(doba veleslavínská) – rozvoj národní vzdělanosti a kultury za Rudolfa II.

Jiří Melantrich z Aventina – tiskař a vydavatel
Daniel Adam z Veleslavína - slovníkář (troj- a čtyřjazyčné slovníky), nakladatel, tiskař, překladatel, autor Kalendáře historického, organizátor literárního života; jazyková vytříbenost

Podíl Slováků na rozvoji českého humanismu (studovali nebo působili v Čechách)

filozof a lékař Ján Jesenius (popraven 1621 na Staroměstském náměstí pro účast ve stavovském povstání)
filolog Vavřinec Benedikt z Nedožier (1555–1615)
studoval v Jihlavě a v Praze, pak správcem škol v českých městech (např. v Německém Brodě), od r. 1604 na pražské univerzitě, autor české gramatiky

dramatik Pavel Kyrmezer – hry s biblickými náměty (Komedie o bohatci a Lazarovi), obrazy soudobého měšťanského prostředí

Jan Ámos Komenský (1592–1670)
vedle Jana Husa další osobnost světového významu; představuje spojení reformační tradice s renesančními ideály (pochopení světa a poznání), umění a vědy, víry a poznání
* jižní Morava; studium na bratrských školách v Přerově a ve Strážnici, pak na německých protestantských univerzitách v Herbornu a Heidelbergu; po návratu učitelem v Přerově, pak ve Fulneku; poslední biskup jednoty bratrské
1628 – odchod do polského Lešna
1640 – pozván do Anglie (založit akademii věd), pak ve Švédsku (učebnice)
1648 – vestfálský mír = konec jeho nadějí na návrat do vlasti  Kšaft umírající matky jednoty bratrské = alegorická forma závěti
1650 – v Šarišském Potoku (Uhry)
1654 – v Lešně – při požáru shořel materiál k slovníku Poklad jazyka českého
od r. 1656 v Holandsku (Amsterodam), kde zemřel; pohřben v Naardenu

Dílo:
a) Před odchodem z vlasti:
Labyrint světa a ráj srdce (2 části)
– satirická alegorie světa (jako města) s postavou poutníka – vzdělance (= autor)
– průvodci: Všezvěd Všudybud (usiluje poznat svět) a Mámení (přizpůsobuje se nedostatkům)
– prohlížejí všechny stavy a zaměstnání  realistický obraz doby, smýšlení a lidí
– ostrá kritika tehdejší společnosti (touha po penězích, podvod, klam, války ap.)
– 2. část – návrat do vlastního srdce a k Bohu (= záchrana)
– názorný, srozumitelný styl, dokonalá forma, jazyk bohatý (synonyma, několikanásobné větné členy), názorný; složitá souvětí, tzv. humanistická perioda (tj. soustava vět spojená do dvoudílného souvětí, jehož části se oddělují dvojtečkou nebo středníkem a nazývají se předvětí a závětí = jádro výpovědi); vliv latiny
– alegorie – využívá přeneseného významu v rámci celého díla; děj má doslovný a zároveň přenesený význam
Útěšné spisy, např. Listové do nebe (5 fiktivních dopisů chudých Kristovi)

b) Pedagogické práce (”učitel národů”)
spisy teoretické (latinsky):
Velká didaktika (Didactica magna)
zásady moderního vyučování a výchovy (např.