zpěv) a sestup (jako drama)
subjektivizace epiky
básníkovo ztotožnění s hrdinou

epiteta konstans (bělavé páry), ornans (růžový večer, večerní břeh)
metafory (bledá tvář lůny), personifikace (o lásce šeptal tichý mech, jezero zvučelo tajný bol)
kontrasty (život × smrt, světlo × tma)
oxymóron (zbortěné harfy tón, umřelé hvězdy svit)
metonymie (hrdliččin zval ku lásce hlas)
apostrofa země (”Ach zemi krásnou, zemi milovanou, ...”)
pleonasmus (modrý blankyt)
gradace (temná noc, temnější mně nastává)

zvukové hodnoty díla:
rytmus:
vzestupný (jamb – viz zač. 1. a 2. zpěvu) a trochej
zvukosled:
”brunátné slunce rudě zasvitnulo”, ”bílých skví se šatů stín”
zvukomalba:
nocí řinčí řetězů hřmot
dobový ohlas Máchova Máje:
nepochopen současníky (potlačena významová stránka obsahu, zdůrazněna zvuková krása; subjektivní poezie se zdála nebezpečná; domněnka, že odvádí od vlasteneckých a národních zájmů – Čelakovský)
Šaldova studie Mácha snivec a buřič – vyzdvihuje tři symboly Máje: symbol poutníka, vězně a země;
Máchův vliv na všechny další generace (např. májovci, Nezval, Hora – Máchovské variace ap.)

próza:
román Cikáni – nejepičtější; složité lidské vztahy; život vyděděnců, romantické tragické zápletky, realistická kresba postav
povídky Obrazy ze života mého – lyričnost, autobiografické prvky
Pouť krkonošská – obraz přírody, básnická próza
Marinka – obraz pražské chudiny Na Františku; Marinka = ideál krásy × drastická skutečnost, prostředí chudoby
náměty historické:
román Křivoklad = 1. část zamýšleného 4 dílného cyklu Kat (Valdek, Vyšehrad, Karlštejn)
téma: vnitřní tragédie osamoceného člověka (Václav IV. a kat).