Národní obrození

Velké společenské hnutí:
o národně osvobozenecký boj
o národní a demokratické uvědomování lidu
o formování novodobého českého národa
o počátky novodobého českého kulturního života
o označováno jako vzkříšení národa (křisitelé) nebo probuzení (buditelé)
urychleno: rozkladem feudalismu (nástup kapitalismu) a osvícenskými reformami Josefa II. (zrušení nevolnictví a toleranční patent 1781)

nositel hnutí: česká buržoazie a inteligence (opora o venkovský lid đ zájmy dočasně stejné) đ demokratický charakter hnutí

zdroje národního obrození: (viz A. Jirásek, F. L. Věk)
o revoluční nálada lidu (vrcholí r. 1848)
o myšlenka slovanské vzájemnosti – posila národního sebevědomí
o poezie inspirována lidovou slovesností đ sběratelství (Erben, Čelakovský, Němcová aj.)
o lidové zábavné čtení (vzdělávací próza) – vydává Václav Matěj Kramerius v České expedici; Krameriovy c. k. pražské poštovské noviny
o činnost drobné venkovské inteligence – učitelů, vlasteneckých kněží (viz Raisovi ”zapadlí vlastenci”)
o lidové divadlo (i loutkové – Matěj Kopecký)
o obrozenská věda, a to
· jazykověda (jazyk – základní znak národa) đ obrany českého jazyka
· historie (snaha připomenout slavnou minulost, zvl. husitskou, a posílit národní sebevědomí)
spisovný jazyk (místo latiny) – němčina, pak čeština

periodizace národního obrození – činnost tří tvůrčích generací
o 1. fáze = obranná (převážně vědci) – od 70. let 18. stol. do poč. 19. stol.
o 2. fáze = ofenzivní (vědci i básníci) – od poč. 19. stol. do konce 20. let 19. stol.
o 3. fáze = vyvrcholení obrozenských snah – 30. – 50. léta 19. stol.

1. fáze – obranná
cíl: čelit germanizaci, zachránit a obnovit český jazyk (vzor – čeština veleslavínská)
zájem o českou kulturu a dějiny

a) Jazykověda
vydána Balbínova obrana českého jazyka z r. 1775 a obrana jazyka od Karla Ignáce Tháma

nejvýznamnější osobnost – Josef Dobrovský (1753–1829)
« Ďarmoty u Rábu (v Uhrách); studium na gymnáziu v Německém (Havlíčkově) Brodě, pak v Klatovech, dále filozofie a teologie v Praze; kněžské povolání nevykonával, stal se vychovatelem v rodině hraběte Nostice a věnoval se vědecké práci; studijní cesty do Švédska a Ruska

Dílo
v oblasti
jazykovědy:
Podrobná mluvnice češtiny
(Ausführliches Lehrgebäude der bömischen Sprache)
1.

vědecká mluvnice, návaznost na humanistickou češtinu Kralické bible; ač skeptický k možnosti znovuzrození češtiny jako spisovného a literárního jazyka, ustálil jazykovou normu, navrhl tzv. analogickou opravu pravopisu (platí dodnes)

slovníkářství:
Německo – český slovník (Deutsch – böhmisches Wörterbuch) – 2dílný
literární historie:
Dějiny české řeči a literatury (Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur)
dějiny jazyka v souvislosti s dějinami literatury, přísně kritický vztah k faktům (osvícenec), oslava českého jazyka doby veleslavínské
slavistiky: (vědy o slovanských národech)
Základy jazyka staroslověnského (latinsky Institutiones linguae slavicae dialecti veteris)
1. vědecká mluvnice staroslověnštiny, jazyka našich prvních literárních památek
prozodie:
stať Česká prozodie – propagoval přízvučnou prozodii, stanovil pravidla českého trochejského sylabotónického verše
Přínos: Dobrovský položil
1) základy obrozeneckého hnutí a literatury
2) základy novočeského spisovného jazyka, ustálení jazykové normy
3) základy české moderní vědy (analytičnost, kritičnost, úsilí o vědeckou pravdu) – odmítl např. pravost Rukopisů, dokázal nepravost zlomku evangelia sv. Marka
4) základy slavistiky

b) Historie
vznik Královské české společnosti nauk– KSČN (1774), pak Českého muzea (1818) a Matice české (1831)
Gelasius Dobner (1719–1790) – propagátor kritické metody v dějepisectví

František Martin Pelcl (1734–1801), Nová kronika česká; dějepisec a první profesor českého jazyka na pražské univerzitě

c) Počátky novočeského básnictví
almanach (sborník) sestavený Václavem Thámem
Básně v řeči vázané (1785) – původní tvorba i překlady,vliv anakreontské poezie

5 almanachů sestavil Antonín Jaroslav Puchmajer:
Sebrání básní a zpěvů (1795–1814) – převaha původní tvorby

vznik první novočeské básnické školy – program vlastenecký i formální (sylabotónický verš, obliba ódy, bajky, eposu); např.:
A. J. Puchmajer, Óda na Jana Žižku z Trocnova, (oslava husitského hrdiny jako vlastence)
Šebastián Hněvkovský
sentimentální balada Vnislav a Běla
epos o dívčí válce Děvín

d) Počátky obrozeneckého divadla
působivost mluveného slova
úkol:
o zajistit pravidelná česká představení
o vychovat české herce
o vytvořit české hry
o vliv na národní uvědomování lidu

první scény:
– v Kotcích (od r. 1738)
– ve Stavovském divadle (od r.

1783) – česky se hrálo jen výjimečně
– ve Vlasteneckém divadle – Bouda (1786–1789) na Koňském trhu (dnes Václavské nám.)
repertoár Boudy:
– překlady klasiků (Moličre, Shakespeare, Schiller)
– veselohry (Prokop Šedivý, Masné krámy, Pražští sládci)
– vlastenecké hry (Václav Thám, Břetislav a Jitka)

pokračovatelé: Václav Kliment Klicpera (1792–1859), autor veseloher, např. Rohovín čtverrohý, Divotvorný klobouk, Hadrián z Římsu, Zlý jelen; kritika špatných lidských vlastností
Jan Nepomuk Štěpánek (1783–1844), autor veseloher a frašek, např. Čech a Němec

2. fáze – ofenzivní
vliv napoleonských válek, národně osvobozeneckého hnutí v Evropě
vypracován 1. novodobý český národně kulturní program

znaky období:
o rozvoj básnického i odborného jazyka, rozšíření slovní zásoby (Jungmann)
o historismus (kult dávnověku, rehabilitace husitství a veleslavínské doby – Palacký, Šafařík, Rukopisy)
o slovanský humanismus (propagace slovanské myšlenky – Kollár, Šafařík, Čelakovský)
o aktivita (nejen cenit minulé, ale vytvářet nové hodnoty)
o pokusy o zavedení časomíry a vzkříšení epiky
o preromantické nadšení a víra v budoucnost národa (× racionalismus a skepse Dobrovského)
cíle: výchovně vlastenecké, internacionální a estetické

a) Literatura vědecká –důsledně v českém jazyce
Josef Jungmann (1773–1847) – jazykovědec, překladatel, básník, propagátor češtiny
« Hudlice u Berouna
působil na gymnáziu v Litoměřicích, pak na staroměstském gymnáziu v Praze

Dílo:
jazykověda:
shromáždil a rozšířil slovní zásobu jazyka Slovník česko-německý – 5dílný (120000 slov)
čerpal:
o z literárních památek
o z řeči lidu
o z jiných slovanských jazyků, zvl. z ruštiny a polštiny (vzduch, příroda, jablko; chmura, závoj, tklivý)
o vytvářel novotvary (rostlina, nerost, ozvěna, kyselina, dusík, čtverec ap.)

= důkaz, že čeština je jazyk stejně dokonalý jako němčina; z vymírajícího, zaostávajícího jazyka se stal jazyk živý, bohatý, uznávaný

Vznik českého odborného názvosloví – vliv na rozvoj přírodních a humanitních věd
Jungmannova škola básnická a vědecká – spolupracovníci: Antonín Marek, Milota Zdirad Polák, fyziolog Jan Evangelista Purkyně, botanik Jan Svatopluk Presl
stať Rozmlouvání o jazyce českém – kulturní program generace, obraz nízké úrovně češtiny poč. 19. stol.
nový názor: znakem příslušnosti k národu je užívání jazyka (Čech je ten, kdo mluví česky) × osvícensky pojaté vlastenectví (teritoriálně)
vznik 1.

českého vědeckého časopisu Krok; záměr vytvořit českou encyklopedii

literární historie a teorie:
Slovesnost – učebnice literární teorie a poetiky + čítanka (pro gymnázia); texty od Husa po současnost
Historie literatury české – přehledné dějiny české literatury, knihopis (= soupis literárních památek od nejstarších dob po současnost; periodizace vývoje literatury (oddíly s výkladovou statí) = obraz bohatství české literatury
básnická tvorba:
1. česká romance Oldřich a Božena
překlady:
důkaz schopnosti češtiny vyjádřit i nejnáročnější myšlenky světové literatury; z francouzštiny: Chateaubriand, Atala, z angličtiny: John Milton, Ztracený ráj, z němčiny: Goethe, Heřman a Dorota, z ruštiny: Slovo o pluku Igorově


Pavel Josef Šafařík (1795–1861) – Slovák, psal česky (evangelík)
zakladatel slovanské archeologie:
pokračovatel Dobrovského v slavistice
Slovanské starožitnosti – nejstarší dějiny Slovanů, důkaz starobylosti slovanského usídlení v Evropě
literární historik:
Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích (německy) – Slovanstvo považováno za jeden národ, slovanské jazyky za nářečí; výklad české literatury v kontextu literatury všech slovanských národů; myšlenka velikosti Slovanstva, Češi součástí velkého celku
básník:
sbírka Tatranská múza s lýrou slovanskou
literární teoretik:
Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie (anonym, s Palackým) – požadavek umělecky náročné tvorby, pěstování časoměrného verše

František Palacký (1798–1876)
« Hodslavice na Moravě; zemský historiograf; jako politik – liberál (spolu s Havlíčkem), zastánce federalistické koncepce rakouského státu, tj. austroslavismu
organizátor:
založení Časopisu Společnosti vlasteneckého muzeum v Čechách
založení Matice české (vydávání českých knih)
historik:
edice kronik Staří letopisové čeští (14.–16. stol.)
Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě (5 dílné) – německy od r. 1836, česky od r. 1848
o základní historické dílo do r. 1526
o výklad dějin jako zápas němectví a slovanství, tj.

principu feudálního a demokratického; vyzdvihuje dobu husitskou
o vysoká epická kvalita textu (dějiny suplovaly chybějící větší epické žánry)
o inspirace pro Smetanu, Jiráska, Alše, Myslbeka aj.

b) Literatura umělecká
Jan Kollár (1793–1852)– Slovák, tvůrce myšlenky slovanské vzájemnosti; psal česky (evangelík)
« Mošovce, studium v Bratislavě, pak v Jeně (Německo)
vliv pobytu v Jeně:
o po stránce národní a myšlenkové – vliv hrdosti německého národa (odsouzení nesvobody a útlaku doma)
o poznal rozdíl mezi minulostí a neutěšenou přítomností Slovanstva (názvy slovanského původu v jenském okolí – pozůstatky po Polabských Slovanech)
o po stránce osobní – seznámení s Friderikou Wilhelminou Schmidtovou (Mína)
básník:
sbírka Básně (1821) – elegie, ódy, epigramy, milostná lyrika (Míně) se stala základem ke skladbě Slávy dcera (1824) – Mína splývá s vybájenou dcerou bohyně Slávy, je symbolem budoucího Slovanstva (= alegorická představa), provází básníka po slovanské pravlasti – motiv putování (viz Dante, Komenský);
skladba obsahuje Předzpěv a 5 zpěvů (původně 3), nazvaných podle řek protékajících slovanským územím: Sála, Labe, Dunaj; pak Léthé (slovanské nebe) a Acheron (slovanské peklo)
Předzpěv
téma:
záhuba Polabských Slovanů a žal nad jejich zánikem
slovanská vzájemnost
odsouzení germanizace
víra v slavnou budoucnost Slovanstva
humanismus

forma: elegie – nejen žalozpěv nad zašlou slávou Slovanstva, ale i monumentální zpěv o slavné budoucnosti
časoměrná prozodie:
spojení hexametru (6stopý verš) s pentametrem (5stopý verš) = elegické distichon
Zpěvy (oddíly) – obsahují přes 600 vlasteneckých a milostných znělek – sonetů; prozodie přízvučná
např.: Pracuj každý s chutí usilovnou (výzva k práci pro národ a k svornosti)
Co z nás Slávů bude o sto roků? (předvídá slavnou budoucnost)
teoretik:
myšlenky všeslovanské (panslavismus):
spis O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slavskými – představa zvláště kulturní vzájemnosti
sběratel:
slovenských lidových písní: Národnie zpievanky

František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852)
« Strakonice; po studiích vychovatel, pofesor na univerzitě ve Vratislavi, pak v Praze
sběratel:
o slovanské lidové tvorby - Slovanské národní písně (3 svazky)
o přísloví a pořekadel - Mudrosloví národu slovanského v příslovích
překladatel: Herder, Goethe aj.
redaktor: Pražské noviny
básník:
ohlasové poezie = tvorba v duchu lidové slovesnosti
sbírka Ohlas písní ruských – vyjádření slovanské myšlenky; inspirace ruskou lidovou slovesností; ruské byliny přetváří, dokresluje
témata:
vítězství Rusů nad Turky (b. Rusové na Dunaji r. 1829)
vítězství nad Napoleonem 1812 (b. Velká panichida)
bohatýrská minulost (b. Ilja Volžanín, Bohatýr Muromec, Čurila Plenkovič)
převaha epiky nad lyrikou (odpovídá charakteru ruské lidové slovesnosti)
např.:
báseň Bohatýr Muromec (podle byliny Ilja a Kalin - car)
obraz přírody: sokol a 3 jestřábi
+
další obraz: dobrý junák a 3 Tataři
=
kompoziční paralela
Muromec – mstitel bezpráví
tónická prozodie
umělecké prostředky: antiteze
opakovací figury: epizeuxis, anafora, epifora, epanastrofa
rusismy (mládec, sobaka)

sbírka Ohlas písní českých – zachycuje ráz českého lidového života
témata:
obraz českého lidu – humor, satira (b. Český sedlák)
nenávist k útisku (b. Vrchní z Kozlova)
oslava husitského vojevůdce (b. Prokop Holý)
balada v lidovém tónu (b. Toman a lesní panna)
převaha lyriky nad epikou


Rukopisné padělky (RKZ)

Rukopis královédvorský – ”nalezen” r. 1817 ve Dvoře Králové, označen za památku z konce 13. stol.

Rukopis zelenohorský – anonymně zaslán Národnímu muzeu r. 1818, ”nalezen” na Zelené Hoře u Nepomuku, označen za památku z 10. stol.

obsahují převážně skladby epické
spory o Rukopisy trvaly do 80. let 19. stol. – dokázána jejich nepravost (zvl. v časopise Athenaeum; filozof T. G. Masaryk, filolog Jan Gebauer, historik Jaroslav Goll, literární historik Jaroslav Vlček aj.)

význam:
o měly dokázat starobylost naší kultury (touha po velkých eposech)
o měly posílit národní sebevědomí (= projev vlastenectví)
o jsou básnicky cennými díly 1. pol. 19. stol.
o inspirovaly Zeyera, Smetanu, Alše, Mánesa

pravděpodobní autoři podvrhů:
Václav Hanka – knihovník a archivář Českého muzea, jazykovědec (znalec staroslověnštiny, staročeštiny, polštiny, ruštiny), básník
Josef Linda – novinář a spisovatel (román Záře nad pohanstvem, drama Jaroslav Šternberk v boji proti Tatarům)

3. fáze – vyvrcholení národního obrození
doba mezi dvěma revolucemi: 1830 a 1848 (odpor k útisku, absolutismu)
vznik 1. politického obrozeneckého programu = austroslavismus (Palacký)
radikálové (Sabina, Frič) a liberálové (F. Palacký, K. Havlíček)

v literatuře:
spjatost s národním obrozením (J. K. Tyl, K. J. Erben)
počátky realismu (K. Havlíček Borovský, B. Němcová)
romantismus (K. H.

Mácha)
rozkvět divadla, publicistiky, poezie, satiry, venkovské prózy
a) Spjatost s národním obrozením

Josef Kajetán Tyl (1808–1856)
« Kutná Hora; tvůrce českého realistického dramatu
novinář a redaktor: Květy, Sedlské noviny
organizátor: českého společenského života: bály, besedy, recitace
herec, dramatik a povídkář:
povídky:
o obraz bídy lidu – p. Chudí lidé
o těžký život umělců – p. Pouť českých umělců, Rozervanec (pravděpodobně o Máchovi)
o historie (předchůdce Jiráskův) – p. Dekret kutnohorský

Havlíček ostře kritizoval Tylovu povídku Poslední Čech (povrchnost, sentimentalismus)
dramata:
o ze současného života (Pražský flamendr, Paličova dcera, fraška se zpěvy Fidlovačka aj.)
o historické hry (Jan Hus, Kutnohorští havíři aj.)
o dramatické báchorky (Strakonický dudák, Jiříkovo vidění aj.)
o adaptace (Paní Marjánka, matka pluku)

Fidlovačka
fraška s písněmi; pražské řemeslnické vrstvy (český živel), např. švec Kroutil × poněmčená Praha (vdova Mastílková); píseň Kde domov můj (zpívá slepý houslista Mareš) – melodie Františka Škroupa
historické hry:
vznikly kolem r. 1848; jsou historické jen svými tématy, ale vyjadřují ideály let 1847–48;
o Kutnohorští havíři
historicky:
bouře havířů v Kutné Hoře kon. 15. stol.
podnět:
stávky smíchovských dělníků v 40. letech 19. stol.
svět havířů:
Opat, starší havíř (usiluje o dohodu s panstvem), Vít – mladší, radikálnější, bojovnější
panský svět:
Beneš z Veitmile, mincmistr – krutý, mstivý, sebevědomý; intrikář Rekordat

o Jan Hus
historická postava, ale vyslovuje požadavky a cíle národa v současnosti;
Husovi přátelé: Jeronym, Jan Žižka, Hanuš z Chlumu
×
nepřátelé: Štěpán Páleč (bývalý přítel), císař Zikmund, kardinál Petr Angeli

dramatické báchorky
s pohádkovámi motivy
o Strakonický dudák
dějové schéma:
láska Dorotky a Švandy, překážky, Švandova cesta do světa za penězi; návrat
postavy a dvojí svět:
o české lidové postavy (typy kladné):
Kalafuna – český muzikant, houslista, vlastenec; obětavost (pomohl Švandovi), touha po domově
Kordula – starostlivá, pečlivá máma; svárlivá, ale dobrosrdečná
Dorotka – dcera hajného Trnky; moudrá, obětavá, věrná, statečná

o cizí svět
Vocilka – typ zcela záporný; zběhlý student, prospěchář, příživník, zbabělec; tzv. ”světový Čech” (bez vztahu k vlasti) nebezpečí odrodilství; podobně i voják Šavlička
pohádkové postavy:
princezna Zulika, král Alenoros, princ Alamír – strnulost, nepřirozenost, marnivost (× české prostředí)

o svět víl
neskutečné postavy, např.

Rosava (Švandova matka); spojitost se světem skutečným (Švandovy očarované dudy), zosobněná česká příroda (matka – ochránkyně, vlast)

ústřední postava Švanda
vlastnosti dobré (podnikavost, dobrosrdečnost), ale i špatné – vyplývající z mládí a nezkušenosti (přílišná touha po penězích, důvěřivost, lehkomyslnost; podléhá cizím vlivům, kolísá ve vztahu k Dorotce); jeho charakter se během hry vyvíjí k dobrému (pracovitost, národní hrdost)

jazyk postav (charakterizační prostředek):
český, lidový (Kalafuna, Švanda)
světácký (Vocilka – cizí slova, zkomoleniny)
neživotný a strojený (Zulika)
poetický (víly – mluví ve verších)
záměr:
oslava českého lidu – síly, lásky, obětavosti, vlastenectví
varování před odrodilstvím, před přílišnou touhou po penězích

Karel Jaromír Erben (1811–1870)
« Podkrkonoší; písmácká rodina; gymnázium v Hradci Králové, filozofie a práva v Praze; přítel Palackého, současník i protichůdce Máchův (blízké otázky, ale odlišné odpovědi)
vědec:
český a slovanský historik, právník, archivář, vydavatel staročeských památek, překladatel (Nestorův Letopis ruský)
novinář:
Pražské noviny
sběratel:
lidové slovesnosti (pokračovatel Čelakovského)
o českých národních písní: Prostonárodní české písně a říkadla
o pohádek: Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních
např. Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Zlatovláska
básník:
sbírka Kytice z pověstí národních (1853)
české báje, obraz dávných lidových představ a názorů na život; většinou forma klasické balady
1) základní motivy:
boj člověka s přírodou, s nadpřirozenými silami (bezmocnost)
základní vztahy mezi lidmi (jejich narušení đ konflikt)
v popředí motiv mateřské lásky
vina đ trest (často neúměrný, krutý)
např.
b. Vodník – zlá nadpřirozená síla, střetnutí dvou mateřských lásek; dcera potrestána:
o poprvé, že neposlechla matku
o podruhé, že matku uposlechla, ale opustila dítě (kterákoliv volba vede k tragédii)
o lidové pověry (víra v sen)
o 4 zpěvy, každý má jinou scénu, časové období

b. Zlatý kolovrat – matka macecha zabila nevlastní dceru, aby zajistila štěstí vlastní dceři; za to obě stihl spravedlivý trest (pohádka)
b. Záhořovo lože – polemika s Máchou; báseň o vině a odpuštění (Erbenův hrdina ho dosáhne, Erben odmítá vzpouru proti společenským a mravním zákonům × Mácha: revolta, vzdor)
b. Holoubek – romantická kresba přírody, krása české krajiny
b. Věštkyně – alegorická politická koncepce, vyslovena jistota o budoucnosti národa; vlastenectví

2) kompozice sbírky:
(přesný stavební záměr); 13 básní, vzájemný vztah:
úvodní Kytice – závěrečná Věštkyně (motiv národního smutku i naděje; matka – vlast)
Poklad – Dceřina kletba (mateřská vina)
Polednice – Vodník (nepřátelské nadpřirozené bytosti)
Zlatý kolovrat – Záhořovo lože (motiv dobra a zla, legendárnost, pohádkovost)
Štědrý den – tajemné roční období, zvyky, obyčeje, pověry
hlavní druhy lidové epiky: pohádka, legenda, pověst, převaha balad

3) jazykové prostředky:
spjaty s obsahem: lidovost
popis osob – stručně, názorně: ”malá, hnědá, tváře sivé” (Polednice), ”vyšla babice kůže a kost” (Zl. kolovrat)

obraz krajiny – rovněž úsporný výraz (jedním veršem): ”okolo lesa pole lán” (Zl. kolovrat)

dramatičnost, dialogy
metafory, metonymie, apostrofy, přirovnání, anafory, epifory ap.
zvukomalba: ”vyvalily se vlny zdola”, ”na topole podle skal zelený mužík zatleskal”
inspirace:
pro malíře (Aleš, Mánes)
pro hudební skladatele (Dvořák, Fibich)
pokračovatelé:
Neruda, Vrchlický, Bezruč, Wolker

Karel Sabina (1813–1877)
přítel Máchův (1.

podrobná kritická studie o Máchovi – Úvod povahopisný)
básník – romantické verše
prozaik – román Oživené hroby – autobiografické prvky, vězeňský deník
libretista – libreta k Smetanovým operám Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, k opeře Viléma Blodka V studni
literární historik – studie o obrozenecké literatuře
politik a novinář – v r. 1848 krajně levicové stanovisko, vězeň, po propuštění ve službách tajné policie


Josef Václav Frič (1829–1890)
básník, povídkář, dramatik, překladatel
redaktor radikálně demokratického almanachu Lada Nióla (1855)
autor Pamětí (4dílné, nedokončené) – svědectví o mládí, popis událostí r. 1848, 1849
radikální český politik, vězněn.