Renesance a humanismus v Čechách

5a - Renesance a humanismus v Čechách

70. léta 15. st. – 20. léta 17. st.

renesance se v pravém slova smyslu neprosadila (vliv náboženské ideologie), pouze v knížkách lidového čtení, zábavné próze, např. Historie o bratru Janu Palečkovi

specifické znaky českého humanismu:
o snaha po rozšíření humanistické vzdělanosti
o vyrovnání se s kulturou jiných evropských zemí
o obsahově – převaha naukového charakteru literatury
o literatura pro měšťanstvo, zaměřená k životní praxi
o vliv latiny na rozkvět spisovné češtiny, význam knihtisku

náznaky už v době Karla IV. (přátelství s Petrarcou), plný rozvoj až v 15. a 16. st. (s reformačním hnutím)

2 linie:
o latinští humanisté, např. Jan z Rabštejna (Dialogus), Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (filozofická próza, ódy, elegie), Jan Campanus Vodňanský
o národní humanisté – píší česky (vzdělaní měšťané)

nauková literatura:
Viktorin Kornel ze Všehrd (Chrudim)
překladatel a právník:
O právech, o súdiech i o dskách země české knihy devatery – jazyková dokonalost, počátky česky psané vědy

Cestopisy:
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (cesta do Benátek a Egypta)
Václav Vratislav z Mitrovic (cesta do Cařihradu)

Kroniky:
Václav Hájek z Libočan, Kronika česká – české dějiny do r. 1526; vypravěčské umění, ale historické nepřesnosti, zájem o pověsti, obliba u čtenářstva

péče o jazyk a překlady:
Jan Blahoslav (1523–1571)- znalec jazyka, mnohostranný vzdělanec, biskup jednoty bratrské
Filipika proti misomusům (nepřátelům vzdělání)
– obhajoba nutnosti vzdělání pro člověka, obrana kultury; filipika = výmluvná řeč s pádnými důkazy

Gramatika česká – o jazykové kultuře a normě, doklad dokonalosti Blahoslavova projevu; doplněna sbírkou přísloví

Muzika
– hudební teorie (pro zpěváky a skladatele)
–Blahoslav sestavil Šamotulský kancionál (zpěvník bratrských písní)
– pečoval o bratrský archiv
– přeložil Nový zákon a tím dal podnět k překladu celé bible

o Bible kralická (1579–1594) – kolektivní dílo českých bratří; šestidílka – v Kralicích na Moravě, pak jednodílka; doklad vyspělosti českého knihtisku; vzor literárního jazyka – dokonalost, život, srozumitelnost

dovršení jazykového vývoje v 16. st. (jakožto bibličtina používána na Slovensku)

”Zlatý věk” českého písemnictví – od 70. let 16. st.

(doba veleslavínská) – rozvoj národní vzdělanosti a kultury za Rudolfa II.

Jiří Melantrich z Aventina – tiskař a vydavatel
Daniel Adam z Veleslavína - slovníkář (troj- a čtyřjazyčné slovníky), nakladatel, tiskař, překladatel, autor Kalendáře historického, organizátor literárního života; jazyková vytříbenost

Podíl Slováků na rozvoji českého humanismu (studovali nebo působili v Čechách)

filozof a lékař Ján Jesenius (popraven 1621 na Staroměstském náměstí pro účast ve stavovském povstání)
filolog Vavřinec Benedikt z Nedožier (1555–1615)
studoval v Jihlavě a v Praze, pak správcem škol v českých městech (např. v Německém Brodě), od r. 1604 na pražské univerzitě, autor české gramatiky

dramatik Pavel Kyrmezer – hry s biblickými náměty (Komedie o bohatci a Lazarovi), obrazy soudobého měšťanského prostředí

Jan Ámos Komenský (1592–1670)
vedle Jana Husa další osobnost světového významu; představuje spojení reformační tradice s renesančními ideály (pochopení světa a poznání), umění a vědy, víry a poznání
* jižní Morava; studium na bratrských školách v Přerově a ve Strážnici, pak na německých protestantských univerzitách v Herbornu a Heidelbergu; po návratu učitelem v Přerově, pak ve Fulneku; poslední biskup jednoty bratrské
1628 – odchod do polského Lešna
1640 – pozván do Anglie (založit akademii věd), pak ve Švédsku (učebnice)
1648 – vestfálský mír = konec jeho nadějí na návrat do vlasti  Kšaft umírající matky jednoty bratrské = alegorická forma závěti
1650 – v Šarišském Potoku (Uhry)
1654 – v Lešně – při požáru shořel materiál k slovníku Poklad jazyka českého
od r. 1656 v Holandsku (Amsterodam), kde zemřel; pohřben v Naardenu

Dílo:
a) Před odchodem z vlasti:
Labyrint světa a ráj srdce (2 části)
– satirická alegorie světa (jako města) s postavou poutníka – vzdělance (= autor)
– průvodci: Všezvěd Všudybud (usiluje poznat svět) a Mámení (přizpůsobuje se nedostatkům)
– prohlížejí všechny stavy a zaměstnání  realistický obraz doby, smýšlení a lidí
– ostrá kritika tehdejší společnosti (touha po penězích, podvod, klam, války ap.)
– 2. část – návrat do vlastního srdce a k Bohu (= záchrana)
– názorný, srozumitelný styl, dokonalá forma, jazyk bohatý (synonyma, několikanásobné větné členy), názorný; složitá souvětí, tzv. humanistická perioda (tj. soustava vět spojená do dvoudílného souvětí, jehož části se oddělují dvojtečkou nebo středníkem a nazývají se předvětí a závětí = jádro výpovědi); vliv latiny
– alegorie – využívá přeneseného významu v rámci celého díla; děj má doslovný a zároveň přenesený význam
Útěšné spisy, např. Listové do nebe (5 fiktivních dopisů chudých Kristovi)

b) Pedagogické práce (”učitel národů”)
spisy teoretické (latinsky):
Velká didaktika (Didactica magna)
zásady moderního vyučování a výchovy (např.

vyučování pro všechny, zdarma a v mateřském jazyce; důraz na praxi – učit vědomostem i dovednostem; důraz na tělesnou výchovu; názornost vyučování – postup od známého k neznámému, poznávání přírody; důležitost kázně); spis obsahuje i názor na koncepci vzdělání: rozdělení výchovy do 4 stupňů po 6 letech na výchovu předškolní, tj. v rodině, pak ve škole obecné, dále latinské (gymnázium) a na univerzitě (doplněno cestováním)
Informatorium školy mateřské (pro matky, výchova v předškolním věku)

spisy praktické – učebnice:
Svět v obrazech (Orbis pictus) – 1. obrázková učebnice na světě, spojení jazykového a věcného vyučování
Brána jazyků otevřená (Janua linguarum reserata) – učebnice latiny
Škola hrou (Schola ludus) – rozvíjí smyslové schopnosti

c) Encyklopedické práce – vševědné (pansofie) – navazuje na Štítného, Blahoslava, Veleslavína
– úsilí shrnout výsledky vědění (7dílný celek) – nedokončeno
– práce na slovníku mateřštiny
– pojednání O poezii české (propaguje časomíru)
– úsilí o poznání světa a o výchovu člověka spojil s úsilím o dorozumění mezi národy, o věčný mír (panharmonie); doufal, že vzdělání povede k sbratření lidstva.