století sesbírány a sepsány, existují však i pohádky umělé; v období baroka vznikaly pohádky, kdy prostý člověk vítězí nad tyranickým pánem, a typickou pohádkouvou postavou této doby je český Honza
písně mají většinou lyrickou povahu, ale existují i písně epického rázu (např. hrdinské písně - ruské byliny); zvláštní povahu mají kramářské (jarmareční) písně, která zaznamenala největší rozvoj v 16. - 19. století, kdy potulní kramáři šířili jejich texty a zpívali je na jarmarcích; mívaly většinou mnoho stop, bývaly doprovázeny např. flašinetem a někdy byly doplněny obrázky, opěvovaly nějakou aktuální událost
balady stojí na rozhraní všech tří žánrů, lyriky, epiky i dramatu, převládají ale prvky lyricko-epické
pověsti obsahují určitý historický fakt, který se během doby za působení tvůrčí fantazie obměňuje; existuje mnoho druhů pověstí, např.: národní (o praotci Čechovi), hrdinské (o Žižkovi), rodové (bílé paní), místní a legendární (týkaly se zázraků a byly často inspirovány oficiální tvorbou)
proroctví úzce souvisí s pověstmi, vyjadřuje naděje v lepší budoucnost
knížky lidového čtení mají dobrodružný děj, kdy dobro vítězí nad zlem (např.: Povídky o Palečkovi)
Později se objevuje i pololidová tvorba, která vychází z oficiálního vzoru, ale posluchač si pro sebe téma upraví, aby ho nějakým způsobem více oslovovala. Patří sem např. tzv. intermédia (interludia), která vznikala hojně v barokním období, kdy se oficiální církevní tematika zpracovala v lidovém duchu (např. Václav František Kocmánek: Rakovnická vánoční hra). Lidové hry nebyly vždy náboženského tématu (nejčastěji velikonoční nebo vánoční), ale i dobrodružné (také často ovlivněné umělou literaturou) a loutkové. Vznikaly i zpěvohry patrně jako důsledek inspirace operními představeními na šlechtických zámcích.

Sběratelé slovesnosti:

Karel Jaromír Erben
sbíral české pohádky (České pohádky) i další žánry lidové slovesnosti (Písně národní v Čechách, Prostonárodní české písně a říkadla); patřil též k největším odborníků na slovanský folklór a vytvořil si mytologickou teorii folklóru, na níž založil svou činnost

Božena Němcová
byla velice inspirována lidovým prostředím, v němž ostatně vyrůstala; neomezila se jen na tvorbu děl představujících především ideál "dobrého člověka", ale i sbírala pohádky (např. Národní báchorky a pověsti, Slovenské pohádky a pověsti)
Kromě sebraných děl ústní slovesnosti vznikala nová inspirovaná lidovou předlohou. Pohádky psal např. Karel Čapek, Jiří Wolker nebo Hans Christian Andersen. Na základě lidové slovesnosti vznikaly i tzv. ohlasy napodobující lidová díla - největším tvůrcem těchto ohlasů byl František Ladislav Čelakovský (Ohlasy písní ruských, Ohlasy písní českých).