letech
– baladický román Markéta Lazarová – z doby loupeživého středověku (v minulosti hledá autor to, co nenachází v současnosti); renesanční typy lidí – žijí naplno, bez polovičatosti, milují život, ale neváhají ho obětovat za dobrou věc; drsní, suroví, nezkrotní, milující i nenávidějící; láska krásné a zbožné Markéty k zbojníku Mikulášovi (láska překonává překážky, je smyslem života); básnická próza (lyrická); využití kontrastů (ponížení × hrdost, bída × naděje);
– kompoziční prostředky: narušení dějové linie vypravěčem (autorův komentář) – mluví k sobě, k postavám, oslovuje čtenáře (nutí k přemýšlení, odvádí od citové roviny);
– zvláštní výstavba vět (humanistická perioda)
– záměr: oslava krás života, protest proti měšťáctví
– povídky Luk královny Dorotky, romány Útěk do Budína, Konec starých časů, Tři řeky đ návrat k dějovisti, posílení epického prvku

c) za okupace
– Obrazy z dějin národa českého (I. 1939, II. 1940, torzo 1948) – historické pásmo, oddělené povídky nebo cykly (novela Kosmas); význam národní minulosti (poučení, posila sebevědomí); monumentální styl, dokonalý jazyk

d) dramata
– např. Jezero Ukereve – z afrického exotického prostředí (proti kolonialismu), veselohra Josefina – námět podobný Shawově Pygmalionu; prostředí konzervatoře
– jako scénárista a režisér – podíl na vzniku filmů, např. Před maturitou, Marijka nevěrnice aj.

Vančurův přínos:
§ osobitost, originálnost; důraz na svébytnost uměleckého díla (neopakovatelnost); není důležitý námět, ale způsob zpracování (dokonalost formy, stylu)
§ působivý jazyk – různé stylové roviny, obraznost, parodie, ironie, sklon ke knižnosti; složitá souvětí (humanistická perioda)
§ účelnost uměleckého díla, vědomí souvislostí (”Život je výchova a cíl literatury”)
§ boj s měšťáctvím, nemorálností, protest proti válce
§ 3 typy postav: tiší a mírní dobráci, renesanční uživatelé života, nespokojenci a rebelanti

lyrické postupy v próze uplatňovali také Karel Konrád (1899–1971) např. prózy Rinaldino, Dinah aj.,
Karel Schulz (1899–1943) – román Kámen a bolest (o Michelangelovi) aj.

Katolicky orientovaná linie prózy
Jakub Deml (1878–1961)
– básník, prozaik, publicista, překladatel, katolický kněz, přítel Březinův a Holanův; vliv spiritualismu a existencialismu
– cyklus Šlépěje (26 svazků z let 1917–1941) – forma deníkových záznamů
– prózy Hrad smrti, Tanec smrti – pocity úzkosti z ohrožení, smrti, děsivé vize
– básně v próze Moji přátelé – lyrismus a imaginace; lyrický hrdina (podobný hrdinům legend) hlásá život v pokoře, oslovuje květiny, trávy, stromy (obdiv přírodě) – využití symboliky květin đ asociace s mnohotvárností světa; v podobenství zosobněné přírody se dotýká tajemných a složitých projevů lidského života, jehož podstatou je láska
– citovost, patos, zvolání, otázky, apostrofy, naléhavé výzvy

Jaroslav Durych (1886–1962)
– historická imaginativní próza, obdiv k baroku; lékař, publicista
– novela Sedmikráska – milostný příběh s prvky symbolismu; oslava chudoby jako zdroje čistoty, prostoty, něžnosti; prolíná se pozemské a nadpozemské (”věčná láska”), styl reálný i lyrickosymbolický
– téma ”bloudění” = cesta ke katolictví – román Bloudění (tzv.