Částečně to může souhlasit, částečně však je třeba vidět reálnou situaci vysokoškoláka v Kristových letech, svobodného, bez závazků, který váhá: nalézt zajištěné postavení, založit rodinu a žít poklidným životem na malém městě (před tím jej přátelé, zejména Marysko, důrazně varují) anebo celý život věnovat a obětovat umění (k tomu jej přátelé, zejména Marysko, důrazně vyzývají). Toto dilema zůstávalo zatím nevyřešeno. Dál se plnila paměť bizarními příběhy, dál vznikaly básně.. Snadno však nahlédneme, že Hrabalova básnická tvorba se zde již odklání (jistě vlivem zaměstnání) od náladové lyriky a poetistických kreací k realitě. A tou bude později inspirována především jeho próza, což básník ještě neví. Sestavuje ze svých básní sbírku Ztracená ulička a pokouší se ji vydat v nymburské tiskárně Hrádek nákladem vlastním. Po necelém roce nastupuje mladý právník dráhu obchodního cestujícího. Od 9. září 1947 je zaměstnancem velkoobchodní firmy H. K. Klofanda, nabízí kartáčnické a drogistické zboží.. A dál píše na psacím stroji všemi deseti lyrické reflexe své doby, svého života. Literární tvorba Bohumila Hrabala z let 1937 až 1948 je obsažena v 1. svazku Sebraných spisů.

Po roce 1948

Únorový převrat v roce 1948 zlomil prkno, po kterém poválečná epocha mířila vzhůru. Na třískách zlomu někteří zoufalci stále ještě šplhali výš, většina však tiše klouzala dolů. Tiskárna Hrádek končí a s ní i naděje na publikování prvotiny (vyjde až v roce 1991). Firma H. K. Klofanda byla zlikvidována. Obchodní cestující se stal likvidátorem, přechází pod hlavičku národního podniku Obchodní domy a v červnu 1949 se hlásí dobrovolně na brigádu do SONP Kladno. Zlomila se epocha, zlomil se básník. Teprve odchodem na Kladno se Bohumil Hrabal definitivně rozhoduje. Rozchází se s Nymburkem, bydlí na svobodárně v Kladně, později v Libni, v ulici Na Hrázi č. 24. Kladno a Libeň - to jsou dva mohutné zdroje inspirace. Na Kladně se potkává s Vladimírem Boudníkem, který se v prosinci 1950 k němu stěhuje do Libně. Jeden čas tu bydlí také Karel Marysko. Dochází Egon Bondy, bratři Vávrové. Čtou si navzájem své texty, chodí na pivo. Hrabal píše a píše, konečně zaznamenává nekonečné štrůdly řečí strýce Pepina, píše o Kladně. Na podzim roku 1950 má hotové dvě skvělé poémy - Bambino di Praga a Krásnou Poldi. Na jaře 1952 vzniká slavná Jarmilka...

První film podle Hrabala

První dvě povídkové sbírky vznikly na základě zamítnuté knihy Skřivánek na niti a ta zase vznikla přepracováváním textů z padesátých let. Četné přepisování a přizpůsobování požadavkům nakladatelských redaktorů setřelo mnoho z původní syrovosti "totálně realistických" textů, zespisovnilo hovorovou řeč a uzpůsobilo formální stránku povídek. Přesto působily ve své době jako senzační novinka a měly okamžitý ohlas.