Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku
povídka vypráví o panu Vorlovi, který si zřídil krupařský krám v domě U zeleného anděla. Místní to však neviděli rádi a nového cizince si vůbec nevšímali. Jednoho dne však přece k němu zavítal první zákazník, byla to slečna Poldýnka. Pan Vorel zrovna z dlouhé chvíle kouřil ze své pěnovky a celý krámek byl nasáklý pachem kouře. Slečna Poldýnka pak všude rozhlašovala, že je vše v krámku cítit tabákem. Poté už k panu Vorlovi nechodil nikdo. Zanedlouho potom se měl pan Vorel odstěhovat, ale když přišla soudní komise, nemohla otevřít dveře do krámku. Ty se pak podařilo otevřít a za nimi byl ve výšce na skobě oběšený pan Vorel. ZÁVĚR
Jan Neruda je jedním z nejvšestrannějších literátů v české historii. Jeho Povídky malostranské jsou velice zajímavým dílem, které jistě osloví řadu čtenářů i přes svou složitost. Jeho hlavní význam vidím v jeho spojení světového a českého. Dále dokázal lidi odvrátit od smutných událostí všedního dne a upozorňoval je na světlejší stránky života. Jeho díla jsou značně nadčasová hlavně svým kritickým postojem, který se objevuje převážně v Malostranských povídkách a Arabeskách. Za zmínku stojí i jeho fejetony, které pobavily řadu čtenářů i za hranicemi naší republiky. Dále ho můžeme považovat za tvůrce sociální balady a ocenění mu patří i za rozsáhlé použití lyriky (intimní, přírodní, vlastenecká a úvahová) v dílech. Za svého života však zůstal nedoceněn a to hlavně kritikou. O jeho odkaz se začala více zajímat až generace let 90.

Jan Neruda - O měkkém srdci paní Rusky

varianta A

Smrt. Patří k životu a každý se s ní vyrovnává jinak. Pohřeb. Následuje po smrti a všichni lidé, kteří se ho zúčastní, jsou smutní a vzpomínají na zesnulého či zesnulou. Pojďme se podívat, jak autor Malostranských povídek, Jan Neruda, popsal paní, která ráda chodila na pohřby. Byla to opravdu velmi zvláštní osoba. Nebývá zvykem, že někdo považuje pohřby za svůj koníček. Ale budiž. Ovšem to, že ta paní všechny zesnulé docela suverénně pomlouvala, to je nevídané. No posuďte sami, co tato paní Ruska řekla na pohřbu jednoho z malostranských obchodníků, kterého měl každý rád, protože byl milý, usměvavý a k lidem uctivý. Prohlásila: „Nebožák, ale on je na všechno trest boží, na všechno. Vždyť on také nebyl poctivý, nechme to! Kdyby si byl vzal chudou Tondu, s kterou měl přec dítě….“ Není divu, že za to byla vykázána z místnosti a nakonec měla zakázáno účastnit se všech pohřbů.