Romantismus ve světové literatuře

literární směr (ve všech evropských literaturách) i životní postoj (touha po svobodě)
vznik – v období mezi dvěma revolucemi (1789 ve Francii a 1848 v Evropě); naděje na nové společenské uspořádání (volnost, rovnost, bratrství) nesplněny zcela (revoluční zvraty, napoleonské války, policejní režimy), proto nespokojenost člověka, buřičství

znaky:
o důraz na city a fantazii (× osvícenský a klasicistní důraz na rozum)
o protiklad snu a skutečnosti, jedince a společnosti (individualismus) đ pocit osamění, odcizenosti
o východiska: obdiv k minulosti, mystice, k lidové slovesnosti a k přírodě, exotice; únik do vlastního nitra
o ústřední hrdina splývá s autorem; je výjimečný, neschopnost a nezájem přizpůsobit se (vyvrženec společnosti, loupežník, vrah, kat, cikán)
o časté téma – nešťastná láska
o neúspěšné buřičství - světabol, skepse (spleen, chandra)
o nové estetické hodnoty a subjektivní vztah ke skutečnosti; kontrastnost, smysl pro barvitost, hudebnost, zvukomalebnost jazyka, obraznost
o slovesné druhy a formy – obliba poezie, zvl. lyrickoepické básně (balady), veršované povídky, romány, dramatické básně; v próze zvl. historická povídka a román

romantismus se obvykle nevyskytuje v čisté podobě, ale s prvky klasicismu, preromantismu, sentimentalismu nebo realismu

v hudbě:
německé – C. M. von Weber, F. Schubert, R. Schumann
italské – G. Rossini
polské – F. Chopin

ve výtvarném umění:
E. Delacroix, čeští malíři A. Kosárek, J. Navrátil

Německo
přelom 18. a 19. stol. – poezie ”modrého květu”

Novalis (1772–1801)
– sb. Hymny noci – kontrast dne, života (světla) a noci, smrti (tmy)
– nedokončený román Heinrich von Ofterdingen – středověký básník hledá ”modrý květ” = symbol pravé poezie a života

bratři Grimmové (Jakob a Wilhelm)
– vztah k lidové tvorbě a germánské mytologii – vydali německé lidové pohádky

Heinrich Heine (1797–1856)
– Kniha písní – lyrická sbírka o 5 částech (subjektivní prožitky, nešťastná láska, ironie)

Anglie
George Gordon Byron (1788–1824)
– moderní epos Childe Haroldova pouť – autobiografické rysy, putování hlavního hrdiny po Evropě, zvl.

na jih, do Řecka; obdiv k slavné minulosti a k přírodě × protest proti nesvobodě a tyranství v současnosti; byronismus – spor hrdiny se světem, osamocený boj za svobodu proti tyranům, světabol (spleen)
– romantické básnické povídky Džaur, Korzár, Lara (lyrickoepické skladby – děj s prvky lyriky, reflexe, popisu)
– dramatické básně Manfred, Kain

Percy Bysshe Shelley (1792–1822)
– lyrická dramatická báseň Odpoutaný Prométheus
– obměna staré antické báje o hrdinovi, který se vzepřel bohům a přinesl lidem oheň đ hrdý vzdor proti osudu a moci = titanismus; kontrast lidskosti a božské tyranie, víra v konečné vítězství dobra:

Walter Scott (1771–1832)
básník, sběratel lidových skotských balad, prozaik (historické romány)
– např. Ivanhoe – děj z anglické historie z konce 12. stol., napětí, milostná tematika, prostředí rytířských soubojů, atmosféra hrdinství, cti, nadšení, vlastenectví

Emily Brontëová (1818–1848) – období viktoriánské Anglie; román Na větrné hůrce

Francie
François René de Chateaubriand (1768–1848)
– básnická povídka Atala – návrat ke křesťanství a mystice před ”rozvratem” doby, únik do minulosti, prostředí exotické americké přírody, příběh nešťastné lásky Indiána Šakty a dívky Ataly, zasvěcené matkou Bohu; barvitost, biblický patos, zvukomalebnost

Victor Hugo (1802–1885)– básník, prozaik, dramatik
– básnický cyklus Legenda věků (3dílný) – obraz vývoje lidstva k humanitě; kontrastnost, motivy nešťastné lásky; vliv na Vrchlického, Machara
– drama Ruy Blas
– próza – román Chrám Matky boží v Paříži – součást volné prozaické trilogie (r. Dělníci moře, Ubožáci); Paříž 15. stol. za Ludvíka XI., obraz královského dvora, církevních hodnostářů i spodiny lidstva; kontrast krásy a ošklivosti (Esmeralda × hrbáč Quasimodo), zla a ušlechtilosti (pokrytecký kněz Froll × Quasimodo); dramatický dějový spád

Stendhal (1783–1842)
– přechod mezi romantismem a realismem; psychologická próza
– román Červený a černý – příběh Juliena Sorela, jeho ctižádostivost a snaha vyniknout ve společnosti i cestou pokrytectví a přetvářky; barvy symbolizují vojenskou uniformu a kněžskou kariéru
– román Kartouza parmská – příběh mladého šlechtice, dějiště v Itálii a v bitvě u Waterloo; intriky, pokrytectví, tragický konec

Alfred de Musset (1810–1857)
– román Zpověď dítěte svého věku – intimní a generační román s autobiografickými rysy (vztah k spisovatelce G. Sandové), drama Se srdcem divno hrát (jemná povahokresba a lyrická atmosféra)

Itálie
Giacomo Leopardi (1798–1837)
– Zpěvy (romantismus s prvky klasicismu)

Alessandro Manzoni (1785–1872)
román Snoubenci (romantismus s prvky realismu)

USA
Edgar Allan Poe (1809–1849)
básník a prozaik
- báseň Havran – krása a láska × úzkost ze života a smrti
- prózy, např.

Vraždy v ulici Morgue, Jáma a kyvadlo – hrůzostrašný děj, počátky hororu, základy detektivní prózy

Henry Wadsworth Longfellow (1807–1882)
– epos Píseň o Hiawathovi – čerpá ze starých indiánských pověstí

Rusko
prolínání romantismu a realismu

Alexandr Sergejevič Puškin (1799–1837)
básník, prozaik, dramatik
– román ve verších Evžen Oněgin – pocity ústředního hrdiny jako ”zbytečného člověka”; šlechtic plný předsevzetí a úmyslů, ale neschopen je uskutečnit, ztrácí smysl života;
– Taťána – nositelka nejkrásnějších ženských vlastností, ušlechtilosti a opravdového citu
– lyrickoepické skladby Kavkazský zajatec, Bachčisarajská fontána
– povídky Kapitánská dcerka, Piková dáma; historické drama Boris Godunov
– Michail Jurjevič Lermontov (1814–1841)
básník, prozaik, dramatik
– poema Démon – romantická básnická povídka s filozofickou úvahou o dobru a zlu; Démon zavržen bohem pro svou vzpouru, odsouzen k věčné samotě, ale zatouží po štěstí – lásce k pozemské dívce Tamaře (chce rozbít prokletí,ale prohrává); zlo je výsledkem nedostatečnosti dobra
– psychologický román Hrdina naší doby – postava ”zbytečného člověka” (mladý aristokrat Pečorin, vyděděnec z vlastní vůle, hledá smysl života)

Polsko
Adam Mickiewicz (1798–1855)
– epos Pan Tadeáš – o nepřátelství dvou zemanských rodů
– básnická povídka Konrad Wallenrod – téma národně osvobozeneckého boje; Litevec v postavení velmistra řádu německých rytířů se obětuje, aby pomstil svůj národ.