b) Absurdní drama
- začíná se výrazněji projevovat od 50. let 20. století
- absurdita - životní pocit bezmocného člověka - lidský život postrádá smysl, neexistuje schopnost komunikace, vládne pocit odcizení
- člověk - v situaci úzkosti
- nepřítomnost souvislého děje
- neexistuje psychologická motivace jednání postav, v rozhovorech nelze hledat logiku

Alfred Jarry (1873 - 1907)
- považován za "praotce" absurdního dramatu
světově proslulá hra Král Ubu
- absurdní drama se plně rozvíjí v 2. polovině 20. století

Samuel Beckett (1906 - 1989)
- irský dramatik, prozaik a literární teoretik, považován ale za francouzského autora (od r. 1937 žil v Paříži)
- Nobelova cena (1969)
- hlavní téma - hrůza z nepoznaného světa,pocit tragičnosti a odcizení
- prvotní úloha jazyka - navodit ovzduší všeobecné zemdlenosti
nejznámější drama - Čekání na Godota - monotónnost, banalita, bezútěšnost a symbolika, Estragon a Vladimír čekají na jakéhosi Godota, který by snad měl změnit jejich osudy, ke konci každého jednán se oběvuje chlapec, ktrerý vždy oznámí, že pan Godot dnes nepřijde, ale určitě se dostaví zítra
- Godot - symbol čekání, mlhavé naděje

Eugéne Ionesco (1912 - 1994)
- francouzský básník a dramatik rumunského původu
- gymnaziální porfesor
- ve svých hrách (tzv.

antihrách) řeší otázku komunikace mezi lidmi a problematiku stereotypu
Plešatá zpěvačka, Nosorožec

Edward Albee (1928)
- americký dramatik a prozaik
- nejznámější je jeho hra Kdo se bojí Virginie Woolfové (u nás pod názvem Kdopak by se Katky bál) - drama je pronikavou sondou do soukromí dvou manželských dvojic, jež se setkávají na jednom večírku, rodinná skutečnost je ukázána ve skutečné, odpuzující podstatě

Václav Havel (1936)
- řadí se mezi světové autory, jeho hry dosáhly světového věhlasu v 60. letech
- během celého dospělého života politicky pronásledován, několikrát vězněn
- hlavním iniciátorem Charty 77
- v roce 1989 zvolen československým prezidentem, v letech 1993 - 2003 byl prezidentem České republiky
- v jeho hrách je jazyk - řeč základní prostředek mezilidské komunikace, je deformována a přizpůsobována politickému profilu "hrdiny", lidé nemluví normálně
dílo: Zahradní slavnost, Vyrozumění, Audience, Žebrácká opera, Vernisáž, Protest a další.