l.
sbírka náboženských textů Avesta (modlitby, mýty, lyrika, právnické texty)

4) Literatura čínská
čínské znakové písmo, papír nebo hedvábí, štětec
vliv filozofie (konfucianismus, taoismus)
soubor čínského básnictví – Kniha písní – milostná poezie, válečná a sociálně kritická literatura, lidová slovesnost
Konfucius – Hovory Konfuciovy – filozofické úvahy

Orientální literatury měly vliv na literaturu evropskou.


ANTICKÁ LITERATURA
= literatura starověkého Řecka a Říma, základ evropské vzdělanosti, dodnes inspirační zdroj
výhodná zeměpisná poloha – spojnice 3 světadílů
kulturní centra: Kréta (Knóssos) – Arthur Evans, Mykény – Heimrich Schliemann

1) literatura řecká
8.st.př.n.l.–2. a 1.st.př.n.l., do expanze Říma

prehistorická fáze – ústní lidová slovesnost – mýty (báje)

a) Období archaické – do 6. st. př. n. l. epika:
eposy Ílias a Odyssea; básník Homér (8. st. př. n. l.)
téma: válka trojská (závěr); Trója = Ílion
 řecký bojovník Achilleus × trojský Hektor
 Odysseovo 10 leté bloudění, návrat do rodné Ithaky

znaky homérského eposu:
– rozsáhlá veršovaná epická skladba o významných událostech
– bohatá dějovost (příběhy, mnoho postav, určité místo, více dějových linií)
– popisné pasáže i lyrické vložky
– členěn do zpěvů, kapitol
– obsahuje tzv. prvky epické šíře (epiteta, přirovnání, detailní popisy) – zpomalují děj (retardace)
– hlavní postavy – výjimeční hrdinové, nositelé příběhů
– zdroj – ústní lidová slovesnost, mýty
– forma: veršovaná skladba – časoměrný hexametr (překlad do češtiny jako 6stopý daktyl, daktylotrochej)

lyrika:
elegie (píseň s doprovodem píšťaly, vážná skladba, nejen žalozpěv) – Archilochos
monodická (milostná) lyrika (pro sólový zpěv, doprovod lyry) – Sapfó, Hesiodos – Práce a dni
milostná píseň, pijácká (k pobavení) – Anakreón; anakreontská lyrika – o víně, ženách, zpěvu
sborová lyrika (ódy, oslava osob) – Pindaros
epigram (původně oslavný verš, nápis na hrobě, pomníku, dárku, pak satiricky útočná báseň) – Simónidés, Ión
bajka (vyjadřuje lidovou moudrost) – Ezop (Aisópos) - Husy a jestřábi – pokračovatel Olbracht

b) období attické 5. – 4. st. př. n. l. – vrchol řecké otrokářské demokracie, rozkvět Athén

řecké drama – z obřadních her (oslava boha Dionýsa)
1 herec a chór (sbor), pak 2 – 3 herci (vždy muži)
dithyramby – obřadní zpěvy, ze kterých se vyvinula řecká dramata

tragédie:
Aischylos = „otec dramatu“
náměty z oblasti morálky, cti, konflikt člověka a bohů, např. Oresteia (Orestés povinen pomstít smrt svého otce Agamemnóna, tj. zabít svou matku), Elektra

Sofoklés
Antigona (Antigona plní mravní příkaz – pohřbí přes zákaz bratra Polyneika, odsouzena ke kruté smrti)
Král Oidipus (hl. hrdina trestán za viny, jichž se dopustil nevědomky)

Eurípidés
kritický poměr k mýtu, zájem o skutečné lidi, téma lásky, psychologie ženy
např.