Prokopovi) postoupilo ještě dál v staročeském dramatu, dramatizovány latinské texty evangelií (hrány v kostele)
- události spojené s Kristovou smrtí a jeho vzkříšením (mastičkářská scéna)

Mastičkář – satirická hra zesměšňující podvodné lékaře
- dává výstižný obraz městské chudiny (neútočí, jen baví)
- hrála se na náměstích

Hra veselé Magdalény - předváděna o Velikonocích nebo o Vánocích
- hra obsahuje dvě lidové písně


Období humanismu v Čechách

- snaha o zcela novou výstavbu dramatu (vývoj staročeského dramatu zbrzdilo husitství)
- od 16.století latinské a české hry podle biblických motivů
- „školské drama“ – hráli ho studenti ( příběhy ze Starého zákona)
- jezuité - světci, mučedníci, postavy ze světové historie...

Jan Campanus Vodňanský (1572 - 1622)
- básník, profesor a rektor vysokého učení na KU
- snaha psát historická dramata s českými náměty
Bretislaus – latinské drama o Břetislavovi a Jitce



Období národního obrození

- velký vliv na utváření právě české divadlo, Praha potřebovala vlastní divadlo
- 1738 - otevřeno divadlo V Kotcích
- 1771 - první pokus o českou hru Kníže Honzík (skončila neúspěchem)
- 1783 - otevřeno Stavovské (dříve Nosticovo) divadlo, ptorože divadlo V kotcích nevyhovovalo – bylo také německé, ale později možnost 1x týdně hrát (jen odpoledne) česky (spíše chudší obecenstvo; lidové frašky, větš. překlady z NJ; Schiller, Shakespeare)
 rostl zájem o české hry a proto divadelní společnost založil roku 1786 divadlo Bouda (ale hrálo se i německy)

Karel Ignác Thám
- napsal méně her než jeho bratr Václav
- soustředil se především na překlady - např. Shakespearův Mackbeth

Václav Thám (1765 - 1816)
- vůdčí osobnost Boudy  shromáždilo se kolem něho několik autorů, kteří psali historické hry z českých dějin, veselohry a oblíbené lokální frašky, dále tzv. rytírny (rytířské hry) apod. - vlastenecké hry z českých dějin (hl. z pověstí) - velmi oblíbené mezi lidovým obecenstvem
Břetislav a Jitka aneb Únos z kláštera, Vlasta a Šárka

Prokop Šedivý
- současná témata ze života pražských občanů
Masné krámy
Pražští sládci


Divadlo ve 20.letech 19.století

- hl. scéna německého Stavovského divadla (česká představení)
- ochotnický soubor se proměnil v převážně profesionální soubor - dramturg Jana N. Štěpánka
- který proslul svou historickou hrou Obležení Prahy od Švédů a veselohrou Čech a Němec
- hl. témata: látky z minulosti (rytířské hry nízké úrovně, veselohry z národních dějin), český venkov, milostné příběhy

Jan Nepomuk Štěpánek
- snaha pobavit diváky (záporná postava – vrchnostenský úředník)
Čech a Němec – veselohra
Český Achilles, Břetislav – historická dramata

Václav Kliemtn Klicpera (1792 - 1859)
- studia v Praze  profesor gymnázia v Hradci Králové, kde také se studenty hrával divadlo
- podílel se i na vývoji české prózy (ovlivněn W. Scottem)
- především rytířské a historické hry, ale i pohádkové motivy i hry ze současnosti
- vítězí většinou mládí svým vtipem a morální převahou
Divotvorný klobouk – o lakomém obchodníkovi Koliášovi
Každý něco pro vlast - konverzační hra
- satirický popis společnosti, výsměch prospěchářským vlastencům
Božena, Soběslav – tragédie
Jan za chrta dán – hist. hra (zpracování kronikářské látky)




30. - 50. léta v českém dramatu

Josef Kajetán Tyl (1808-1856)
- narodil se v Kutné Hoře  studia v Praze a Hradci Králové (prof.