Vývoj českej drámy od stredoveku do konca 19. storočia

Charakteristika žánru

- příběh (prozaický, veršovaný) je převeden do jednání a přímé řeči, chybí osoba vypravěče (nahrazují ho režijní poznámky)
- režisér realizuje autorův záměr – na provedení se projeví režisérova osobnost
- hra se skládá z dějství (jednání neboli akt), 2 až 5, někdy 1 (jednoaktovky)
- rozlišujeme výstupy (odchody a příchody), obraz (změna dekorace, kulisy)
- 7 částí: 1. Prolog - není povinný
2. Expozice - seznámení s prostředím, postavami a možným konfliktem
3. a) Zápletka - zatím jen náznak
b) Kolize - vystupňování zápletky, zauzlení
4. Krize - vyvrcholení zápletky
5. Peripetie - náznak možného obratu, hlavní hrdina tváří v tvář řešení, životní situace - komplikace
6. Katastrofa - konečný obrat v ději, vyřešení konfliktu; závěr v tragédiích, ve veselohrách se říká pouze závěr
7. Epilog - může a nemusí být
Formy dramatu
- tragédie
- komedie, veselohra
- fraška (veselí je vystupňování do krajností)
- hudebně dramatické formy: opera, opereta, muzikál (kombinace mluveného slova, hudby a tance)

Vznik a vývoj českého divadla

- zesvětštění původně náboženských látek z legend (Legenda o sv. Kateřině a Legenda o sv.

Prokopovi) postoupilo ještě dál v staročeském dramatu, dramatizovány latinské texty evangelií (hrány v kostele)
- události spojené s Kristovou smrtí a jeho vzkříšením (mastičkářská scéna)

Mastičkář – satirická hra zesměšňující podvodné lékaře
- dává výstižný obraz městské chudiny (neútočí, jen baví)
- hrála se na náměstích

Hra veselé Magdalény - předváděna o Velikonocích nebo o Vánocích
- hra obsahuje dvě lidové písně


Období humanismu v Čechách

- snaha o zcela novou výstavbu dramatu (vývoj staročeského dramatu zbrzdilo husitství)
- od 16.století latinské a české hry podle biblických motivů
- „školské drama“ – hráli ho studenti ( příběhy ze Starého zákona)
- jezuité - světci, mučedníci, postavy ze světové historie...

Jan Campanus Vodňanský (1572 - 1622)
- básník, profesor a rektor vysokého učení na KU
- snaha psát historická dramata s českými náměty
Bretislaus – latinské drama o Břetislavovi a Jitce



Období národního obrození

- velký vliv na utváření právě české divadlo, Praha potřebovala vlastní divadlo
- 1738 - otevřeno divadlo V Kotcích
- 1771 - první pokus o českou hru Kníže Honzík (skončila neúspěchem)
- 1783 - otevřeno Stavovské (dříve Nosticovo) divadlo, ptorože divadlo V kotcích nevyhovovalo – bylo také německé, ale později možnost 1x týdně hrát (jen odpoledne) česky (spíše chudší obecenstvo; lidové frašky, větš. překlady z NJ; Schiller, Shakespeare)
 rostl zájem o české hry a proto divadelní společnost založil roku 1786 divadlo Bouda (ale hrálo se i německy)

Karel Ignác Thám
- napsal méně her než jeho bratr Václav
- soustředil se především na překlady - např. Shakespearův Mackbeth

Václav Thám (1765 - 1816)
- vůdčí osobnost Boudy  shromáždilo se kolem něho několik autorů, kteří psali historické hry z českých dějin, veselohry a oblíbené lokální frašky, dále tzv. rytírny (rytířské hry) apod. - vlastenecké hry z českých dějin (hl. z pověstí) - velmi oblíbené mezi lidovým obecenstvem
Břetislav a Jitka aneb Únos z kláštera, Vlasta a Šárka

Prokop Šedivý
- současná témata ze života pražských občanů
Masné krámy
Pražští sládci


Divadlo ve 20.letech 19.století

- hl. scéna německého Stavovského divadla (česká představení)
- ochotnický soubor se proměnil v převážně profesionální soubor - dramturg Jana N. Štěpánka
- který proslul svou historickou hrou Obležení Prahy od Švédů a veselohrou Čech a Němec
- hl. témata: látky z minulosti (rytířské hry nízké úrovně, veselohry z národních dějin), český venkov, milostné příběhy

Jan Nepomuk Štěpánek
- snaha pobavit diváky (záporná postava – vrchnostenský úředník)
Čech a Němec – veselohra
Český Achilles, Břetislav – historická dramata

Václav Kliemtn Klicpera (1792 - 1859)
- studia v Praze  profesor gymnázia v Hradci Králové, kde také se studenty hrával divadlo
- podílel se i na vývoji české prózy (ovlivněn W. Scottem)
- především rytířské a historické hry, ale i pohádkové motivy i hry ze současnosti
- vítězí většinou mládí svým vtipem a morální převahou
Divotvorný klobouk – o lakomém obchodníkovi Koliášovi
Každý něco pro vlast - konverzační hra
- satirický popis společnosti, výsměch prospěchářským vlastencům
Božena, Soběslav – tragédie
Jan za chrta dán – hist. hra (zpracování kronikářské látky)




30. - 50. léta v českém dramatu

Josef Kajetán Tyl (1808-1856)
- narodil se v Kutné Hoře  studia v Praze a Hradci Králové (prof.

Klicpera)  putoval s kočovnými divadly  dramaturg Stavovského divadla  po 1852 odchod z politických i osobních důvodů z Prahy
- od počátku třicátých let žil a působil v Praze, kde pracoval jako redaktor Květů, Vlastimila a Pražského posla
- od počátku výchovný charakter díla - zaměření na sociální a národní problémy české společnosti, mnohonásobně navazovalo na lidové hry vídeňské
- jazyk vynikal moderností, byl charakteristický pro popisované prostředí, časté hovorové a krajové výrazy
Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka – fraška zachycující život lidových vrstev
- píseň skladatele Františka Škroupa - Kde domov můj  národní hymna
Paličova dcera, Bankrotář, Pražský flamendr – hry obsahující sociální kritiku
Strakonický dudák - dramatická báchorka; vrchol jeho dramatické tvorby
- komika lidových postav, pohádková romantičnost nadpřirozených jevů; apel národní uvědomění
Tvrdohlavá žena – demokratické myšlenky
Kutnohorští havíři = 1. sociální drama
Jan Hus, Jan Žižka z Trocnova a bitva u Sudoměře – historická dramata
- význam - zhodnotil historické hry z českých dějin (značně je zvelebil po stránce dramatické techniky a formy)
- přizpůsobením svého díla se snažil udržovat spojení se soudobou dramatickou tvorbou v cizině
- povznesl drama po stránce obsahové i formální
- sblížil drama s lidmi  z divadla se snažil vytvořit pravou školu života


60. léta 19. stol.

Prozatímní divadlo
- otevření: 1862  umožnilo rozvoj dramatické tvorby
- nejúspěšnější složkou opera vedená Bedřichem Smetanou; dále tu byla i činohra
- premiéry - Prodaná nevěsta, Braniboři v Čechách
- hrány hry francouzské nebo německé
- 1864 - uvedena Shakespearova dramata (300 let od narození)
- významnější autoři: E. Bozděch (hist. hry), G. P. Moravský (veselohry), F. V. Jeřábek (veselohry, soudobá témata), V. Hálek (veršované hist. tragédie), J. Neruda (nepříliš úspěšné hry)

Národní divadlo
- přípravy na stavbu – veřejná sbírka s heslem Národ sobě
- novorenesanční styl
- 5/1868 – F. Palacký pokládá základní kámen
- dokončeno na jaře 1881, 12. 8. 1881 vyhořelo -> vybírání nových příspěvků
- podruhé otevřeno koncem roku 1882 (Smetanova Libuše)
- architekt Zítek, sochař Myslbek, malíři Aleš, Hynajs (opona), Ženíšek a Brožík
- velký význam pro české výtvarné umění, umělci = generace Národního divadla




Realismus v dramatu

Ladislav Stroupežnický (1850 - 1892)
- patří k nejúspěšnějším dramaturgům ND, psal především veselohry, později také historická dramata a realistické drama z venkovského prostředí
Zvíkovský rarášek, Paní mincmistrová veselohry
Naši furianti - veselohra o typickém českém sedlákovi (zpočátku přijata s nesouhlasem)

Gabriela Preisová (1850 - 1892)
- představuje novou vlnu realistického dramatu
- venkovská tematika (rodné prostředí)
Gazdina roba - hrdinka opouští manžela a odchází s milým za prací do Rakous  sebevražda
Její pastorkyňa - tragédie, zhudebněna L.

Janáčekem pod názvem Jenůfa a zfilmována
- životní tragédie schovanky Jenůfy, jejíž nemanželské dítě utopila její ochránkyně Kostelnička, aby ji uchránila před hanbou

Alois Jirásek
- organizátor
- historické realistické hry
Vojnarka, Lucerna
Jan Žižka, Jan Hus, Jan Roháč

Alois a Vilém Mrštíkové
Maryša - vesnická tragédie formálně vystavěna na principech klasického dramatu (expozice, kolize, krize, peripetie,katastrofa)
- Maryša podrobí vůli otce, vzdá se chudého Francka stane se ženou ovdovělého mlynáře  Francek se vrátí z vojny a Vávra ho chce zabít  zoufalá Maryša nemilovaného muže otráví a zděšená vlastním činem se dovolává Božího slitování
- Maryša bratří Mrštíků znamenala znamenala vyvrcholení snah o české realistické venkovské drama



Ruchovci a lumírovci

Jaroslav Vrchlický
- řada historických témat – náměty z antiky a z českých dějin
Noc na Karštejně – úspěšná veselohra o Karlu IV. a jeho žárlivé manželce
Hippodamie – trilogie; stavbou se přibližuje antickému dramatu

Julius Zeyer
Radúz a Mahulena – scénická pohádka ze slovenského prostředí

Josef Václav Sládek
- překlady Shakespeara.