Ústní lidová slovesnost (stručně)

Ústní lidová slovesnost – folklor

folklor
q venkovský
q městský
= slovesná kultura před vynalezením písma; tvorba lidu (dodnes)

vyjadřuje:
lidový názor na život, optimismus, touhu po svobodě, odpor k útisku

znaky:
ústní tradování
anonymita autora
kolektivnost (jedinec a myšlení všech, vyhovuje všem)
variabilita (neustálený text, obměny)

druhy:
lyrika (písně milostné, svatební, žertovné, pracovní, verbovní, národní, vojenské, zbojnické, ukolébavky ap.)
epika (eposy, byliny, báje,
pověsti
t místní
t historické
t heraldické
pohádky
t fantastické, kouzelné
t novelistické
t o zvířatech
anekdoty)
drama (obchůzkové, zpěvohra ap.), loutkové divadlo (Matěj Kopecký)

význam:
zvl. v období pobělohorském a obrozenském (vzor pro literaturu, inspirace)

sběratelé lidové slovesnosti, např.:
F. L. Čelakovský (slovanské národní písně, přísloví)
K. J. Erben (české písně a říkadla, pohádky)
B. Němcová (pohádky)
J. Š. Kubín (vyprávění z Podkrkonoší, pohádky)
J. Jindřich (písně z jižních Čech)
F. Sušil, F. Bartoš, L. Janáček (moravské písně)
J. Kollár, P. J. Šafařík (slovenské písně)


Nejstarší slovesné projevy (pravěk)
závislost člověka na přírodě, pocit bezmocnosti đ
đ magické (kouzelné) obřady (naklonit si démony) + slovní projevy, zpěv, pohyb (tanec), rytmus
đ magické průpovědi, zaklínadla, zaříkadla (nemoci,nepřítele, touha po lásce, úspěch v lovu, úroda)
pranostiky (o počasí a hospodaření)
přísloví (zkušenosti đ návod k jednání)
pořekadla, říkadla (bez mravního poučení)
výroční obřady (např. při rovnodennosti, slunovratu)
obřadní cyklus rodinný (svatba, křtiny, pohřeb)
mýtus: vyprávění, názory a představy o vzniku světa, člověka; pokus o výklad (fantastický)
jazyk: opakování slov, rytmický veršovaný projev; věty zvolací, přací, citově zabarvené.