Skupina mladých režisérů (Juraj Herz, Věra Chytilová, Jaromil Jireš, Jiří Menzel, Jan Němec, Ivan Passer a Evald Schorm) vytvořila podle nich filmové povídky, které jsou programovým nástupem "nové vlny" českého filmu.

Další povídky

Prostředí povídek Bohumil Hrabal zná zcela důvěrně - malé městečko, pražská periferie, kladenské hutě, sběrna papíru. Také postavy mají konkrétní živé předobrazy a jejich jazyk je přesně odpozorován. Jsou to vesměs úplně obyčejní lidé s úplně obyčejnými starostmi, na nevelké ploše povídek se řadí jednotlivé anekdotické příběhy bez podstatných dějových prvků. Pokud některý text má náznak děje (např. rozsáhlejší Bambini di Praga 1947), vznikl ex post jako šňůrka, na niž jsou navlečeny korálky dříve samostatných historek. Ani pointa není podstatnou součástí Hrabalových textů - především a v první řadě jde o lidský hovor. Bibliofilské vydání dvou povídek z roku 1956 mělo ostatně symbolický titul: Hovory lidí. Tituly a podtituly jsou vůbec u Hrabala vždy podstatné a nápovědné. Jeho hrdinové jsou lidé svobodní jako skřivánek na nedohledném oraništi, ale jejich vzlet je osudově omezen pevnou nití společenských konvencí a direktiv. Jsou to lidé prostí a obyčejní, ale na dně duše jednoho každého z nich září netušená perla, která jej činí výjimečným a jedinečným. Jejich košaté řeči jsou samy sobě smyslem věci, ti lidé jsou prostě pábitelé, což je slovo, které Bohumil Hrabal udomácnil v češtině a trvale je propojil se svou osobou.

Začátek roku 1968

Všechny knihy, které Bohumil Hrabal v té době vydal, se staly událostí a dotiskovaly se a vycházela nová vydání. V roce 1966 vyšel v masové edici Máj nákladem 102 000 výtisků rozsáhlý výbor Automat svět se zásadním doslovem Emanuely Frynty a ilustracemi Jiřího Koláře. O rok později kniha Bohumil Hrabal uvádí..., jakási čítanka jeho oblíbených autorů, a textová koláž s fotografiemi Miroslava Peterky Toto město je ve společné péči obyvatel, která zahájila ediční řadu HU+SA (Humor a satira) nakladatelství Československý spisovatel. Popularita a sláva, které Bohumil Hrabal tak rychle a v tak obrovské míře získal, měly ovšem také svůj rub - nebyl čas na psaní, nic nového nevznikalo. Autor nakonec opět sáhl do zásobárny starších věcí a sestavil knihu Morytáty a legendy (1968). Úpravy a sestřihy jsou v této sbírce již spíše jen formální, chybí však jednotící prvek. Vedle koláží z dopisů, hovorů a literatury jsou zde i původní texty bez úprav a také další mnohokrát obměňované povídky (např. Legenda o krásné Julince). Jako celek působí kniha roztříštěně a nedaří se jí zakrýt poněkud "zbytkový" původ. Tvorba šedesátých let je shrnuta do 4. a 5. svazku Sebraných spisů.

Po roce 1968

21. srpna 1968 obsadila Československo spřátelená vojska. Ještě rok se všichni kojili různými nadějemi, než bylo jasné, že všechno je pryč.