Počátky realismu v české literatuře - 60. a 70. léta 19. století

a) po porážce revoluce 1848; období Bachova absolutismu  policejní opatření, persekuce, významné osobnosti umlčeny (žaláře, vyhnanství – Havlíček, Sabina, Frič), specializace na vědeckou práci – Palacký, Šafařík; v 50. letech zemřeli Kollár, Čelakovský, Havlíček, Tyl

b) nová politická situace – od vydání Říjnového diplomu 1860 (slib konstituce), hospodářský vzestup českého měšťanstva; rozštěpení národní strany na staročechy (Rieger, Palacký) a mladočechy (Sladkovský, Grégr); neúspěch politických nadějí české buržoazie r. 1867 (rakousko-uherské vyrovnání)

c) rozkvět kultury: vznik Sokola (M. Tyrš), pěveckého spolku Hlahol, Umělecké besedy (centrum umělců);
1862 otevřeno Prozatímní divadlo (1864 k výročí Shakespearovu uveden cyklus jeho her),
1868 položen základní kámen k Národnímu divadlu (sbírky pod heslem Národ sobě) = národní manifestace kulturní a politická, projev síly národa; architekt Josef Zítek, malíři Mikoláš Aleš (cyklus Má vlast), Frant. Ženíšek, Václav Brožík, Vojtěch Hynais (opona), sochaři Josef Václav Myslbek, Bohuslav Schnirch aj., hudební skladatelé Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich; divadlo dostavěno 1881, požár, znovu otevřeno 1883 (vždy Smetanovou Libuší)

d) nástup nové literární generace = májovci
almanach Máj (1858) – název ze sympatií k Máchovi; redaktor Josef Barák; Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolína Světlá, Adolf Heyduk, Václav Šolc, Rudolf Mayer; vrstevníci májovců: Gustav Pfleger-Moravský, Jakub Arbes;
ze starší generace přispěli do almanachu Sabina (buřič, revolucionář), Němcová (úsilí o realismus), Erben (lidovost)

zásady májovců
o svou tvorbou bojovali proti útisku sociálnímu i národnostnímu (zájem o přítomnost)
o lidovost (tvorba pro lid a o něm)
o realismus (pravdivý obraz skutečnosti)
o úsilí povznést českou literaturu na světovou úroveň (”dohánění Evropy”)

1) Poezie
Jan Neruda (1834–1891)
* Praha (Malá Strana); studium práv a filozofie; cesty – Paříž, Balkán, Egypt aj.
Dílo
– novinář – redaktor Národních listů (bystrý pozorovatel života a lidí, dobrý psycholog * fejetony)
– kritik (literární a divadelní)
– básník – 6 básnických sbírek

sb. Hřbitovní kvítí – pesimismus, skepse (vliv národní situace, básníkovy chudoby a nešťastné lásky); písně soucitu (odlišnost od prvotiny Hálkovy)
sb. Knihy veršů – trojdílný soubor:
1. část – básně epické, zvl. sociální balady, např.

Dědova mísa (vnuk poučil otce, že se chová k starci bezcitně); Před fortnou milosrdných = epická báseň se sociální tematikou; forma starcova monologu (k vnukovi) – o chudobě, která vede k bezcitnosti
2. část – básně lyrické: cyklus Otci, Matičce, Anně
rozdílnost autorova vztahu k otci a matce (hluboce citový vztah)
3. část – básně příležitostné, např. Vším jsem byl rád – tzv. bilanční báseň, zamyšlení nad dosavadním životem a zklamání, ale i vítězství, básníkova spokojenost, jasnější životní nálada – viz refrén:

sb. Písně kosmické (o vztahu člověka a kosmu), optimistická perspektiva, vliv vědeckých poznatků a technického pokroku; např.:
báseň č. 1 Letní ty noci zářivá – zlidštění vesmíru, jeho velikost a nekonečnost, hymnické ódy, expresivní využití zdrobnělin (měsíček – tatíček, hvězdičky – dětičky); dějství kosmické a lidské;
báseň č. 13 Také to Slunce ohnivé – oslava mateřské lásky jako vesmírného principu
báseň č. 21 A mluví člověk – cesta lidí od bezmoci k vítězství (poznání vesmíru); víra v schopnosti člověka a lidského rozumu, v sílu národa; motiv lva v závěru jako metafora
báseň Vzhůru již hlavu, národe – vlastenecká výzva do boje proti malosti; povzbudivá síla pro malý národ plyne z kosmu:

sb. Balady a romance – vrchol lidovosti;
útvar balady a romance autor osobitým způsobem přetváří  lyrickoepické básně dějového významu nebo úvahové; opouští tradiční nadpřirozené náměty, příklon k motivům ze života (lidské vztahy);

náměty:
o biblické a legendární (většina), s humornou nebo sociální pointou; prostředí české vesnice, např. Romance štědrovečerní, Balada rajská, Balada májová
o národní – láska k lidu a české zemi (Balada česká), pokus o charakteristiku českého člověka a národa – paralela s vínem (Romance o Karlu IV.), obraz radostné nálady (Romance o jaře 1848)
o tragické lidské osudy – Balada dětská (smrt v podobě hravého dítěte), Balada horská (naivní víra dítěte, že bylinami lze zacelit Kristovy rány)
o balady staršího typu (vina a trest), např. Romance helgolandská, Balada stará – stará

sb. Prosté motivy – intimní a přírodní lyrika; 4 oddíly (Jarní, Letní, Podzimní, Zimní)  proměny přírody paralelou s proměnami v životě lidském; tón lidové poezie

sb. Zpěvy páteční – vydána posmrtně (Vrchlickým) – národní a vlastenecká lyrika; víra v slavnou budoucnost národa; forma – žalozpěvy a hymny na téma národního utrpení a odboje (tradiční motivy – láska a bolest, lev, kalich); b. Láska – autorův vřelý vztah k národu, b.

Jen dál – výzva k činům (viz refrén – bojové heslo pronášeno v různých obměnách); základní obraz moře (lidstvo) umělecky v básni rozvíjen

– prozaik
fejetony a novinářské prózy (asi 2000), otiskovány pod značkou D; zajímavá aktuální témata, živý jazyk; soubory fejetonů (i cestopisných):
Různí lidé, Studie krátké a kratší, Žerty hravé a dravé, Menší cesty, Obrazy z ciziny
povídky
soubor Arabesky – črty z prostředí Prahy; kritika společnosti i sebeironie (Byl darebákem)
Trhani – povídka o životě dělníků pracujících na stavbě železnice; tragické osudy
Povídky malostranské – vrcholný soubor (13 próz) o životě Malé Strany z dob Nerudova mládí; pronikání kapitalistických vztahů do strnulého způsobu života;
zdánlivě idyla, ve skutečnosti tragické události, tón vážný i humorný, řešení tragické i smírné; příslušníci drobné buržoazie (pan Vorel, pan Rybář aj.) nebo chudina, žebráci (Vojtíšek); autobiografické prvky (p. Svatováclavská mše, Jak to přišlo), převaha vypravování v ich-formě; autor často jako vypravěč nebo se ztotožňuje s některou postavou (Jan Hovora ve Večerních šplechtech, student Krumlovský ve Figurkách, Václav Bavor v Týdnu v tichém domě); mnohé postavy podivínské (povídka Hastrman, Doktor Kazisvět aj.)

p. Týden v tichém domě – osudy obyvatel městského činžáku; maloměšťáci s předsudky, pokrytectvím, zištností, morální zchátralostí (rodina Ebrových) i chudina (Žanynka, mládenec);

forma próz: povídka (Týden v tichém domě), novela (Doktor Kazisvět, Hastrman), dopis (Psáno o letošních dušičkách), deník, zápisník (Figurky)

Vítězslav Hálek (1835–1874)
*Mělnicko; venkov; Nerudův přítel; studium filozofie
Dílo
novinář: Národní listy
organizátor kulturního života (Umělecká beseda)
básník
– zpoč. vliv Máchy a Byrona * lyrickoepická báseň Alfred
– epika – sb. Pohádky z naší vesnice (sociálně-kritický postoj)
– lyrika – sb. Večerní písně – optimismus a radost ze života (× Nerudův pesimismus); lehká, zpěvná forma; prosté, citové verše; inspirace: šťastná láska, vztah k přírodě;
lyrika:
o osobní, intimní, milostná (láska k ženě), např. básně X, XVIII – oslava pozemské lásky, přírodní motivy, náboženský motiv (modlitba, sepjaté ruce)
o přírodní (harmonie v přírodě vzorem pro člověka), např. báseň I – Přilítlo jaro zdaleka (jarní příroda, vnímaná všemi smysly)
o společenská (oslava národa a umění, odpovědnost umělce ve společnosti), např. básně LI – Kdo v zlaté struny zahrát zná, LXI – Nekamenujte proroky (umělec, básník = mluvčí národa, prorok)
sb. V přírodě – obraz rodného kraje, symbolický význam: harmonie, klid × lidská společnost plná rozporů
prozaik – povídkář
témata:
o vztahy rodičů a dětí, výměnkářská otázka: p. Na vejminku
o touha po majetku; zatvrzelost a neústupnost vesnických lidí; peníze určují lidské vztahy: p. Muzikantská Liduška (o lásce, které rodiče nepřáli)
o sociální struktura vesnice, vztahy mezi lidmi – p. Na statku a v chaloupce – kontrastní prostředí: blahobyt × chudoba, sedlák Líska × Jíra a Lenka, rozvrácená rodina × spokojenost a lidské štěstí

Adolf Heyduk (1835–1923)– přes 60 sbírek přírodní, vlastenecké i osobní lyriky
– sb. Cimbál a husle – vztah k Slovensku; inspirace slovenskými lidovými písněmi, oslava podtatranské přírody

Rudolf Mayer (1837–1865)
– autor sociální balady V poledne (monolog bouřícího se topiče, úvahy o pomstě tyranovi)

Václav Šolc (1838–1871)
– sb.

Prvosenky (sociální tematika i oslava venkova, ocenění významu lidské práce – b. Píseň o ruce mozolné)

2) Próza
úsilí o současný společenský román i o témata historická
venkovská próza:

Karolína Světlá (1830–1899)
autorka povídek a románů; příběhy emancipovaných ženských hrdinek – vzory pro národní společnost (dovedou se zříci osobního štěstí a obětovat se)
– tzv. ještědské romány – vrchol tvorby, 5 příběhů žen, prožívajících konflikt mezi láskou a mravní povinností; v závěru vítězství odpovědnosti; úsilí o realismus, ale ještě prvky romantismu:
– romány Vesnický román, Kříž u potoka, Kantůrčice, Frantina, Nemodlenec
– povídka Hubička – o lásce Vendulky a Lukáše; v úpravě Elišky Krásnohorské libretem k Smetanově stejnojmenné opeře
– povídka Černý Petříček – z pražského prostředí z dob mládí autorky
– román s historickou tematikou (z doby josefinské) Zvonečková královna

sociální román:
Gustav Pfleger – Moravský (1833–1875)
– román Z malého světa – obraz života pražských dělníků (rozbíjení strojů 1844, dělnické bouře); sociální i národnostní konflikty (čeští dělníci, německý továrník); romantické motivy, úsilí o realismus

Jakub Arbes (1840–1914)
zájem o sociální problémy, novinář
– román Kandidáti existence – pokus pomoci dělnictvu (vliv utopického socialismu)
– román Štrajchpudlíci – o tiskařských dělnících z pražských barvíren kartounů
– tvůrce romaneta = próza nevelká rozsahem, s dramatickým a dobrodružným, fantastickým dějem a výraznou pointou; zdánlivé záhady vysvětleny logicky, vědecky
např. Newtonův mozek – o stroji rychlejším než světelný paprsek; zpětný pohled (cesta do minulosti plné bojů)  protiválečné zaměření
Svatý Xaverius – o domnělé záhadě obrazu v malostranském kostele sv. Mikuláše.