bitva u Dalamány – námořní bitva; vítězství Řeků)
Oresteia – trilogie: Agamemnón – řecký král, zúčastnil se řecké války
- je zavražděn svou ženou Klytaiméstrou a jejím milencem
Chóerfoi – syn Agamemnóna Orestés chce pomstít smrt svého otce  zabije svou matku i jejího milence, ale s výčitkami svědomí odchází
Eumenidi – Orestes se ocitne před soudem za vraždu, s pomocí bohů se mu dostane uznání spravedlnosti
Pozn.: Oresteiova sestra se jmenuje Elektra
Sofokles – Král Oidipus – děj se odehrává ve městě Théby, kde vypukl mor, jako trest za to, že dosud nebyla objasněna smrt krále Laia
- Oidipus se dozvídá od věštce, že je otcovrahem a za manželku že má svou matku  vypíchne si oči a odchází do vyhnanství
Antigona – spor mezi psanými a danými zákony
- Antigona je dcerou krále Oidipa
Euripidés – potlačuje úlohu bohů
- má modernější názory než Sofokles a Aischylos (Př.: tvrdí, že otroci jsou taky lidé)
Médeia – tragédie o bájných argonautech a hledání zlatého rouna (dědictví krále)
- Médeia = dcera krále  vzala si Iásóna (vůdce argonautů)  podvedl ji  zabila jeho milenku a své děti s ním
Trójanky – snaha ukázat, jak ženy válečníků trpí válkou
Elektra – totéž jako Oresteia, ale tentokrát je Orestes vinen, člověk je za své činy zodpovědnější, bozi nás tolik neovlivňují
2) komedie –vznikají o něco později
Aristofanés – Žáby – jde o zesměšnění Euripida tím, že ho srovnává s Aischylem
- odehrává se v podsvětí
Jezdci – kritika poměrů v Athénách
- stařec Démos – ztělesňuje lid; vládne
- Otrok – líný, zlý, chce sesadit starce, ale nemá na to, aby vládl
- Jelitář – závistivý, chudý, dere se nahoru
- Jezdci – stará vrstva šlechty, pomohou Jelitáři
- Bozi – omladí Démose, který opět vládne

Helénistické období (4. st. př. n. l. – 1. st. n. l.)
- silně ovlivněno vládou Alexandra Velikého
- vzniká žánr „nová komedie“ – vychází se více z běžného života, bozi ztrácí na významu
- Menandros
- rozvíjí se poezie: Theokritas – pastýřská poezie (idyla)

Římská literatura

Staré období
- navazuje se na řecké vzory, překládají se dramata
Plautus – nepíše o bozích, ale o lidech - zesměšňuje lidské vlastnosti
Vychloubačný voják
Komedie o hrnci – vysmívá se lakotě

Klasické období
- stále se překládá
próza: Cicero – řečník a prozaik
- jeho próza bývá označována jako „Listy“ – určeno k řečnictví
Caesar – Paměti, Zápisky o válce galské – historicko – válečnická próza
Titus Livius – umělecky zpracoval dějiny Říma
poezie: Ovidius – nejvýzn. básník starého Říma, ve své době oblíbený
- první dvorní básník u císaře Oktaviána  bohatství, úspěch
- v roce 8 se mu znelíbil (kvůli básni Umění milovat – rady jak si udržet dívku)  musel odejít do vyhnanství
Lásky – sbírka milostné poezie
Proměny – sbírka epických básní
Vergilius – oblíbený
Zpěvy pastýřské – sbírka pastýřských idyl
Zpěvy rolnické – sbírka; obsahuje i poučení
Aeneis – hrdinský epos, měl pozvednout římské sebevědomí
- jeho potomci po návratu z obléhání Tróji založili Řím
Horatius – chtěl být nezávislý
- milostná poezie, protiválečná (útočná) poezie, básnické dopisy, klasické ódy
Ódy – sbírka
Postklasické období
Seneca – filozof, pedagog, vychovatel císaře Nera
- píše i divadelní hry (hl. tragédie)
Médea – tragédie; perfektní dialogy
Phaedra - tragédie
Petronius – prozaik
Satirikon – dobrodružný román (parodie na Ílias a Odyssea)
- hl. hr.: zkažený a líný člověk vyvolávající na svých cestách skandály
Tacitus – píše nejen o Římu, ale o celém světě
Germania – snaha o objektivní popis společnosti Germánů
Letopisy, Historie (Dějiny) – rozsáhlá díla o celém světě
Martialís – představitel „malé poezie“ – krátké básně, témata z běžného života
- napsal asi 1200 epigramů.