Život

Karel Havlíček se narodil 31. 10. 1821 v Borové u Přibyslavi. Studoval na gymnáziu v Něm. Brodě a zprvu se chtěl stát knězem. Myslel si, že takto bude moci nejlépe pomáhat lidem. Prostředí kněžského semináře v Praze ho však znechutilo. Později katolickou církev velmi ostře napadal. Stýkal se nejen s českými, ale i slovenskými a polskými vlastenci a v roce 1842 podnikl cestu na Slovensko, kde se setkal např. s M. M. Hodžou. P. J. Šafařík mu umožnil stát se domácím učitelem v Moskvě. Zde se dostal mezi slovanofilskou ruskou inteligenci, měl možnost zkoumat Rusko a jeho obyvatele, seznámil se blíže s ruskou literaturou a velice si oblíbil N. V. Gogola. Také se zde počíná jeho novinářská kariéra, která připadala jeho současníkům podstatnější nežli jeho tvorba literární. Po návratu naa přímluvu F. Palackého převzal Pražské noviny. Zde formuloval své názory v stati Slovan a Čech. Hlásil se k demokracii a liberalismu a ovšem k co nejhlubšímu českému sebeuvědomění. Na jaře 1848 se stal členem Svatováclavského výboru a také založil nezávislé Národní noviny. Aktivně pracoval na přípravě Slovanského sjezdu. Kritizoval radikály z uspěchání akcí a naivity, zároveň však bojoval proti reakci. Za své výpady si vysloužil řadu výslechů, soudní řízení a nakonec i zákaz Nár. novin. V roce 1850 začal vydávat v Kutné Hoře časopis Slovan. Od počátku byl nucen pracovat ve velkých obtížích a v létě 1851 předešel zákazu Slovana ukončením vydávání. Ani tehdy na něj však absolutistický režim nezapomněl a před Vánoci 1851 byl zatčen a odvezen do vyhnanství do Brixenu v Tyrolsku. Žil ve velmi těžkých poměrech, napsal zde však svá nejlepší díla: Tyrolské elegie, Král Lávra a Křest svatého Vladimíra. Po třech a půl letech se směl vrátit do Něm. Brodu, ale již z něj byla psychicky nalomená osobnost, navíc trpěl pokročilou tuberkulózou. Umřel 29. 7. 1856 v Praze. Dílo

Tyrolské elegie
Ironickou formou spracovaný vlastní zážitek - cesta do vyhnanství. Kritika policejního státu, byrokracie a pokrytectví.

Král Lávra
Inspirováno irskou pohádkou o králi s oslíma ušima. Král je hodný ke všem svým poddaným - jen holiče vždy po svém ostříhání zabije, aby neprozradili tajemství. Nechá se uprosit a Kukulína jmenuje dvorním holičem (místo popravy). Ten to nemůže vydržet a pošeptá tajemství do vrby.