Realismus ve světové literatuře

Rusko
Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809–1852)– realismus spjatý s romantismem
– satirická komedie Revizor – kritika úplatkářství, lidské hlouposti, podlézavosti, omezenosti, pokrytectví; protiklad omezeného vládce malého města, pokrytce (= policejní direktor) a podvodníka, vychytralého prospěcháře, který se vydává za revizora (= Chlestakov)
– román Mrtvé duše – otřesné svědectví o nevolnickém Rusku, o statkářích; hlavní hrdina statkář Čičikov zbohatl kupováním ”mrtvých duší” (nevolníků), za něž zdarma získával půdu v méně zalidněné oblasti

Ivan Sergejevič Turgeněv (1818–1883)
– povídkové pásmo Lovcovy zápisky – rámcové postavy: autor – lovec a jeho průvodce Jermolaj; obrazy ruské přírody a života na venkově, kritika nevolnictví; řetěz scén ze života statkářů a nevolníků
– román Otcové a děti – střetnutí dvou generací, rozvrstvení ruské statkářské společnosti

Lev Nikolajevič Tolstoj (1828–1910)
– historický román – epopej Vojna a mír (4dílný) – z doby napoleonských válek; bohatá galerie postav ze všech vrstev společnosti (téměř 250); bitva u Slavkova, tažení na Moskvu, Napoleonův ústup; hlavní postavy: Pierre Bezuchov – názory autorovy (hledá smysl života) × šlechtic Andrej Bolkonský; Nataša Rostová, z historických postav Kutuzov, Napoleon
– psychologický román Anna Karenina – dva milostné rodinné osudy: vášnivá láska A. Kareniny k mladému důstojníku Vronskému, končící sebevraždou × milostné štěstí manželů Levinových; hluboká analýza citových a duševních stavů člověka, psychologie lásky

Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821–1881)
jeho tvorbu poznamenal tragický život (za účast v pokrokovém hnutí odsouzen k smrti, omilostněn, život ve vězení, sibiřské vyhnanství  zájem o nejubožejší trpící lidi ve velkoměstě, zvl.

v Petrohradě; filozofie pokory, soucitu a odpuštění; mistrná psychologie postav
– román Zločin a trest – studie o lidském svědomí; hlavní hrdina – chudý petrohradský student Rodion Raskolnikov musí pro nedostatek prostředků přerušit studia; pro peníze zabil starou lichvářku a její sestru, po těžkém vnitřním boji se přiznal (úvaha – zda silný jedinec má právo zabít člověka, i když je to bezcenný ničema); využití vnitřního monologu (výčitky, úvahy); realistický filozofický román
– podobně i romány Bratři Karamazovi (otcovražda a hledání viníka mezi třemi syny), Idiot (o zchudlém šlechtici Myškinovi, kterého okolí pro jeho dobrotu označuje za idiota, ač svou ušlechtilostí vyniká nad ostatními), Uražení a ponížení

Anton Pavlovič Čechov (1860–1904) – zakladatel lyrického a psychologického dramatu
lyrické drama – potlačena dějovost, v popředí lyrické partie, patos, jemné dialogy, emocionálnost; děj nemá tradiční kompozici, dramatičnost i tragičnost vyrůstá z nitra postav; hledání životních jistot, kritika ruské společnosti, naznačeny perspektivy šťastného života
– např. drama Racek, Strýček Váňa, Tři sestry, Višňový sad;
– autorova účast s lidským osudem, pochopení pro smutek; různé vrstvy ruské inteligence – rozčarování životem, diskuse o lepším světě
– humoristické a satirické povídky – umění zkratky a náznaku, např. Pavilon č. 6

Anglie
Charles Dickens (1812–1870) – kritika sociální nespravedlnosti, obraz osudů nešťastných dětí bez domova a rodiny (vlastní životní zkušenost)
– např. romány Oliver Twist, David Copperfield, Malá Dorritka
– vrcholný román Kronika Pickwickova klubu – široký obraz soudobé Anglie, kritický postoj k jejím institucím, úsměvný humor;
– dva vynikající typy: Samuel Pickwick – v jádru dobrý člověk, ale maloměšťák, trpí přehnanou představou o vlastní důležitosti; stále něco předstírá, navenek je strojený, nepřirozený, tím směšný, autorem jemně ironizovaný; původně komická figurka se mění v charakterního hrdinu × Samuel Weller – vyniká lidovým vtipem a přirozeným humorem; lidový jazyk; realistický román humoristický

William Makepeace Thackeray (1811–1863) – kritičtější, výsměšnější pohled na anglickou společnost
Kniha o snobech – o kariérismu, hlouposti

Thomas Hardy (1840–1929)
nelítostný kritik společnosti, např. v románech Tess z d'Ubervillů, Neblahý Juda

Francie
Honoré de Balzac (1799–1850) – zakladatel realismu
– cyklus Lidská komedie – téměř 100 románů, obraz francouzské společnosti od francouzské revoluce; důkladný popis různých prostředí i postav všech společenských vrstev; měšťácká dravost, mamonářství, touha po moci a zisku, pokrytectví
– např.

román Otec Goriot – z prostředí měšťanského penzionu; ústřední (titulní) postava – bohatý kupec, který svým dcerám rozdělil majetek a byl pak jimi opuštěn; Evžen Rastignac – mladý muž ”na vzestupu”, zpočátku sympatický, ale formován prostředím, jeho charakter se mění (honba za kariérou); Vautrin – uprchlý zločinec, zlý, cynický, ovlivňuje Rastignaca (jak být úspěšný v dravčí společnosti); prolínání osudů několika postav; mravní hodnoty přepočítávány na peníze, majetek; jakýkoli cit, je-li upřímný a otevřený, je považován za slabost; podrobné popisy města, ulic, domů, zařízení bytu; jazyk charakterizuje postavu i prostředí; realistický román encyklopedický
– román Eugenie Grandetová – o lakomci, který zničí štěstí své dcery, aby vyplacením věna nezmenšil své bohatství
– román Ztracené iluze – venkovský básník Lucien Rubempré poznává v Paříži rub a líc umělecké slávy (úspěch záleží na zájmu těch, kterým umělec slouží); dilema: žít čestně × zaprodat se
– román Lesk a bída kurtizán – o vztazích nejvyšších vrstev s podsvětím

Gustav Flaubert (1821–1880) – mistr zobrazování lidských vášní a citových vztahů
– román Paní Bovaryová – hlavní hrdinka Ema, dcera bohatého sedláka, trpí v zajetí nudného měšťanského prostředí, touží po přepychu, romantice, hledá smysl života, utíká před banalitou k nové lásce, ale deziluze ji zabíjí; Emin manžel – venkovský lékař Karel Bovary – je sice dobrák, ale omezený člověk; lékárník Homais – upovídaný, plný frází o pokroku, měšťák, patolízal; realistický román psychologický
– román Citová výchova – příběh rozčarování z prázdného života měšťácké společnosti; autobiografické rysy

Guy de Maupassant (1850–1893) – mistr povídky a novely; převaha popisu a vypravování
– povídka Kulička – z prusko-francouzské války, o nevěstce, kterou zbabělí spolucestující pohrdají, ač všechny zachránila
– román Miláček – o pařížském novináři, který k rychlému vzestupu bezohledně využívá žen

Émile Zola (1840–1902)– představitel naturalismu (teoretik i tvůrce); vývoj tvorby od studia člověka (”lidského živočichopisu”) a jeho pasivity přes kritiku společnosti až k obrazu lidské aktivity;
– román Tereza Raquinová – hrdinka je hříčkou vlastních sklonů a vrozených chyb, výsledek vlivu prostředí a dědičnosti, zbavena vlastní svobodné vůle
– románový cyklus Rougon–Macquartové, např.
– román Zabiják – z prostředí pařížských krčem, vliv alkoholu na morální svědomí, kritický tón
– román Germinal – z prostředí hornické stávky
– romány Nana, Lidská bestie – obraz vysoké společnosti a polosvěta

USA
Mark Twain (1835–1910)– novinář a humorista;
– romány Dobrodružství Toma Sawyera a Dobrodružství Huckleberryho Finna – zážitky z dětství, kritika maloměstského života; využití hovorového jazyka

Severská literatura
norský dramatik Henrik Ibsen (1828–1906)
– romanticko-realistická dramatická báseň Peer Gynt – název podle populární postavy norských pohádek, fantasty, rváče a dobrodruha, je neschopen zmáhat překážky, sní a promarní vše, i lásku Solvejžinu; prolínání pohádkového světa s filozofickými úvahami o životě
– dramata s naturalistickými rysy – Divoká kachna, Hedda Gablerová
– dramata ze současnosti – Nora, Nepřítel lidu, Opory společnosti (kritika měšťácké morálky)

švédský prozaik a dramatik August Strindberg (1849–1912)
– román Červený pokoj (kritika společnosti)

švédská prozaička Selma Lagerlöfová (1858–1940), nositelka Nobelovy ceny
- 2dílný román Gösta Berling o dobrém, ale lehkomyslném člověku

dánský prozaik, pohádkář Hans Christian Andersen (1805–1875)
– Pohádka mého života (vzpomínková próz

Polsko
Henryk Sienkiewicz (1846–1916)
– historické romány Křižáci (boje Poláků proti křižákům zač. 15. stol., bitva u Grünwaldu)
– trilogie Ohněm a mečem, Potopa, Pan Wołodyjowski (boje Poláků proti ukrajinským kozákům v 17. stol.; milostný motiv: tragická láska Zbyška z Bogdanče k Danušce, dceři Juranda ze Spychova)
– román Quo vadis (ze starověkého Říma, vláda Neronova, pronásledování křesťanů)

Bolesław Prus (1847–1912)
– historický román Farao (boj egyptského vládce Ramsese XIII. s církví o moc)
– román Loutka (rozkvět a úpadek liberálního varšavského měšťanstva)


Naturalismus
– krajní směr realismu; aplikuje teorii dědičnosti nebo determinaci prostředím na literaturu đ člověk je omezen svou biologickou podstatou, zobrazen jako výsledek vlivu prostředí a dědičnosti; lat. natura = příroda.