Médeia, Élektra
zavádí na scénu ”deus ex machina” – nadpřirozený zásah božstva, náhlé nemotivované řešení

znaky antické tragédie:
– čerpá z mytologie (téma)
– hrdinové odvážní a stateční nebo krutí a samolibí
– konflikt se silnějšími (osud, bohové, společenské zákony) končí tragicky (hrdina fyzicky podléhá, ale mravně vítězí)
– forma: verš
– existence chóru (vyjadřuje veřejné mínění)
– jednota času, děje a místa
– děj se nečlení na dějství
– spojení mluveného slova, zpěvu, tance

podobný scénář:
1. expozice: úvod, uvedení do dějství
2. kolize: srážka odlišných zájmů
3. krize: vyvrcholení konfliktu
4. peripetie: obrat, rozuzlení
5. katastrofa: trag. Závěr (někdy rozuzlení pomocí vyšší moci – deus ex machina – ve chvíli, kdy autor nevěděl jak dál)

komedie:
Aristofanés
Jezdci, Mír, Žáby
řeší aktuální politické otázky, názory, kritika přetvářky, podlosti ap.

znaky antické komedie:
– veselohra, komický účinek
– zesměšňuje jevy života, šťastný, smírný konec
– útok na politické poměry, soudobou morálku
– nevázaný žert
– dialog

Filozofická próza:
Platón, např. Ústava
Sokrates – zavedl metodu systematických rozhovorů
Aristoteles, Poetika, Rétorika; encyklopedické dílo (shrnutí poznatků) a rozdělení vědních oborů

Řečnictví:
Démosthenés (× Filip Makedonský » filipiky – útočné projevy)

historická próza:
Hérodotos – otec historie (řecko-perské války)
Thúkydidés – kritika pramenů, věrohodnost (peloponéské války)


c) období helénistické: 4.–1. st. př. n. l. – po dobytí Řecka Alexandrem Makedonským
- důraz kladen na rozvoj vědy - Eukleidés, Archimédés
vědecké dílo:
tzv. ”nová komedie” – Menandros


2) literatura římská

od 3.st.př.n.l. – 5.st.n.l.
latinská, většinou nepůvodní (vliv řecké literatury)

a) období archaické – 3. st. př. n. l.
komedie:
Livius Andronicus položil základy římské lit. (přebíraná z Řecka)
Titus Maccius Plautus - vliv Menandra; čerpá ze života obyčejných lidí (otroci, vojáci, milenci)
Komedie o hrnci (o lakomci » vliv na Moliera)
Pseudolus (o prohnaném otroku)

b) vrcholné období – zlatý věk 1. st. př. n. l. – poč. n. l. řečnictví:
Marcus Tullius Cicero
2 rozmluvy - (období občanských válek – politické řeči, dopisy); vzor klasické latiny

paměti (memoáry):
Gaius Julius Caesar– Zápisky o válce galské
Tytus Livius – Dějiny – Kapitolské husy

Lyrika:
Gaius Valerius Catullus – milostná poezie věnovaná Lesbii (manželce)
Titus Lucrecius Carus – O přírodě

autoři z doby Oktaviana Augusta:

Publius Vergilius Maro
Zpěvy pastýřské(Bukolika) – 10 idyl – líčí život pastýřů
Zpěvy rolnické (Georgika) – 4 knihy; dokonalá forma, naučná tvorba
z vesnic. prostředí, obdiv a láska k venkovu, rodné zemi
epos Aeneis – na oslavu Augustova rodu
trojský hrdina Aeneus po dobytí Tróje a po dlouhém bloudění přistál v Itálii = praotec Augustova rodu

Quintus Horatius Flaccus
satira, písně, lyrika

Publius Ovidius Naso
o milostné poezie, např. Umění milovat
o mytologická poezie, např. Proměny (Metamorfózy) = 250 řeckých a římských bájí s motivem proměny (např.