Dřěvo sě listem odievá, Závišova píseň s přírodními motivy
sociální satiry – (kritika ze stanoviska nižších vrstev)
ü Píseň veselé chudiny (o bídě;vtip, ironie) = žákovská, vagantská poezie
ü Podkoní a žák (spor studenta a panského služebníka o tom, kdo se má lépe; ironie a trpkost); forma dialogu, živý, přístupný jazyk
ü Zanechme učení – studentská hymna
ü Žebravá píseň – český verš je parafrází (parodií) verše latinského
duchovní lyrika
ü Modlitba Kunhutina – čerpá z českých dějin

ü Satiry Hradeckého rukopisu
– autoři neznámí (i z měšťanstva)
– poprvé kritika nedostatků světských i církevních, obraz měšťanského života
o Desatero kázanie božie – veršované kázání, útok na hříšníky; autor jim vyhrožuje formou přirovnání (osud trubců v úle)
o Satiry o řemeslnících a konšelích – kritika nepoctivosti a okrádání; výhrůžka méně útočná (peklem)
o bajka O lišce a džbánu – veršované exemplum (krátké vyprávění s poučením)

Smil Flaška z Pardubic
ü Nová rada – alegorie; zvířata radí lvovi = rada králi, jak má vládnout (ideál panovníka podle představ vysoké šlechty)

odborná próza:
kronika Přibíka Pulkavy z Radenína
slovníky – mistr Klaret
právnické spisy – Ondřej z Dubé

5) Literatura předhusitská a husitská
konec 14. st. – pol. 15. st.
prohloubení rozporů ve společnosti, odpor proti náboženskému a mravnímu úpadku katolické církve  úsilí myslitelů a kazatelů o nápravu (reformu); rostoucí zájem o bibli (vzor pro mezilidské vztahy)  úplný překlad do češtiny
mizí: duchovní a rytířská epika (světec a rytíř) = vysoký styl
středověké drama
světská lyrika
v popředí:
satira (kritika nedostatků)
duchovní píseň (možnost účasti lidu; má funkci nejen modlitby, ale reaguje na otázky praktického života)
traktát (učené pojednání, středověká náboženská úvaha)
kronika
kázání (působivost živého slova, funkce informační a agitační)
změna: česká literatura = literatura psaná česky, určena Čechům
převládá prostá forma, srozumitelnost
vrcholí proces
 počešťování literatury (čeština i v oblasti teologické a správní)
 demokratizace (literatura pro lid)
 laicizace (zesvětštění, sepětí s dobovými problémy)

a) Předchůdci Husovi
– většinou kazatelé, usilují o nápravu společnosti na podkladě náboženském
Matěj z Janova – učenec, latinské spisy
Konrád Waldhauser – kazatel německého patriciátu a univerzitních studentů (pozván Karlem IV.)
Jan Milíč z Kroměříže – český kazatel, nejradikálnější, zřekl se bohatství; největší vliv na chudinu
– centrum kazatelství – Betlémská kaple
Tomáš Štítný – laik (bez teologického vzdělání), zchudlý šlechtic, zeman
o náboženských otázkách píše česky (= pro lid); vliv Milíčův
sborníky traktátů:
ü Knížky šestery o obecných věcech křesťanských (o dokonalém životě)
ü Řeči besední (o základech věrouky)
ü Řeči sváteční a nedělní (výklad částí evengelia)
usiloval o zharmonizování společnosti, o nápravu chyb
význam:
1. klasik české naučné prózy
zpřístupnil nejvyšší soudobou vzdělanost širšímu čtenářstvu
věcné, srozumitelné vyjadřování, dokonalý jazyk

b) Literatura období příprav husitského hnutí
Mistr Jan Hus (asi 1370 – 1415)
Husinec u Prachatic; z chudé rodiny; studium na pražské univerzitě  univerzitní mistr (1396), vysvěcen na kněze (1400), pak rektor univerzity
– v jeho osobě se spojuje učenecké i lidové křídlo proticírkevní opozice (teorie i praxe); kazatel v Betlémské kapli
– ovlivnil Václava IV.  vydán Kutnohorský dekret (1409), omezující vliv cizinců na pražské univerzitě
v Kostnici – vězněn, jako kacíř 6. 7.