sbírky Bez názvu, Na sotnách, Asklépiovi kohouta; posmrtně vydány sbírky Předposlední, Sbohem? – záměrná provokativnost, extrémnost výrazů, zkratkovitost, útržkovitost, tázavost, nápověď; experimenty se slovy, neologismy; poezie náročná, čtenářsky nesnadně přístupná a srozumitelná
– tvorba příběhová, lyrickoepická – Příběhy a meditativní skladba Noc s Hamletem (s epilogem Noc s Ofélií); střetání zla (malost nebo osudovost) s touhou po harmonii a kráse; noční rozmluva básníka s Hamletem × filozofický dialog o smyslu bytí, dějinách, o dobru a zlu, o poslání poezie:

Richard Weiner (1884–1937)
básník a prozaik (psychologická próza)
« Písek; chemický inženýr; pobyt v Německu a Francii, za 1. světové války na frontě; vliv expresionismu, témata a postupy blízké existencialismu a surrealismu

a) počátek tvorby
– soubor povídek Lítice a Netečný divák a jiné prózy – otřesná zkušenost z fronty, střetání dobra a zla; motivy samoty, úzkosti, rozpolcenosti, pocity viny
– povídkový soubor Škleb – úvahy o zodpovědnosti člověka, nihilismus (nevíra v nic), otázky svědomí, smyslu života

b) tvorba z konce 20. let
– 3 vrcholné básnické sbírky:
Mnoho nocí – motivy zániku, smrti, noci, tmy, samoty, beznaděje; nemelodický verš
Zátiší s kulichem, herbářem a kostkami – zkonkrétnění výrazu, prostší, poetičtější jazyk
Mezopotamie – hledání ráje v srdci člověka, hudebnost až eufonie, rým, odstraněna interpunkce
– próza Hra doopravdy – 2 texty (Hra na čtvrcení a Hra na čest za oplátku) – konfrontace reality a imaginace, suverénnosti a nerozhodnosti; potřeba lásky bez lži; úzkost z bezmocnosti člověka v absurdním světě

R. Weiner označován jako ”lichý člověk” literatury (výlučnost, nezakotvenost).