Klicpera)  putoval s kočovnými divadly  dramaturg Stavovského divadla  po 1852 odchod z politických i osobních důvodů z Prahy
- od počátku třicátých let žil a působil v Praze, kde pracoval jako redaktor Květů, Vlastimila a Pražského posla
- od počátku výchovný charakter díla - zaměření na sociální a národní problémy české společnosti, mnohonásobně navazovalo na lidové hry vídeňské
- jazyk vynikal moderností, byl charakteristický pro popisované prostředí, časté hovorové a krajové výrazy
Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka – fraška zachycující život lidových vrstev
- píseň skladatele Františka Škroupa - Kde domov můj  národní hymna
Paličova dcera, Bankrotář, Pražský flamendr – hry obsahující sociální kritiku
Strakonický dudák - dramatická báchorka; vrchol jeho dramatické tvorby
- komika lidových postav, pohádková romantičnost nadpřirozených jevů; apel národní uvědomění
Tvrdohlavá žena – demokratické myšlenky
Kutnohorští havíři = 1. sociální drama
Jan Hus, Jan Žižka z Trocnova a bitva u Sudoměře – historická dramata
- význam - zhodnotil historické hry z českých dějin (značně je zvelebil po stránce dramatické techniky a formy)
- přizpůsobením svého díla se snažil udržovat spojení se soudobou dramatickou tvorbou v cizině
- povznesl drama po stránce obsahové i formální
- sblížil drama s lidmi  z divadla se snažil vytvořit pravou školu života


60. léta 19. stol.

Prozatímní divadlo
- otevření: 1862  umožnilo rozvoj dramatické tvorby
- nejúspěšnější složkou opera vedená Bedřichem Smetanou; dále tu byla i činohra
- premiéry - Prodaná nevěsta, Braniboři v Čechách
- hrány hry francouzské nebo německé
- 1864 - uvedena Shakespearova dramata (300 let od narození)
- významnější autoři: E. Bozděch (hist. hry), G. P. Moravský (veselohry), F. V. Jeřábek (veselohry, soudobá témata), V. Hálek (veršované hist. tragédie), J. Neruda (nepříliš úspěšné hry)

Národní divadlo
- přípravy na stavbu – veřejná sbírka s heslem Národ sobě
- novorenesanční styl
- 5/1868 – F. Palacký pokládá základní kámen
- dokončeno na jaře 1881, 12. 8. 1881 vyhořelo -> vybírání nových příspěvků
- podruhé otevřeno koncem roku 1882 (Smetanova Libuše)
- architekt Zítek, sochař Myslbek, malíři Aleš, Hynajs (opona), Ženíšek a Brožík
- velký význam pro české výtvarné umění, umělci = generace Národního divadla




Realismus v dramatu

Ladislav Stroupežnický (1850 - 1892)
- patří k nejúspěšnějším dramaturgům ND, psal především veselohry, později také historická dramata a realistické drama z venkovského prostředí
Zvíkovský rarášek, Paní mincmistrová veselohry
Naši furianti - veselohra o typickém českém sedlákovi (zpočátku přijata s nesouhlasem)

Gabriela Preisová (1850 - 1892)
- představuje novou vlnu realistického dramatu
- venkovská tematika (rodné prostředí)
Gazdina roba - hrdinka opouští manžela a odchází s milým za prací do Rakous  sebevražda
Její pastorkyňa - tragédie, zhudebněna L.