1783) – česky se hrálo jen výjimečně
– ve Vlasteneckém divadle – Bouda (1786–1789) na Koňském trhu (dnes Václavské nám.)
repertoár Boudy:
– překlady klasiků (Moličre, Shakespeare, Schiller)
– veselohry (Prokop Šedivý, Masné krámy, Pražští sládci)
– vlastenecké hry (Václav Thám, Břetislav a Jitka)

pokračovatelé: Václav Kliment Klicpera (1792–1859), autor veseloher, např. Rohovín čtverrohý, Divotvorný klobouk, Hadrián z Římsu, Zlý jelen; kritika špatných lidských vlastností
Jan Nepomuk Štěpánek (1783–1844), autor veseloher a frašek, např. Čech a Němec

2. fáze – ofenzivní
vliv napoleonských válek, národně osvobozeneckého hnutí v Evropě
vypracován 1. novodobý český národně kulturní program

znaky období:
o rozvoj básnického i odborného jazyka, rozšíření slovní zásoby (Jungmann)
o historismus (kult dávnověku, rehabilitace husitství a veleslavínské doby – Palacký, Šafařík, Rukopisy)
o slovanský humanismus (propagace slovanské myšlenky – Kollár, Šafařík, Čelakovský)
o aktivita (nejen cenit minulé, ale vytvářet nové hodnoty)
o pokusy o zavedení časomíry a vzkříšení epiky
o preromantické nadšení a víra v budoucnost národa (× racionalismus a skepse Dobrovského)
cíle: výchovně vlastenecké, internacionální a estetické

a) Literatura vědecká –důsledně v českém jazyce
Josef Jungmann (1773–1847) – jazykovědec, překladatel, básník, propagátor češtiny
« Hudlice u Berouna
působil na gymnáziu v Litoměřicích, pak na staroměstském gymnáziu v Praze

Dílo:
jazykověda:
shromáždil a rozšířil slovní zásobu jazyka Slovník česko-německý – 5dílný (120000 slov)
čerpal:
o z literárních památek
o z řeči lidu
o z jiných slovanských jazyků, zvl. z ruštiny a polštiny (vzduch, příroda, jablko; chmura, závoj, tklivý)
o vytvářel novotvary (rostlina, nerost, ozvěna, kyselina, dusík, čtverec ap.)

= důkaz, že čeština je jazyk stejně dokonalý jako němčina; z vymírajícího, zaostávajícího jazyka se stal jazyk živý, bohatý, uznávaný

Vznik českého odborného názvosloví – vliv na rozvoj přírodních a humanitních věd
Jungmannova škola básnická a vědecká – spolupracovníci: Antonín Marek, Milota Zdirad Polák, fyziolog Jan Evangelista Purkyně, botanik Jan Svatopluk Presl
stať Rozmlouvání o jazyce českém – kulturní program generace, obraz nízké úrovně češtiny poč. 19. stol.
nový názor: znakem příslušnosti k národu je užívání jazyka (Čech je ten, kdo mluví česky) × osvícensky pojaté vlastenectví (teritoriálně)
vznik 1.