Česká meziválečná próza

Česká meziválečná próza

§ pokračují realisté (A. Jirásek, Z. Winter, K. V. Rais, T. Nováková, A. Stašek), naturalisté (Mrštíkové, K. M. Čapek-Chod), vrchol impresionismu (F. Šrámek)
§ obraz války (F. Šrámek, R. Weiner, J. John, J. Hašek, K. Konrád), legionářská literatura (R. Medek, J. Kopta, F. Langer, J. Kratochvíl)
§ vliv expresionismu (Lev Blatný, L. Klíma, R. Weiner, J. Weis, J. Váchal aj.)
§ demokratický proud (K. Čapek, K. Poláček, E. Bass)
§ imaginativní próza (V. Vančura, K. Konrád, K. Schulz)
§ katolicky orientovaná linie (J. Deml, J. Durych, J. Čep)
§ společenská, sociální próza (I. Olbracht, M. Majerová, K. Nový, M. Pujmanová)
§ ruralisté (J. Knap, F. Křelina, V. Prokůpek, V. Martínek, A. C. Nor, J. Vrba, J. Morávek)
§ psychologická próza (J. Havlíček, E. Hostovský, R. Weiner, J. Glazarová, B. Benešová, A. M. Tilschová)
§ historická próza (J. Durych)

V 20. letech převaha menších prozaických žánrů; próza lyrická, utopická a reportážní, v 30. letech dominantní postavení prózy, zvl. románu společenského, psychologického a historického, zesílení epičnosti, tradiční žánr balady (baladická próza)

Vliv expresionismu na českou prózu
životní pocit rozkladu hodnot, odcizení člověka, úzkosti, absurdity světa

Lev Blatný (1894–1930)
– povídky Vítr v ohradě - motivy války, smrti, rozklad lidského nitra
–
Ladislav Klíma (1878–1928)
– zájem o filozofii, neschopen existenčně pevně zakotvit, život v bídě, alkoholismus
– filozofické dílo Svět jako vědomí nic – vliv Berkeleyova subjektivního idealismu, Schopenhauerova pesimismu a Nietzscheho učení o nadčlověku, vůli k moci;
– próza – Velký román I. – III. (torzo) – o cestě člověka k božství na zemi; novela Slavná Nemesis – o touze poznat tajemství života a smrti

dalšími expresionisty jsou např. Richard Weiner,

Jan Weis (zakladatel české science – fiction), Josef Váchal aj.

Demokratický proud literatury v české próze
Karel Čapek (1890–1938)
světově známý spisovatel, novinář (tvůrce tzv. sloupku), překladatel
* Malé Svatoňovice, dětství v Úpici; studium filozofie v Praze, zájem o filozofický pragmatismus (měřítko pravdy je v užitečnosti hodnotného díla, konaného s dobrým úmyslem); novinář – Národní listy a zvl. Lidové noviny; záliba v cestování, práci na zahradě (Zahradníkův rok), vztah k zvířatům (Měl jsem psa a kočku);

bratr Josef Čapek – malíř, spoluautor několika děl (Zářivé hlubiny, Krakonošova zahrada, Lásky hra osudná aj.)

a) do r.

1921
– povídky Boží muka, Trapné povídky – otázky svobody člověka, smyslu života, možnosti poznání pravdy, motivy tajemství, záhad
– hra Loupežník – střetnutí výbojného mládí s opatrnictvím a pokrytectvím dospělých, boj o právo na lásku, výsměch měšťáckým konvencím
– překlady moderních francouzských básníků – Francouzská poezie moderní doby

b) do pol. 20. let
– dramatické a románové utopie; převratné vynálezy ohrožují člověka
– alegorická hra RUR – kritický vztah k přeceňování techniky, úzkost nad budoucností lidstva (vynález umělého člověka – robota ohrozí existenci lidstva); řešení konfliktu – ve dvojici nejdokonalejších robotů Heleny a Primuse se probudí nová, lidská vlastnost – cit, lidstvo je zachráněno (idealisticky humanistický závěr); slovo robot, dnes mezinárodní, je Čapkovým novotvarem
– hra Ze života hmyzu (spoluautorství s J. Čapkem) – prvky expresionismu; – kritika lidských chyb a nedostatků – obrazně na jednání jednotlivých druhů hmyzu (mravenci, motýli, chrobáci aj. = výrazné typy lidí, nositelé sobectví, vládychtivosti, povrchnosti, lakomství, netečnosti ap.); postava tuláka – pozoruje hmyzí hemžení, hledá smysl života
– utopický román Továrna na absolutno – vynález síly, která mění lidi; konflikty  válka a ničení
– utopický román Krakatit – o vynálezu nekonečně účinné třaskaviny, schopné zničit celý svět; hlavní postava – vynálezce inženýr Prokop; ovlivněn poznáním venkovské idyly i světa vládců a teroristů dochází k zdůrazňování každodenní drobné užitečné práce pro lidstvo (humanistický závěr) myšlenka odpovědnosti vědce
– utopické drama Věc Makropulos (opera L. Janáčka) – téma dlouhověkosti a nesmrtelnosti

c) přelom 20. a 30. let
– drobné prózy, fejetony, sloupky
– povídkové soubory Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy (původně v časopisech pro zábavu) – témata z černé kroniky s detektivní zápletkou; zdánlivě neřešitelná záhada je logicky vyřešena, ale neoznačeno, na čí straně je zlo (filozofie relativismu); vypravěčské umění; živý hovorový styl, konkrétnost, srozumitelnost, zaměření na detail
– cestopisné fejetony – Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska, Cesta na sever – vtipnost, originalita vyjádření dojmů z cest

d) 30. léta
– románová noetická trilogie (noetika = nauka o poznání)
– Hordubal (tragédie podkarpatského sedláka po návratu z Ameriky, odcizení ženy, zavražděn)
– Povětroň (neznámý muž, letec, po havárii umírá nepoznán; rekonstrukce jeho života podle vlastní fantazie jeptišky, jasnovidce a básníka - vyznívá v názorech, že mohl být kariéristou, básníkem, pedantem i romantikem)
– Obyčejný život (autobiografie železničářského úředníka v penzi, retrospektivní pohled)
– společná filozofie románů, tzv. relativismus (snaha vidět skutečnost z několika stran; není jen jedna poznatelná pravda)

e) konec 30.

let
– ohrožení lidskosti, civilizace – nutnost sjednotit síly proti fašismu
– román Válka s mloky – satirická alegorie, fejetonní utopický román; kritika kapitalistické zištnosti (kapitán van Toch), nebezpečí fašismu a rasismu, představovaného mloky (polidštění mloci, obdoba robotů = hrozba lidstvu, zneužitelné mechanické bytosti)
– román První parta – z hornického prostředí, o lidské solidaritě a obětavosti při neštěstí v dole; symbolický význam – proti zkáze se lze bránit
– protifašistická a protiválečná dramata:
– Bílá nemoc – konflikt jedince (humanista doktor Galén) × držitelé moci, strůjci války (vojenský diktátor Maršál, zbrojař baron Krüg); střetnutí ideálu demokracie s ideály diktatury; proti epidemii nemoci zná lék jen dr. Galén, ale vydá ho jen s podmínkou zastavení válek (léčí jen chudé); jeho ušlechtilý individuální odpor je zmařen zfanatizovaným davem; varování před rozpínavostí fašismu
– drama Matka – fiktivní rozhovor matky Dolores se všemi mrtvými (otcem a jeho 3 syny) – byli odhodláni zemřít ve prospěch lidstva; posledního ze synů (Toni) odmítá matka poslat do boje; po poznání krutosti nepřítele (nešetří ani děti) nastává zlom: matčino (= autorovo) rozhodnutí v závěru hry (dává Tonimu do rukou pušku); nejen varování, ale i výzva k boji proti násilí a nelidskosti
– nedokončený román Život a dílo skladatele Foltýna – mozaika charakterových rysů samolibého muzikanta diletanta

f) tvorba pro děti
– např. Dášeňka, čili Život štěněte, Devatero pohádek (s J. Čapkem)

Čapkův přínos:
§ demokrat, humanista, filozofický typ spisovatele světové úrovně
§ rozmanitost žánrová, stylistické mistrovství (sklon k hovorovosti), myšlenková závažnost děl, vytříbený bohatý jazyk
§ novinář – tvůrce ”sloupku” (= kratší text v pravém sloupci 1. strany novin, aktuální, vtipné zpracování, tištěn kurzívou)

Karel Poláček (1892–1944)
prozaik (kritik a humorista), novinář (Lidové noviny)
* Rychnov nad Kněžnou, z židovské kupecké rodiny - zájem o malé město a život českých Židů; r. 1914 na frontě; za okupace zahynul v koncentračním táboře Osvětim
novinář
– v redakci Lidových novin; psal soudničky a sloupky - vtipně glosoval události; postřeh a úspornost výrazu

próza
– satirický obraz českého maloměšťáka v období kolem 1. světové války – maloměšťáctví ohrožuje lidstvo (není směšné, ale nebezpečné)
– román Muži v ofsajdu – o osudech otce a syna Habáskových – stoupenci žižkovské Viktorky a pana Načeradce, majitele obchodu, přívržence Slávie; psychologie a vášnivost klubových fanoušků
– román Hostinec U kamenného stolu – humoristická próza o venkovských lázních, letních hostech; za okupace vyšel pod jménem malíře Vlastimila Rady
– román Dům na předměstí – společenská kritika a satira – o majiteli činžovního domu (hrůzovláda i ve vlastní rodině) a nájemnících
– románová pentalogie Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno (5. díl je nezvěstný) – vrchol tvorby; obraz provinciálního města před 1. světovou válkou, Poláčkovo rodiště, maloměstský svět; bez ústředního hrdiny; množství figurek – obchodník Štědrý, synové Kamil (obch.

příručí), montér Viktor (opovrhovaný), nejmladší Jaroslav (zhýčkaný student), žebrák Chleboun, poslanec Fábera aj.
– podstata maloměšťáctví: strnulost života, gesta a opakované fráze, malichernost, banalita, nuda a prázdnota; změna a rozruch způsobila válka – vliv na učitele Krále - pocit pýchy, moci; surový správce chudobince Wagenknecht – postrach vojáků; zákopový život
– forma: publicistické prvky, charakterizační funkce jazyka: stereotypní opakování slov, formulí, komika s tragikou
– varování: duševní lhostejnost maloměšťáka je nejvhodnější pro totalitní systém
– Bylo nás pět – úsměvná próza (vznik za protektorátu, vydáno posmrtně) – svět maloměsta viděný očima dětí – 5 členná klukovská parta: vypravěč Péťa Bajza (autor), Bejval Antonín, Jirsák Čeněk, Éda Kemlink, Zilvar z chudobince; pes Pajda
– svět dospělých – rodina obchodníka, lékárna, chudobinec
– situační komika (dobrodružství, ”vynálezy”, klukovské boje, střetnutí se sousedy) a slovní humor
– jazyk: spojení zcela spisovných, až knižních výrazů – vliv školy a řeči dospělých (pravil, jelikož, odvětil) se slovy expresivními (kulit vočadla), nářečními (nýčko, prauda) a z obecné češtiny (abysem, dolejzá)

Poláčkův přínos:
§ umění zobrazit typ malého českého tyrana
§ přesně odpozorované detaily chování, psychologie i jazyka maloměšťáka
§ jazyková, situační a charakterová komika přechází z humorné polohy v pranýřující satiru  kritika maloměšťáctví

Eduard Bass (1888–1946)
novinář, reportér, prozaik humorista, dramatik, kabaretiér
* Praha, znalec její historie; zpěvák, konferenciér, textař v literárním kabaretu Červená sedma, fejetonista, redaktor Lidových novin
– publicistická tvorba, např. veršované Rozhlásky, fejetony, reportáže, sloupky (Kázáníčka) - všestranný rozhled, postřeh, smysl pro humor a pravdu - vliv na literární tvorbu (poutavý vypravěč, cit pro jazyk)
– pro děti – Klapzubova jedenáctka – fotbalové mužstvo synů českého chalupníka, které se proslavilo ve světě – touha získat svět poctivostí a důvtipem
– vrchol tvorby – román z cirkusového prostředí – Cirkus Humberto
– ústřední postava – Vašek, syn jihočeského zedníka, jde všemi stupni výcviku v manéži (bystrý, schopný, ctižádostivý), rychlá kariéra, sňatek s dcerou ředitele cirkusu Berwitze, pak ředitelem cirkusu = doba největší slávy; autorova zasvěcená znalost prostředí (exotika i těžká dřina);
– záměr: důvěra v českého člověka; jeho schopnosti, inteligence; úspěšnost v cizině
– novely Lidé z maringotek – satirický dekameron – milostné příběhy, rámcová próza

Imaginativní česká próza
vliv postupů avantgardy, zvl. moderní poezie (metoda asociace, lyričnost, obraznost)

Vladislav Vančura (1891–1942)
prozaik, dramatik, scénárista a režisér, 1. předseda Devětsilu, povoláním lékař; za okupace v ilegálním odboji, v době heydrichiády zatčen a popraven
a) v 20. letech
– vliv proletářské literatury; próza esteticky působivá, formálně neobvyklá, originální
– román Pekař Jan Marhoul – tragický osud zchudlého benešovského pekaře (baladické ladění); poctivý, pracovitý dobrák; rozdával všem, kteří to potřebovali; zničen v nelidském bezcitném světě sobectví; přítomnost vypravěče – obžalovává svět, apeluje na čtenáře (patetické výzvy);
– jazyk: prolínání stylových rovin – knižní výrazy, archaismy × lidové prvky, hovorová řeč × biblický styl; narušena dějová linie
– řečnické otázky vypravěče; obraznost, hyperbola
– román Pole orná a válečná – odsouzení nesmyslnosti válečného vraždění; nesouvislý děj – volné řazení scén z fronty i zázemí (inspirace poetismem, lyrickým polytematickým pásmem); postavy příslušníků šlechtické rodiny Danowitzů, idiota Františka Řeky – nádeníka z jejich statku (blázen a vrah) đ ironický závěr: je se všemi poctami pochován jako neznámý vojín – hrdina
– novela Rozmarné léto – vliv poetismu; příběh 3 přátel z plovárny v Krokových Varech (majitel Antonín Důra, abbé Roch, důstojník Hugo), obraz poklidného radostného života; klid narušen příjezdem kouzelníka Arnoštka s krásnou Annou đ konec sterotypnosti; parodie na přízemnost maloměšťáků; jazyk postav
– spisovné, knižní výrazy đ komický účinek

b) v 30.

letech
– baladický román Markéta Lazarová – z doby loupeživého středověku (v minulosti hledá autor to, co nenachází v současnosti); renesanční typy lidí – žijí naplno, bez polovičatosti, milují život, ale neváhají ho obětovat za dobrou věc; drsní, suroví, nezkrotní, milující i nenávidějící; láska krásné a zbožné Markéty k zbojníku Mikulášovi (láska překonává překážky, je smyslem života); básnická próza (lyrická); využití kontrastů (ponížení × hrdost, bída × naděje);
– kompoziční prostředky: narušení dějové linie vypravěčem (autorův komentář) – mluví k sobě, k postavám, oslovuje čtenáře (nutí k přemýšlení, odvádí od citové roviny);
– zvláštní výstavba vět (humanistická perioda)
– záměr: oslava krás života, protest proti měšťáctví
– povídky Luk královny Dorotky, romány Útěk do Budína, Konec starých časů, Tři řeky đ návrat k dějovisti, posílení epického prvku

c) za okupace
– Obrazy z dějin národa českého (I. 1939, II. 1940, torzo 1948) – historické pásmo, oddělené povídky nebo cykly (novela Kosmas); význam národní minulosti (poučení, posila sebevědomí); monumentální styl, dokonalý jazyk

d) dramata
– např. Jezero Ukereve – z afrického exotického prostředí (proti kolonialismu), veselohra Josefina – námět podobný Shawově Pygmalionu; prostředí konzervatoře
– jako scénárista a režisér – podíl na vzniku filmů, např. Před maturitou, Marijka nevěrnice aj.

Vančurův přínos:
§ osobitost, originálnost; důraz na svébytnost uměleckého díla (neopakovatelnost); není důležitý námět, ale způsob zpracování (dokonalost formy, stylu)
§ působivý jazyk – různé stylové roviny, obraznost, parodie, ironie, sklon ke knižnosti; složitá souvětí (humanistická perioda)
§ účelnost uměleckého díla, vědomí souvislostí (”Život je výchova a cíl literatury”)
§ boj s měšťáctvím, nemorálností, protest proti válce
§ 3 typy postav: tiší a mírní dobráci, renesanční uživatelé života, nespokojenci a rebelanti

lyrické postupy v próze uplatňovali také Karel Konrád (1899–1971) např. prózy Rinaldino, Dinah aj.,
Karel Schulz (1899–1943) – román Kámen a bolest (o Michelangelovi) aj.

Katolicky orientovaná linie prózy
Jakub Deml (1878–1961)
– básník, prozaik, publicista, překladatel, katolický kněz, přítel Březinův a Holanův; vliv spiritualismu a existencialismu
– cyklus Šlépěje (26 svazků z let 1917–1941) – forma deníkových záznamů
– prózy Hrad smrti, Tanec smrti – pocity úzkosti z ohrožení, smrti, děsivé vize
– básně v próze Moji přátelé – lyrismus a imaginace; lyrický hrdina (podobný hrdinům legend) hlásá život v pokoře, oslovuje květiny, trávy, stromy (obdiv přírodě) – využití symboliky květin đ asociace s mnohotvárností světa; v podobenství zosobněné přírody se dotýká tajemných a složitých projevů lidského života, jehož podstatou je láska
– citovost, patos, zvolání, otázky, apostrofy, naléhavé výzvy

Jaroslav Durych (1886–1962)
– historická imaginativní próza, obdiv k baroku; lékař, publicista
– novela Sedmikráska – milostný příběh s prvky symbolismu; oslava chudoby jako zdroje čistoty, prostoty, něžnosti; prolíná se pozemské a nadpozemské (”věčná láska”), styl reálný i lyrickosymbolický
– téma ”bloudění” = cesta ke katolictví – román Bloudění (tzv.

”větší valdštejnská trilogie”) – z období baroka, od Bílé hory po Valdštejnovu smrt; hrůzy 30leté války, ospravedlnění rekatolizace; osudy českého protestanta Jiříka a španělské katoličky Anděly; kontrastnost, dramatický spád, jazyková dokonalost
– tři povídky Rekviem (tzv. ”menší valdštejnská trilogie”)
– nový typ historické prózy – barvitý obraz doby, metaforičnost, dějová sevřenost (zkratka, náznak), rytmizovaná próza

Jan Čep (1902–1974)
– prozaik, esejista, překladatel
– např. soubory povídek Zeměžluč, Letnice, Děravý plášť – motiv hledání domova jako ztraceného ráje; reálná i symbolická rovina obrazů, lyričnost, bohatá souvětí, paralelismus

Společenská próza
– vliv kritickorealistických tendencí, zájem o osudy a proměny jednotlivce; často socialistickorealistická orientace autorů (teoretik Bedřich Václavek, Kurt Konrad): socialistický realismus měl být syntézou proletářské a avantgardní literatury, cílem zobrazení současný svět a revoluční perspektiva; vzor sovětské literatury, zvl. Maxima Gorkého

Ivan Olbracht (1882–1952)
prozaik (sociální tematika) levicově orientovaný politik, publicista, syn Antala Staška
« Semily, po studiích novinářská a politická činnost, 1920 v Rusku (reportáže Obrazy ze soudobého Ruska), vězněn (próza s prvky reportáže Zamřížované zrcadlo)

a) tvorba předválečná a v 20. letech
– povídky O zlých samotářích – vyděděnci společnosti, osamělí jedinci v odboji proti nespravedlivosti (tulák, kočovník, komediant); živí se způsobem společensky neuznávaným; individualisté proti své vůli, touha po svobodě (např. povídka Bratr Žak)
– psychologický román Žalář nejtemnější – o chorobné žárlivosti a sobectví slepce (komisař Mach), ztráta kontaktu se světem, nedůvěra k nejbližším, tyranství đ kritika měšťáckého individualismu
– román Podivné přátelství herce Jesenia – konfrontace dvou herců – Jan Veselý × Jiří Jesenius; kontrast romantické a realistické koncepce
– román Anna proletářka – obraz politické situace 20. let, revoluční dělnické hnutí (schematismus)

b) 30.

léta
– zájem o Podkarpatskou Rus đ civilizací nedotčená krásná země, prastarý vztah lidí k přírodě
– reportáže Země beze jména, rozšířeny pod názvem Hory a staletí
– baladický román Nikola Šuhaj loupežník – z konce světové války a poválečných let; vesnice Koločava;
– 2 dějová pásma – vlastní příběh Nikolův (skutečnost) a mýtus (nezranitelnost);
– Nikola – válečný zběh, odbojník proti křivdě a bídě (zbojník); ztělesnění touhy lidí po svobodě (v očích venkovanů přerůstá v bájeslovnou přírodní sílu)
– charakteristika kraje, země – krásná, ale nešťastná (zaostalost); pověrčivost; osud Nikoly, jeho bratra Jury a ženy Eržiky = osud celého kraje; scény ze života Židů; vojsko, četníci
– osobitá kompozice: propojení legendy se skutečností, prolínání lyrické a epické roviny, přírodní scenérie, psychologie postav; postupy reportážní i prvky lidové slovesnosti
– básnický jazyk – zvláštní slovní spojení (mléčná vůně Koločavy, tma tvrdá jako kamení), úspornost výrazu, obrazný jazyk i archaické a knižní prostředky, biblické výrazy, hebrejská slova
– soubor 3 povídek Golet v údolí (golet = židovská osada) – svět ortodoxních Židů (povídka O smutných očích Hany Karadžičové)

c) pro mládež
– Biblické příběhy – převyprávění příběhů Starého zákona, Ze starých letopisů (o české minulosti), O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách (staroindické bajky)

Marie Majerová (1882–1967)
představitelka meziválečné sociální prózy a socialistického realismu
« Úvaly u Prahy, dětství na Kladně, redaktorka Rudého práva, politická činnost
– první povídky – individuální osudy žen, např. Panenství; vliv anarchismu v románě Náměstí republiky (v pařížském prostředí); proletářská literatura – román Nejkrásnější svět – obraz politických událostí 20. let; utopický román Přehrada – vidina změny společnosti, využití avantgardních postupů;
– román Siréna – kronika několika generací dělnické rodiny Hudců, (Hudec vynálezce, Pepek frajer a Hudcovka, Hudec policajt); důvěrná znalost hornického a hutnického prostředí, obraz přeměny zemědělského Kladenska v průmyslovou oblast; využití různých žánrových postupů (kronikářský záznam, dopis, deník, novinářské zprávy); časové přeskoky, střídání vypravěčů, prolínání několika dějových pásem
– jazyk – kladenské nářečí, odborné termíny hornické a hutnické, rčení, přísloví (Hudcovka)
– vrchol tvorby – Havířská balada – příběh Rudly Hudce (vedlejší postava Sirény, syn Hudcovky) – pracuje jako horník v cizině; obraz hornické bídy – baladická stylizace dějově sevřené novely; 3 kapitoly stylisticky odlišené (střídání vypravěčů, zvláštní dialog, využití vnitřního monologu)

Karel Nový (1890–1980)
prozaik, novinář
« Benešov u Prahy
– románová trilogie Železný kruh – z venkovského proletářského prostředí (dělníci kamenolomu, chalupníci, žebráci) – hledání svobody (= roztrhnout kruh bídy, ponižování a válečných útrap)
– novela Chceme žít – Benešovsko, období hospodářské krize, nezaměstnanost a bída, stávky; příběh lásky švadleny Magdaleny a dělníka Josefa đ tuláci, dno společnosti, tragický závěr: průvod nezaměstnaných zahnán střelbou
– Plamen a vítr – románová kronika Benešova, autobiografické prvky; román Sarajevský atentát – historie vzniku 1. světové války

Marie Pujmanová (1893–1958)
meziválečná sociální a psychologická próza
« Praha, vzdělané měšťanské prostředí đ vzpomínková próza o harmonickém životě Pod křídly;
– povídka Pacientka doktora Hegla – proti maloměšťácké morálce, za práva svobodné matky
– románová trilogie Lidé na křižovatce, Hra s ohněm, Život proti smrti
– obraz dvojího prostředí: dělnické v Úlech (= Baťův Zlín) – Ondřej Urban, Halačka, továrník Kazmar, a intelektuální v Praze – pokroková inteligence, rodina advokáta Gamzy;
– časové období: od 20. let do konce 2. světové války;
– nejzdařilejší 1. díl – promyšlená kompozice, vnitřní svět a vývoj postav; 2. díl – lipský proces, obd. od nástupu fašismu v Něm. do okupace Československa; 3.

díl – domácí odboj české inteligence (Helenka Skřivánková, dcera Gamzova) a zahraniční odboj (Ondřej v Sovětském svazu) – tendenčnost, schematismus
– moderní styl, využití nevlastní přímé řeči, vnitřního monologu a polopřímé řeči
– za okupace – povídka Předtucha – obraz psychologie dospívajících; střetnutí zájmů rodičů a dětí; odraz atmosféry nacistické okupace (symbolický význam)
– novela Sestra Alena – z lékařského prostředí (rehabilitační ústav)
– poezie – verše o Praze – Vyznání lásky, Praha, lyrickoepická skladba Paní Curierová aj.

Psychologická próza
vliv Sigmunda Freuda (pojetí podvědomí, psychoanalýza), zaměření na nitro člověka, osudovou orientaci a patologické jevy

Jaroslav Havlíček (1896–1943)
– zájem o postavy rozvrácené patologickými vlastnostmi a osudem; degenerace měšťácké společnosti
– román Petrolejové lampy – prostředí úpadku, příběh ženy, která přes hmotné zajištění a dobrou povahu nenachází štěstí v manželství
– román Neviditelný – psychologická analýza příslušníka horních vrstev společnosti; kariéra chudého člověka (cesta k moci a majetku), děsivé scény halucinačního šílenství strýce z bohaté rodiny Hajnů (představa neviditelnosti)
– román Helimadoe – název sestaven ze začátečních písmen jmen pěti stárnoucích dcer podivínského venkovského lékaře; postava vypravěče (pacienta)

Egon Hostovský (1908–1973)
většinu života v diplomatických službách a v dvojím exilu (za 2. světové války, pak po r. 1948); zájem o lidi věčně pronásledované, náměty z židovského prostředí; problematika vykořeněnosti, viny, úzkosti, rozkladu osobnosti; psychologické novely a romány s problematikou samoty, neschopnosti dorozumění:
– román Případ profesora Körnera – gymnazijní profesor prožívá hlubokou vnitřní krizi (nevěra manželky, domněnky o vlastní smrtelné nemoci)  pocit odcizení, ztráty jistot, zoufalství
– námět z emigrace – Listy z vyhnanství – touha po domově, vztah k novému místu pobytu, román Cizinec hledá byt – pocit vyhnance v USA; v druhém exilu vznikl např. román Nezvěstný – o událostech r. 1948 v Praze

Jarmila Glazarová (1901–1977)
– románová prvotina Roky v kruhu – autobiografická próza, vzpomínky na vlastní harmonické manželství; prostředí slezského městečka
– psychologický román Vlčí jáma – naopak obraz tyranie v manželství stárnoucí lakomé a egoistické Kláry a mladšího muže Roberta × dojímavý a tragický příběh osiřelé citlivé dívky Jany a jejího citového vztahu k otčímovi
– román Advent – baladická próza z 30. let – prostředí Beskyd; tragický příběh svobodné matky Františky a jejího syna Metuda; ponižující bezprávné postavení na statku bohatého vdovce, sedláka Podešvy, a děvečky Rozíny; vztahy člověka v touze po majetku zbaveny lidskosti; střetnutí dobra a zla, oslava hluboké mateřské lásky; kompoziční rámec jediné noci (Františka hledá ztraceného syna)
– publicistická kniha Chudá přadlena – o životě beskydských žen

Václav Řezáč (1901–1956)
autor psychologických románů (za okupace) a socialistickorealistických próz (po válce)
– prvotina – román Větrná setba – autobiografické rysy (vstup do války, morálního rozvratu a bídy; touha po lepším životě)
– román Slepá ulička – z obd. krize, kontrast vypočítavého továrníka a osudu proletáře
– román Černé světlo – hl.

postava vypravěče – mravně narušený člověk s pocitem méněcennosti  působí zlo
– román Svědek – hlavní postava starce, poznamenaného méněcenností – rozpoutává v lidech temné vášně; vítězící dobro ztělesňují mladí lidé
– román Rozhraní – o vzniku románu; vnitřní morální zrání středoškolského učitele Austa, začínajícího spisovatele; osudy jeho literární postavy (herec Haba) působí na proměnu spisovatelovy povahy

všechny tři psychologické romány vznikly za okupace; další Řezáčova tvorba (poválečná) je schematická – romány o osídlování pohraničí (Nástup, Bitva)

Božena Benešová (1873–1936)
– obraz maloměsta, nudný život; hrdinové – mravní soudci maloměsta, nebo mladé dívky, bránící se životnímu stereotypu (sen o plném a zajímavém životě); tragika marné vzpoury, pasivní přizpůsobení
– povídkový soubor Rouhači a oblouzení
– psychologická novela Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová – symbolická próza o vnitřním světě a citové výchově mladých × pokrytecký svět dospělých; přátelství a důvěra vede k překonání bolestné a trapné životní zkušenosti
– románová trilogie Úder, Podzemní plameny, Tragická duha – obraz společenského prostředí a vlivu války na život lidí

Anna Marie Tilschová (1873–1957)
realistická, až naturalistická a psychologická próza
– romány a románové cykly o rozpadávajícím se světě měšťanských tradic: Fany, Stará rodina, Synové, Dědicové
– z prostředí umělců, vědců, lékařů; psychologická věrohodnost: román Vykoupení – o životě Ant. Slavíčka – konflikt tvůrčí osobnosti a konvenční společnosti
– román Alma mater – z univerzitního prostředí, Orlí hnízdo – osudy rodiny Mánesů;
– sociální románová kronika Haldy – válečné hornické Ostravsko – dokumentární svědectví.