Vývoj českej literatúry v 2. polovici 19. storočia s dôrazom na literárne zoskupenia doby

Májovci

poprvé se zviditelnili v r. 1858 – almanach Máj – Neruda, Hálek, Barák; dále přispěli: Heyduk, Mayer, Světlá, Podlipská, Frič, Sabina, Němcová, Erben
1855 – almanach Lada Nióla – J.F.Frič
- otevřenější, méně umělecky zdařilý
navazují na Máchu
chtěli být světoví – návaznost i na světovou literaturu
- pozvedli úroveň české lit. na úroveň světové lit.
psali do novin, působili jako redaktoři, vydávali, psali hl. fejetony, ..., působili na veřejnosti
chtěli, aby se četlo ve všech vrstvách
byli členy Umělecké besedy → pravidelné schůzky, besedy, výměna názorů, zkušeností, ...
rozvoj českého divadla: Prozatimní divadlo = předchůdce Národního divadla
témata: všední; emancipovaná žena, kritika bohatých, ...
žánry: povídky, romány; lyrika – přírodní, milostná


Vítězslav Hálek (1835-1874)
- pocházel z venkova (→ časté prostředí v tvorbě); studium v Praze (gymnázium, filosofie)
- redaktor Národních listů; činný v Umělecké besedě (vedl literární část); časopis Lumír předělal na Zlatou Prahu (- spíše rodinný časopis); časopis Květy (spol. s Nerudou)
- věnoval se literatuře – za svého života byl nejuznávanějším autorem
- napsal mnoho fejetonů – problémy se snažil řešit harmonicky, sděloval čtenáři svůj názor na ně
a) poesie: Večerní písně – sbírka lyrické poesie (štěstí, optimismus, harmonie, symbol příchodu jara)
- psáno v počátcích tvorby
V přírodě – lyrika (optimistické úvahy o životě) – vliv Rousseaua
- psáno na sklonku života
Pohádky z naší vesnice – epická veršovaná sbírka balad a romancí
- vybíral si komické postavy; pokus o Byronské povídky – ne moc zdařilý
- venkov zobrazen jako ideální místo pro život
b) próza: Na statku a v chaloupce – povídka o českém venkově
- prvky společné všem jeho povídkám: pronikání industrializace; rozdíly mezi mladou a starou generací; harmonizace, ...
Muzikantská Liduška – tragická povídka (nešťastná láska, svatba kvůli penězům)
Na vejminku – popis mezilidských vztahů (smlouva o odchodu na vejminek)
Poldík rumař – popis jedné postavy (blíží se realismu)
- téma nešťastné lásky
c) drama: nemá trvalou hodnotu; větš. historická
Král Vukašín – touto hrou se otevíralo Prozatimní divadlo
Záviš z Falkenštejna – téma z českých dějin

Karolína Světlá (1830-1899)
- vl.

jm.: Johana Rotová
- v dětství: inteligentní mladá dívka píšící dobré slohy (kvalitně soukromě vzdělána)
- v poměrně mladém věku svatba → po smrti dítěte odchod do podještědské vesnice – začíná psát svá vrcholná díla
- přítelkyně Němcové, láska Nerudy (opětovaná)
- témata: podještědí nebo Praha
a) romány: Vesnický román – její první známé dílo z podještědí
- ještě nese rysy romantismu
Kříž u potoka – psán na objednávku do jedné edice
Frantina – romantická dějová linie
b) povídky: - z Podještědí: Kresby z Ještědí – kratší útvary
- povídka Hubička → Smetanova opera
- z Prahy: První Češka – reakce na dílo Poslední Čech
Zvonečková královna
Černý Petříček

Jan Neruda (1834-1891)
- pocházel z Malé Strany – Dům u Dvou Slunců
- akademické gymnázium, filosofie
- novinář, úředník, učitel; redaktor Národních listů
- hodně cestoval – byl i v Egyptě
- lásky: Anna Holinová
Karolina Světlá
Kateřina Macháčková – jeho neteř
a) novinářská činnost
- spolupráce na Máji
- psal fejetony = krátký novinářský útvar věnovaný aktuálním společenským problémům
Národní listy – nejdřív byl redaktorem, později jen přispíval fejetony
Čas
Hlas
Květy
Lumír
b) poesie
Hřbitovní kvítí – sbírka lyriky
- vyjadřuje Nerudovu náladu a pocity
- hřbitov = atmosféra Bachova absolutismu
Knihy veršů – jeho nejrozsáhlejší sbírka (lyrika i epika)
- poprvé se objevují jeho balady
- věnováno otci, matičce a Anně
Písně kosmické – optimistická sbírka básní z budoucnosti
- nečekaně velký úspěch
Balady a romance – sbírka
Prosté motivy – jeho nejsubjektivnější sbírka (přírodní lyrika)
Zpěvy páteční – vydáno Vrchlickým (trochu to i upravil)
c) próza
Malostranské povídky – soubor 13 kratších povídek
Pan Ryšánek a pan Schlegl
Hastrman, U tří lilií
Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku
Svatováclavská mše
Arabesky – sbírka krátkých povídek a fejetonů
-rysy realismu – objasnění chování postav a líčení prostředí
- rysy romantismu – výjimečné postavy
Trhani – smutné, ale i humorné obrazy ze života na Malé Straně
- popis chudší vrstvy dělníků stavějících železnici

Jakub Arbes (1840-1914)
- spojoval v sobě literární a technické vlohy (vystudoval technickou fakultu)
- pracoval v Národních listech – 24.12. propuštěn pro politické názory → už nesměl nikde pracovat → do konce života se živil jako spisovatel na volné noze, bohémský život → existenční potíže (zadlužil se)
- prozaik; psal kvalitní romaneta – větší než novela, ale rozsahem meší než román
- dějové, ale i s úvahami o tajemných jevech
- romantické tajemné postavy X realistické vědecké vysvětlení
a) romaneta
Svatý Xaverius, Šílený Job, Newtonův mozek, Zázračná Madona
b) romány
Kandidáti existence – prvky utopického kapitalismu
Ruchovci a Lumírovci

= česká literatura od 70. let 19.stol.
- byli v kontaktu s Májovci
- ale vstupovali do literatury tím, že vydávali almanachy
Ruch – 1. almanach
- vydán v r. 1868 u příležitosti položení základního kamene Národního divadla
- redaktor: J. V. Sládek

1) Ruchovci = “národní škola”
- jméno podle almanachu Ruch
- čerpali z domácího prostředí, tradic, vyzdvihovali české dějiny
- navazují na dřívější literární směry (osvícenství, racionalismus, romantismus, realismus)
- představitelé: E. Krásnohorská, Adolf Heyduk, Josef Holeček, S. Čech
2) Lumírovci = “kosmopolitní škola”
- název podle časopisu Lumír, kde nejvíc vydávali
- bylo jim vyčítáno, že její členové jsou “světoobčané”
- představitelé: J.V.Sládek, J.Vrchlický, J.Zeyer
3) v 70. letech působili i lidé, kteří nepatřili do žádné skupiny
- společné znaky: stopy moderních uměleckých stylů (realismu, romantismu, symbolismu, dekadence)

Literární časopisy této doby
Lumír – obnovený
- hlásal “umění pro umění” = umění nemá být ovlivňováno politikou, vývojem společnosti, nemá sloužit pro výchovu lidí
- českému čtenáři představoval světovou literaturu
- zakladatel: J. Neruda
- redaktor: J.V.Sládek
Osvěta – zdůrazňovala spojení literatury s politikou
- kritizovala mladé moderní názory
- výchovná literatura
Květy – publikovali zde různí autoři – lumírovci i ruchovci
- obnovil je S. Čech

1878 – vyšel další almanach Máj – střet Lumíru (kritika) a Osvěty (podpora)
- smírčí osoby: Neruda, S.

Čech

Estetika, literární kritika
- v této době se začaly vytvářet, vyčleňovat
Josef Durdík
- nejvýznamnější literární estetik, ale i kritik
- blíž k Lumírovcům
Eliška Krásnohorská
- blíž k ruchovcům

3 vlny této generace
1) psali almanachy – Arbes, Třebízský
2) psali poesii (trochu i prózu) – Sládek, Vrchlický, Čech, Zeyer
3) psali prózu – historickou – Jirásek, Winter
- venkovskou – Holeček, Nováková, Stašek, Klostermann

Josef Václav Sládek (1845-1912)
- jeden z nejvýznamnějších představitelů této generace
- básník – zakladatel básní pro děti (psal pro svou dceru); překladatel – z angl., amer., .. tvorby; novinář; fejetonista; organizátor společenského života
- narodil se v rodině dělnického mistra → Akademické gymnázium v Praze → studium přírodních věd a jazyků → cesta do Ameriky za poznáním tamního života, přírody (pracoval tam jako učitel,

vychovatel, námořník, dělník, ...)
- redaktor Národních listů – krátce
- obnovil časopis Lumír, patřil k lumírovcům – ale nebyl nejtypičtější (dříve měl blíž k ruchovcům) → nedá se přesně zaškatulkovat (psal i lumírovskou i ruchoveckou tvorbu)
a) překlady
33 her Williama Shakespeara – v tehdejší době velmi kvalitní překlad
- překlady irských balad z přelomu 18. a 19. stol. (např. od Roberta Burnse)
- překlady s indiánskou tematikou z 18. a 19. stol.
b) poesie
- střídmá forma (ne složitá)
- nechtěl, aby se jeho básně recitovaly
- především lyrika, ale i intimní a dětská poesie
Básně, Jiskry na moři – sbírky intimní, velice osobní lyriky (vyrovnává se tu se ztrátou manželky a dcery)
- nové poznatky z Ameriky
- i vlastenecká lyrika
Selské písně a české znělky – vztahy v rodině (líčeny harmonicky), vztah sedláků k půdě, otázka češství
- idealizace českého venkova
V zimním slunci, Nové selské písně – psáno v závěru života
- teskné sbírky – vrchol jeho reflexní lyriky
- vyrovnávání s pocity marnosti – autor hledá oporu v Bohu
- zamyšlení nad smyslem lidského života, práce, bolesti a smrti
c) dětské sbírky
- dětskému čtenáři jsou blízké svým důvěřivým vztahem ke světu a k přírodě
- humorné ladění – probouzí vztahy k rodině, k přírodě, k práci a k národu
Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky – bajky, říkanky, lyrika

Jaroslav Vrchlický (1853-1912)
- vl. jm.: Emil Frída (pseudonym podle říčky)
- filosofická studia
- vychovatel v Itálii, tajemník ČUT, profesor na universitě, společensky činný
- přátelství se Sofií Podlipskou → sňatek s její dcerou (manželská krize → pesimistický odraz v tvorbě)
- redaktor Lumíru – lumírovec tvorbou i přesvědčením, ale uznával, že i národní směr má právo na existenci
a) lyrická poesie
- počátek tvorby – kosmopolitní
- vliv Nerudy, Mayera, dokonce i Máchy
- zpočátku pesimismus, později méně
Z hlubin – přimyká se ke starší domácí tradici
Hudba v duši – milostná lyrika (povyšuje ženu na ideál)
Okna v bouři – milostná lyrika (těžké osobní zklamání)
b) epická poesie
Zlomky epopeje – snaha zachytit dějiny lidstva (myšlenka převzata od V.

Huga – Legenda věků)
Hilarion
Selské balady
c) dramata
Hippodamie – trilogie – stavbou se přibližuje antickému dramatu (umělecky nejlepší z jeho dramat)
Noc na Karlštejně – úspěšná zfilmovaná veselohra o Karlu IV.
d) překlady
Božská komedie – Dante Alighieri
Faust – Goethe
Hugo, Voltaire, Baudelaire, Byron, Petrarca, Shelley, Poe, Mickiewicz, ..
- měl řadu epigonů (pokračovatelů v díle; napodobitelů): Kaminský, Klášterský, Borecký, Kvapil

Julius Zeyer (1841-1901)
- z bohaté pražské rodiny
- sklon ke snění a silnému uměleckému prožití; vynikající, těžko srozumitelný sloh
- žil střídavě v Praze a ve Vodňanech (nejzcestovalejší z autorů té doby)
- na rozdíl od Vrchlického nebyl moc společensky činný; postupně se rozhádal se všemi přáteli a zůstal sám
- hl. prozaik, ale jeho próza je lyrická (→ tíhne k poesii)
a) poesie
Vyšehrad – cyklus 5 básní z české mytologie
b) próza
Jan Maria Plojhar – tragický autobiografický příběh
Mariánská zahrada – zachycení části života Ježíše Krista
Dům U tonoucí hvězdy – tragický autobiografický příběh Slováka v Paříži
c) drama
Neklan – z českých pověstí
Radúz a Mahulena – scénická pohádka ze slovenského lidového prostředí
- hudba J. Suka

Svatopluk Čech (1846-1908)
- asi nejvýznamnější představitel ruchovců
- vystudoval práva, ale věnoval se novinařině a literatuře
- věnoval se i politice, ale později se stáhl do ústranní
- obnovil časopis Květy
a) epická poesie
- velice čtenářsky úspěšná
- současná i historická témata
Lešetínský kovář – “sociální” epos ve verších (ze současnosti)
Adamité, Žižka – doba husitství
Václav z Michalovic – historický epos ve verších
b) lyrická poesie
- většinou politická, určená k recitaci
Jitřní písně, Nové písně
c) próza
- zpočátku psal fejetony, cestopisné črty; později povídky a rozsáhlejší prózy, kt. spojuje postava pana Broučka
Pravý výlet pana Broučka do měsíce
Nový epochální výlet pana broučka, tentokrát do XV. století
Pan Brouček na výstavišti.