Světové divadlo

Řecká literatura :
3 základní období : a) archaické b) atlické c) helénistické
Drama se rozdělilo na :
a) Tragedii – vznikla dříve, původně vznikla z náboženských obřadů věnovaných bohu vína a plodnosti Dionýsovi. Hráli pouze muži. Čerpala z mýtů – objevují se nadpřirozené bytosti (bohové), používal se knižní zastaralý jazyk. Základní znak např. jendota místa, času a děje. Hrálo se v amfiteátrech – výborná akustika.
Hl. představitelé – Aischylos – Oresteia
Eurípidés – Médea
Sofoklés – Antigona – synové Thébského krále se dostanou do sporu o trůn. Polyneikés přivolá na pomoc proti bratrovi cizí vojska, ale Thébané se ubrání. Bratři se v boji navzájem zabijí. Nový král, jejich strých Kreón dá obránce Théb pochovat, pohřbení Polynéika však zakáže. Sestra padlých Antigona však bratra i přez zákaz pohřbí. Kreón ji nechá uvěznit a je stižen trestem – oslepne a zůstane sám.
b) Komedii - Hl. představitel Aristofanés

Římská literatura :
Navazuje na Řecko a rozvíjí se filozofie (Cicero, Seneca), poezie, próza a drama.
Drama : rozvoj komedií : Plautus – autor mnoha komedií, později přepracovány (nejznámější
je Komedie o hrnci – Molier v 17.stol.)

dále:
1) William Shakespeare (1564 – 1616) : renesance – nejvýznamnější světový dramatik, o jeho životě není příliš zpráv. * Stratford nad Avonou, odešel do Londýna, působil v kočovné divadelní spol., později se zde stal ředitelem stálého divadla. Na sklonku života zpět do svého rodiště. Jeho tvorba se dělí do 3 období :
a) tvorba do r.1600 – zejména komedie (Sen noci svatojánské,Veselé paničky Windsorské, Zkrocení zlé ženy),první tragédie (Romeo a Julie).

b) období 1600-1608 – převažují tragédie (Hamlet, Othello, Král Lear, Macbeth), historické hry ze starověku (Julius Caesar), hry o anglických dějinách (Richard III., Jindřich IV.,VI.)

c) po r. 1608 - méně známá díla (Zimní pohádka).

V současnosti mu je připisováno 37 divadelních her.

Např. : Othello – důstojník ve službách benátské republiky Jago nenávidí svého představeného, černého generála Othella, protože nebyl povýšen. Othello odjíždí na Kypr do boje proti Turkům, setkává se tu se svou ženou Desdemonou. Jago chce v Othellovi vzbudit žárlivost svými poznámkami. Othello podléhá pochybnostem o její věrnosti a uškrtí ji. Bez ní už jeho život nemá smysl, páchá sebevraždu.
Hamlet : kralevic dánský – Hamletův otec, dánský král byl zřejmě zavražděn svým bratrem Claudiem. Jedné noci se Hamletovi zjeví otcův duch a jeho domněnku potvrdí.

Hamlet chce otcovu smrt pomstít, předstírá šílenství, aby nabyl jistoty o Claudiově vině, inscenuje s pouličními herci představení o otcově vraždě. Claudius ho pošle do Anglie, po návratu umírá náhodně jeho mečem otec Hamletovi lásky Ofélie Polónius. Ofélie se pomate a utopí. Její bratr Laertes vyzve Hamleta na souboj,král Claudius toho využije a potře Laertův meč jedem, Hamlet ho poté, co zjistí zradu vytrhne Laertovi a probodne jeho i krále. Umírá i královna, která vypije číši otráveného vína pro Hamleta, i Hamlet, zraněný na začátku souboje. Hamlet je typ člověka bojujícího za spravedlnost, oslabují ho pochybnosti a nedůvěra ve vlastní sílu.

2) Moliére (1622 - 1673) : klasicismus – vl.jm. Jean-Babtiste Poquelin. Klasik světové komedie. V jeho dílech se objevuje : kritický pohled na skutečnost, satirické obrazy nedostatků, výsměch lidským slabostem, smírné řešení konfliktu, hrdinové jsou pojati satiricky i humorně.
Tvorba : politická satirická hra Tartuffe – hl. postavy bohatý důvěřivý slaboch Orgon, vychytralý podvodník Tartuffe, bratr Orgonovy ženy Kleantes
: hry – Lakomec – hl. postavou lichvář Harpagon
- Don Juan, Misantrop – nepřítel lidí, Zdravý nemocný

3) Johann Wolfgang Goethe (1749 – 1832) – básník, dramatik, prozaik, vrcholný představitel klasicismu. Studoval práva a přírodní vědy, do jeho tvorby zasahovaly například i jeho lásky a cesty po světě (včetně Karlových Varů).
Tvorba : drama Ifigénie na Tauridě, tragédie Egmont, drama Torquato Tasso,
drama Faust – vrchol tvorby, pracoval na něm s přestávkami skoro 60 let. Skládá se ze dvou částí. Goethe se v něm, navazujíc na starou lidovou pověst, snaží odpovědět na základní otázky lidské existence. Zpracoval tu množství vědeckých, filozofických, mravních a politických poznatků své doby. Hlavní postava, doktor Faus, prodá v touze po poznání a štěstí svou duši ďáblu Mefistofelovi. Nakonec nalézá smysl života v aktivitě pro dobro lidstva.

Někteří další světoví dramatici :

4) Lope de Vega (1562 – 1635) : renesance - nejvýznamnější šp. dramatik, za život napsal asi 2000 divadelních her. Vytvořil drama „kordu a pláště“. Nejznámější hra Ovčí pramen.

5) Pedro Calderón de La Barca (1600 – 1681) : baroko – Život je sen – stěžejní drama, nastoluje základní otázky smyslu a obsahu života, lidské existence a svobody člověka.Hl.hrdinou princ Segismundo, od narození ve věži, pro králův strach z jeho zločinné budoucnosti. Princ vyhraje nad temnými stránkami své povahy přesvědčením, že vše, co člověk prožívá, je jen zdání.

6) Anton Pavlovič Čechov (1860-1904) : realismus – povídky a dramata.

Zakladatel lyrického dramatu (jemné dialogy, lyrické partie). Původně lékař, mistr stručnosti, krátkosti a výstižnosti.
Tvorba : dramata : Racek, Strýček Váňa, Tři sestry
Višňový sad – panské sídlo statkářky Reněvské a jejího bratra Gajeva. Ozdobou statku je višňový sad, který se stává majetkem zbohatlého kupce Lopachina. Ten ho chce zničit a rozprodat na parcely. Krásný sad a jeho zánik symbolizuje rozpad ruské šlechty. Hl. postavami jsou Trofimov – chudý student, odsuzuje poměry v Rusku, věří ve vývoj lidstva, zdokonalování, Lopachin – domýšlivý a arogantní člověk, který si rád dělá z lidí legraci.

7) Henrik Ibsen (1828-1906) : realismus – norský dramatik, v jeho dílech - kritika norské společnosti.
Tvorba : dramata Nepřítel lidu, Nora

8) Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809-1852) : realismus - Revizor – satirická divadelní hra.