umělecký prostředek – protiklad; sen se prolíná s realitou, která bolí:
”Mé sny jak trus.....mně tvoří sladké připáleniny...”

obě básně
– budovány na všestranném smyslovém vnímání
– bezprostřední subjektivní prožitek
– forma sonetu
– využití zvukomalby
– všední slova

b. Opilý koráb
– snová báseň (nikdy neviděl moře) đ fantazie, obrazotvornost; obraz bouřlivé plavby
– řetězec metafor, které přecházejí do symbolického vyjádření đ symbolický obraz básníka totožného s lodí (pohyb v jeho tvorbě)

b. Samohlásky – zvuk každé samohlásky spojuje s barvou: ”A čerň, E běl, I nach, O modř, U zeleň hlásek”

b. Spáč v úvalu – obraz přírody a spícího vojáka; závěrečný verš je šokující (hrůzný okamžik – mrtvý voják); forma sonetu

Stéphane Mallarmé (1842–1898)
– hudební koncepce poezie: nejen libozvučnost hlásek, ale hudebnost poezie v její podstatě

Anglie

Oscar Wilde (1854–1900)
dramatik, básník, prozaik; představitel anglické dekadence

– jediný román Obraz Doriana Graye
(jediný cíl života = krása a rozkoš; složitá fantazie)
– pohádkové sbírky, např. Šťastný princ a jiné pohádky (např. Slavík a růže), komedie Ideální manžel, Jak je důležité míti filipa aj.

USA

Walt Whitman (1819–1892) – průkopník civilismu
severoamerický básník, publicista, hlasatel demokracie (b. O sobě zpívám)
sbírka Stébla trávy
– nový obsah: moderní život, civilizace
oslava všedních věcí, přírody, lidské práce, družnosti, člověka
rozmanitost světa a života, jeho protiklady
snaha vsugerovat představu krásy i radosti - oživit život, dát mu jas a krásu (život je pozemský dar);
tematická rozsáhlost, myšlenková hloubka, civilní patos (zvolací věty)
- nové pojetí krásy a pravdivosti
– nová forma: rozbití tradičních forem básně, nová obraznost: pásmo dojmů a představ - lyrické pásmo (zdánlivě bez logické souvislosti), hudba slov (dlouhé samohlásky, např. b. Zpěv radostí, ráznost pochodu), náznaky – symboly, fantazie
– volné členění básně
– prozaizace poezie - volný verš = na rozhraní poezie a prózy (nemá předepsaný počet slabik, přízvuků, nositelem rytmu = intonace, která ztotožňuje verše s významovými celky textu; verš nemusí být nerýmovaný; výskyt přesahu)

Německo

Rainer Maria Rilke (1875–1926)
rodák z Prahy; vývoj od impresionismu, dekadence k hymnickým meditacím (o životě, lásce, utrpení, smrti)
– sbírky Kniha hodin, Nové básně, Sonety Orfeovi
b. Závěrečný zpěv (Nové básně)

Rusko

Alexandr Alexandrovič Blok (1880–1921)
představitel symbolismu
- Verše o krásné dámě, poema Dvanáct (po říjnové revoluci 1917)


Česká moderna
prohloubení krize politické (nedořešen boj za politickou svobodu národa, sociální rozpory) - rozchod kultury s vládnoucí společností, pocity hořkého zklamání a osamocenosti đ program negace dosavadních společenských a uměleckých ideálů

mladá generace spisovatelů vystoupila s Manifestem České moderny (1895)
J. S. Machar, A. Sova, O. Březina, V. Mrštík, J. K. Šlejhar, F. V. Krejčí, F. X. Šalda aj.
o bez jednotného uměleckého programu (různorodost zaměření spisovatelů)
o jednotící prvek: rozchod s vládnoucí politikou, nonkonformismus; polemické srážky s představiteli politiky
o odlišnost od předchozí generace (ostré útoky proti lumírovcům i realistům), návaznost na Havlíčka a Nerudu
o individualismus, právo na osobité pojetí tvorby; senzualita

krátké trvání skupiny pro vnitřní diferencovanost; pronikání nových uměleckých směrů = ”otvírání oken do Evropy”

Významní představitelé české literatury 90.