Jednoho dne však přece k němu zavítal první zákazník, byla to slečna Poldýnka. Pan Vorel zrovna z dlouhé chvíle kouřil ze své pěnovky a celý krámek byl nasáklý pachem kouře. Slečna Poldýnka pak všude rozhlašovala, že je vše v krámku cítit tabákem. Poté už k panu Vorlovi nechodil nikdo. Zanedlouho potom se měl pan Vorel odstěhovat, ale když přišla soudní komise, nemohla otevřít dveře do krámku. Ty se pak podařilo otevřít a za nimi byl ve výšce na skobě oběšený pan Vorel. -Jak to přišlo

Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno. Toto vypravování je vzpomínka z básníkova mládí. Vypravuje tu, jak se svými několika kamarády vytvořil "pistolový spolek", jehož předáci měli jména po husitských vůdcích; básník sám byl Janem Žižkou z Trocnova. Účelem spolku bylo rozbořit Rakousko. Hoši se dohodli, jak přepadnou stráž v citadele na Belvederu, zmocní se citadely a pak ovládnou celou Prahu. K provedení plánu měli bambitku, ale scházel jim střelný prach. Prach jim měl zaopatřit hokynář Pohorák. Ten peníze od chlapců sice přijal, ale propil je a Rakousko bylo zachráněno.