– zlatý věk španělského písemnictví
vrcholná velmoc, největší koloniální stát

drama:
Lope de Vega (1562–1635)
hra Fuente Ovejuna (Ovčí pramen – název vesnice)
obraz odboje proti zvůli a útisku
námět: komtur Gomez zabit za své provinění,
vesničané však přes mučení nevydali mstitele

próza:
pikareskní román Lazarillo z Tormesu (anonym) - hrdinou je pícaro – šibal, šejdíř (vychytralý, podnikavý) jako průvodce společenských vyděděnců đ kritika společnosti

Miguel de Cervantes y Saavedra (1547–1616)
rytířský román Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha (2 díly)
titulní hrdina – chudý venkovský šlechtic (hidalgo), čtenář rytířských románů, snílek (směšný, ale obdivuhodný svou obětavostí) đ touží obnovit slávu potulného středověkého rytířstva (napravovat křivdy, prokazovat odvahu, šlechetnost ap.) = přežitek (nemožné nelze prosadit)
× zbrojnoš Sancho Panza – přízemní praktický venkovan, jedlík, má smysl pro realitu a dobré živobytí
význam: nejen satira na minulost, ale i na nedostatky tehdejší společnosti
vliv na Dyka, Vančuru aj.

Anglie
14. a 16. st.

poezie:
Geoffrey Chaucer (asi 1340–1400)
veršované Canterburské povídky – obraz soudobého anglického života

drama:
William Shakespeare (1564–1616) – světový dramatik, básník
autor asi 36 her a sbírky sonetů
historické hry (z dějin antických, anglických, francouzských, např. Julius Caesar, Jindřich VI., Richard III.)
komedie (např. Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojanské; zvláště energické, optimistické postavy žen)
tragédie: Hamlet, kralevic dánský
– rozpornost hrdiny: touha uskutečnit ideály × pocit povinnosti potrestat zlo đ touha po činu, ale nerozhodnost
– úvahy o smyslu života, lidské existence; pochybnosti
Othello
– typ žárlivce a typ sobce (intrikána, kariéristy Jaga)
Romeo a Julie
– o nešťastné lásce dvou mladých lidí (spor Monteků a Kapuletů)
– boj o právo člověka na život, lásku, samostatné určení osudu

shakespearovské drama – znaky:
o neomezenost látky, času, místa
o obraz pozemského života, kladných i záporných lidských vlastností (žárlivost, vášeň, přátelství, věrnost, touha po moci, majetku, nenávist ap.)
o postavy žen (nepodřízené, samostatně rozhodující o svém životě) a lidové postavy (Juliina chůva, Falstaff)
o příčinou renesanční tragédie je lidská vášeň nebo náhoda (ne osud jako v antickém dramatu, proti němuž je vzpoura marná)
o komické prvky nejsou ostře odděleny od tragických
o jazyk veršovaný se střídá s prózou (nejnižší vrstvy, komické postavy); lidový jazyk
o vliv antického dramatu trvá, např. existence chóru (ale ve funkci úvodu do situace), motivy řeckého bájesloví
o blankvers – nerýmovaný pětistopý jambický verš

Baroko
17. století

období válek (třicetiletá válka 1618 – 1648) a nejistot, nerovnoměrnost a protikladnost vývoje v Evropě, proto pocity marnosti, pomíjivosti pozemského světa ap.;
růst autority katolické církve a absolutistické moci panovníka
znaky:
o nedůvěra v rozum, absolutizace víry
o odvrat od přírody, zaměření k vlastnímu nitru
o mysticismus, duchovnost (pravda je člověku zjevena)
o naturalistická konkrétnost (pocit bezmocnosti, utrpení, bolesti)
o monumentalita – snaha ohromit člověka, důraz na citovost až exaltovanost, vnitřní napětí, patos, nadsázka
o zásada kontrastu đ dramatičnost (např.