských literatúrach

3 - Renesance a humanismus v evropských literaturách

Renesance (14. – 17. stol.)
· = dobový umělecký a životní styl, kt. usiloval o všestranný rozvoj člověka v kultuře, vědě, politice i ekonomice
· „půdu“ pro ni připravil František z Assisi (Ital) – zakladatel řádu františkánů (zabýval se zvířaty, přírodou, …)
· vznikla v Itálii (první stopy už ve 13. a 14. století) X končí s nástupem protireformace
· základem je fr. slovo renaissance = znovuzrození, obroda, obrození
· nejrychleji se rozšířila do Francie, Španělska, Anglie
· = označení epochy v kulturním a ideologickém vývoji mnoha evropských zemí
· byla umožněna rozpadem feudalismu
· umožnila rozvoj hospodářství Ţ vzrůstá význam peněz
· církev ztrácí na významu
· místo hradů se stavějí letohrádky, zámky, fontány, paláce Ţ pohodlí člověka
· začínají se vyvíjet vědy – hl. přírodní (zkoumání člověka, …; Mikoláš Koperník, Galileo Galilei), filosofie, malířství
· zdůrazňuje se krása a dokonalost lidského těla (socha Davida), vznikají obrazy skutečných lidí (Mona Lisa)
· objevení Ameriky; vynález knihtisku (Johann Gutenberg)
· navazuje na antiku ( X středověk) - návrat k antickým ideálům krásy a dobra
· „člověk je individualita, která je za sebe odpovědná“

Humanismus
· z latiny humanus, humanitas = lidský
· = kulturní a literární proud v Evropě, které souvisí s renesancí a spadá do stejného období
· vývoj na poč. 14. století
· klade důraz na osobnost člověka jako jednotlivce
· zdůrazňuje význam lidského vědění

Literatura této doby
· jazyk – z 90% je to jazyk národní
· témata – člověk (jako jednotlivec), lidská smyslnost a tělesnost (jejich dobré i špatné stránky), život a radost z něj

Počátky renesance
(konec 13. – 14. stol.)

Itálie
Dante Alighieri (1265-1321)
= předchůdce renesance – v jeho díle poprvé nacházíme myšlenky renesančního člověka
= typický představitel přechodného období mezi středověkou a renesanční literaturou
- pocházel z bohaté rodiny; velice vzdělaný – hl.

v jazyce a v literatuře (antické i soudobé italské a provensálské básnictví
- životní láska: Beatrice (poznal ji ve 12, jí bylo 8; ona si vzala jiného a zemřela)
- byl politicky činný – člen protipapežského křídla
- v době jeho nepřítomnosti byl ve Florencii uskutečněn převrat Ţ Alighieri se nesměl do Florencie vrátit ( za svou kritiku církve) Ţ zbytek života strávil ve Veroně a v Ravenně (- zde je pochován)
- začínal jako básník

Božská komedie = duchovní epos
- obvyklé téma pro středověk
– 3 části: Peklo, Očistec, Ráj – každá má 33 zpěvů + 1 úvodní = 100
– pevná stavba veršů (tercina = trojverší)
– hrdina: asi sám autor
– průvodce: Vergilius (= antický básník) – provádí ho celým dílem, pouze do ráje už nesmí (je pohan); Beatrice (= Danteho láska)
– dokonalá, vyvážená stavba je pokládána za první renesanční stavbu (poprvé tu zobrazuje člověka s renesančními myšlenkami o člověku, životě; poprvé v novověké lyrice vytvořil „živého“ člověka s jeho radostmi i strastmi)

Francesco Petrarca (1304-1374)
- syn florentského notáře
- studoval práva; velmi dobře znal antickou i středověkou literaturu
- politicky činný – jeho snem bylo sjednocení Itálie; dopisoval si s Karlem IV.
- byl korunován!!! na básníka
- životní láska: Laura Ţ velká inspirace (složil pro ni mnoho básní)
- psal latinsky i italsky; převážně milostnou poesii (hl. lyriku, ale i epiku)
- zdokonalil formu znělky = sonetu ( = krátká lyrická báseň; 4 sloky: 4,4,3,3 verše v jedn. slokách)
Zpěvník = sbírka lyrických milostných básní a sonetů (psáno italsky)
Sonety Lauře

Giovanni Boccaccio (1313-1375)
- prozaik Ţ novelista (novela = typický renesanční žánr, vystřídala střed. rytířské romány)
Dekameron = sbírka 99 vyprávění spojených jedním ústředním příběhem
- hl. postavy: 7 žen a 3 mladíci ( - utekli před morem na venkov a zde si vyprávějí milostné a humorné příhody)

Francie
Francois Villon (1431-1463)
- vl. jm. Francois de Montcorbier
- „divoký“, avšak velmi geniální fr. básník (jeho tvorba se vyznačuje ostrou ironií a satirou)
- zloděj, rváč, pil, navštěvoval putyky, byl i ve vězení X zároveň však velmi oblíben pro svou básnickou tvorbu ve vyšších pařížských kruzích
- inspiroval českou spis. Jarmilu Loukotkovou k napsání románu Navzdory básník zpívá
- zakladatel „villonské balady“ = báseň skládající se ze 3 slok (každá má stejný refrén) a dovětku ( = „poslání“; závěrečné shrnutí všech slok)
Velký testament = Závěť – rekapitulace jeho života a vztahu k církvi a vládě
Malý testament = Odkaz – sbírka satirických básní kritizujících život

Anglie
Geoffrey Chaucer (asi 1340-1400)
- obdivovatel italského humanismu - ve své tvorbě navazoval především na Boccacciovy novely
Canterburské povídky – sbírka novel (vznik – reakce na Boccacciovy novely) - formou poesie
- zákl. téma: život měšťanů a chudší šlechty
- na život se dívá s humorem, sarkasmem a s ironií





Vrcholné období renesance a humanismu
(15. – 16. stol.)

- velký rozvoj věd, řada objevů a vynálezů (Johannes Gutenberg - knihtisk)
- objevné cesty (objevení Ameriky)
- Galileo Galilei, Giordano Bruno, Mikoláš Koperník
- rozvoj literární vědy – více zkoumána především antickou a orientální lit.

Francie
Francois Rabelais (1494-1553)
- lékař, botanik, filozof, archeolog, mnich
Gargantua a Pantagruel – román o obří rodině
- popis několika generací (kritika školství, církve, …)

Michel de Montaigne (1533-1592)
- spisovatel, filozof, cestovatel
- poznával sám sebe jako člověka a tyto poznatky zobecňoval
- = jeden ze zakladatelů eseje = útvar na hranici mezi odbornou a krásnou literaturu, má prvky úvahy, zamyšlení nad problémem
Eseje – sborník úvah o člověku (tím je sám autor)
- za základ veškerého vědění považuje rozum a svobodu v rozhodování

Itálie
Ludovico Ariosto
- básník a dramatik (psal hl.

komedie)
Zuřivý Roland

Nizozemí
Erasmus Rotterdamský (1467-1536)
- hl. představitel humanismu
- myslitel – psal hodně odborné lit.
- usiloval o sloučení antiky a křesťanství
Chvála bláznovství – satirické dílo zaměřené na kritiku scholastiky
- hl. postava: Bláznivost = žena

Portugalsko
Luiz de Camoes (1524-1580)
- především básník
- šlechtický původ Ţ studia; stal se vojákem, ve službách krále se dostal do Indie; byl ve vězení, zemřel v bídě
Lusovci – rozsáhlý národní epos
- 9000 11-slabičných veršů
- praotec Luso = něco jako náš praotec Čech (jeden z jeho potomků – Vasco de Gama)

Španělsko
Miguel de Cervantes y Saavedra (1547-1616)
- především prozaik (novely, romány), ale psal i drama a poesii
- šlechtic, ale vyrůstal ve skromných podmínkách
Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha
- hl. postavy: Don Quijote, Sancho Panza, kůň Rocinante, Dulcinea z Tobosa
- dobrý ale slabomyslný sedlák se snaží být rytířem a prosadit slávu své paní, vydává se do světa a bojuje s prazvláštními protivníky


Lope de Vega (1562-1635)
- nejvýraznější španělský renesanční dramatik
- uznáván už za svého života – idol španělů
- velmi rozsáhlé dílo (ve 13 Ţ 1. drama; v 15 Ţ 1. vydaná kniha)
- témata: historie Španělska, motiv cti, náboženství
Fuente Ovejuna = vesnice, kde vládne šlechtic, kt. zneužívá ženské celé pohlaví Ţ vzpoura Ţ potlačení, výslechy X všichni drží při sobě

Anglie
William Shakespeare (1564-1616)
- narodil se ve Stratfordu v měšťanské rodině
- po studiích působil jako herec (ve Stratfordu i v Londýně)
- zakladatel moderního divadla a londýnského divadelního spolku The Globe
- 3 období tvorby:
1. do roku 1600
· komedie: Zkrocení zlé ženy
Sen noci svatojánské
Kupec benátský
· dramata: Julius Caesar
Jindřich VI.
Richard III.
· tragédie: Romeo a Julie
2. do roku 1608
· komedie: Večer tříkrálový
Veselé paničky Windsorské
· tragédie: Hamlet
Macbeth
Král Lear
Othello
Antonius a Cleopatra
3. 1608 – 1612:
· romantické tragikomedie: Cymbelin
Zimní pohádka
- psal také poesii: Sonety = sbírka obs. hodně autobiografických prvků.