”větší valdštejnská trilogie”) – z období baroka, od Bílé hory po Valdštejnovu smrt; hrůzy 30leté války, ospravedlnění rekatolizace; osudy českého protestanta Jiříka a španělské katoličky Anděly; kontrastnost, dramatický spád, jazyková dokonalost
– tři povídky Rekviem (tzv. ”menší valdštejnská trilogie”)
– nový typ historické prózy – barvitý obraz doby, metaforičnost, dějová sevřenost (zkratka, náznak), rytmizovaná próza

Jan Čep (1902–1974)
– prozaik, esejista, překladatel
– např. soubory povídek Zeměžluč, Letnice, Děravý plášť – motiv hledání domova jako ztraceného ráje; reálná i symbolická rovina obrazů, lyričnost, bohatá souvětí, paralelismus

Společenská próza
– vliv kritickorealistických tendencí, zájem o osudy a proměny jednotlivce; často socialistickorealistická orientace autorů (teoretik Bedřich Václavek, Kurt Konrad): socialistický realismus měl být syntézou proletářské a avantgardní literatury, cílem zobrazení současný svět a revoluční perspektiva; vzor sovětské literatury, zvl. Maxima Gorkého

Ivan Olbracht (1882–1952)
prozaik (sociální tematika) levicově orientovaný politik, publicista, syn Antala Staška
« Semily, po studiích novinářská a politická činnost, 1920 v Rusku (reportáže Obrazy ze soudobého Ruska), vězněn (próza s prvky reportáže Zamřížované zrcadlo)

a) tvorba předválečná a v 20. letech
– povídky O zlých samotářích – vyděděnci společnosti, osamělí jedinci v odboji proti nespravedlivosti (tulák, kočovník, komediant); živí se způsobem společensky neuznávaným; individualisté proti své vůli, touha po svobodě (např. povídka Bratr Žak)
– psychologický román Žalář nejtemnější – o chorobné žárlivosti a sobectví slepce (komisař Mach), ztráta kontaktu se světem, nedůvěra k nejbližším, tyranství đ kritika měšťáckého individualismu
– román Podivné přátelství herce Jesenia – konfrontace dvou herců – Jan Veselý × Jiří Jesenius; kontrast romantické a realistické koncepce
– román Anna proletářka – obraz politické situace 20. let, revoluční dělnické hnutí (schematismus)

b) 30.