Literatura v době okupace

tíživé společenské podmínky tzv. protektorátu, narušení přirozeného vývoje; oběti fašismu, zákaz publikovat, ilegální tvorba

a) poezie – statečnost básníků, růst zájmu o poezii; využití náznaku, jinotaje (vleklá zima, tma); zúžení tematických okruhů (cenzura): intimní život, příroda, chvála domova (Hrubín aj.), oslava mateřštiny (symbol národní existence) – libozvučné, melodické verše, písňová forma, výrazová dokonalost (Halasovo Ladění, Nezvalova Manon aj.), významné osobnosti – 120. výr. narození B. Němcové (sbírky Halasovy, Seifertovy), oslava Prahy (Halas, Seifert, Hrubín), abstraktní meditace (Holan), tvorba pro děti (Halas, Hrubín)
– mladá generace - Skupina 42 (Jiří Kolář, Josef Kainar aj.)

Jiří Orten (1919–1941)
– nejtalentovanější básník; vliv existencialismu
« Kutná Hora, židovský původ đ rasová diskriminace
– sbírka Čítanka jaro důvěrný vztah k životu, citová působivost, sbírka Cesta k mrazu - pocity samoty, strachu, životní absurdity (vliv nástupu fašismu); sbírky Jeremiášův pláč, Ohnice, Elegie (posmrtně) – hledání jistot; meditativnost i melodický verš, pravidelný rytmus, rým (lidová píseň)

b) próza – nucený ústup od společenské reality
tematické rozvrstvení:
– próza historická jako podobenství o současnosti – poučení z minulosti = posila sebevědomí
– V. Vančura, Obrazy z dějin národa českého, M. V. Kratochvíl, Osamělý rváč, Fr. Kubka, Skytský jezdec, Pražské nokturno, Karlštejnské vigilie – novely, zdánlivě bezstarostně vypráví milostné a křesťanské příběhy; J. Toman, Don Juan (obžaloba násilí), J. Mařánek – trilogie o posledních Rožmbercích (Barbar Vok, Romance o Závišovi, Petr kajícník), K. Schulz, Kámen a bolest (O Michelangelovi)
– próza psychologická – M. Pujmanová, Předtucha, V. Řezáč Černé světlo, Svědek, Rozhraní, J. Havlíček, Helimadoe, E. Hostovský, Sedmkrát v hlavní úloze, Úkryt, Cizinec (v emigraci)
– próza tzv. českého génia – oslava pracovitosti a schopnosti českého člověka dobýt svět
– E. Bass, Cirkus Humberto, F. Kožík, Největší z pierotů (biografický román o francouzském herci českého původu Kašparu Deburauovi)
– inspirace lidovou tradicí – J. Glazarová, Chudá přadlena, J. Š. Kubín - tzv. ”jivínské rapsodie” (soubor Hrozná chvíle, Blesky nad hlavou, Srdce v bouři), J. Drda, Městečko na dlani (idylická scenérie krajiny, osudy obyčejných lidí, radostný vztah k životu)

František Hrubín (1910–1971)
lyrický básník, prozaik, dramatik, překladatel (zvl.

francouzské poezie)
« Praha, mládí v ,šanech, sepětí s Posázavím

a) vstup do literatury v 30. l.
– sbírky Zpíváno z dálky, Krásná po chudobě – milostná a přírodní lyrika (Posázaví), oslava lidského života;
– sbírky Země po polednách, Včelí plást, Země sudička, Cikády aj. – spirituální ladění, duchovní lyrika s prvky sociálními; motiv ohrožení; oslava chudoby, motiv země a vesmíru, vztah k domovu = jistota a posila

b) obraz války a osvobození
– triptych Chléb s ocelí (Stalingrad, Chléb s ocelí, Pražský máj) občanská poezie
– poema Jobova noc (5 dílná skladba) – básníkova představa nového světa, obraz osudu národa, válečných let i vlastní tvůrčí cesty; v 3. zpěvu vyznání lásky k rodné zemi – motiv zlidovělé písně ”Čechy krásné, Čechy mé” – jako refrén

c) poválečná tvorba
– pocity ohrožení, nejistoty paralelně vedle obrazu každodenního života
– skladba Hirošima – varování, hrozba atomové smrti × touha žít; připomínka osudu japonského města
– sbírka Můj zpěv – intimní zpověď člověka překonávajícího smutek a úzkost
– b. Zpěv lásky k životu – okouzlení světem, přírodou, láskou; prožitek života všemi smysly; krása jihočeské krajiny (máchovské obrazy); vědomí významu a trvalosti lidského díla
– skladba Proměna – prolínání 2 dějových rovin:
mytické, dávné (mýtus o Daidalovi a Ikarovi)
reálné, současné (letní neděle u vody, novinová zpráva o pokusu s atomovou bombou)
– střídání obou v krátkých záběrech (těžištěm skladby je významové napětí mezi nimi)
– Daidalos – symbol touhy člověka po volnosti, vynalézavosti, ale i tragédie člověka (problém zneužití rozumu a tvůrčích schopností); tragický let Ikarův - přízrak atomového mraku; obraz lidského davu – netečnost k hrozivé zkáze; zavazující poznání: ”Ale nic se neděje bez nás”

d) tvorba od 60.

let
– sbírka Až do konce lásky – milostná lyrika a úvahy o poezii a životě
– poema Romance pro křídlovku – prostředí Posázaví, hlavní postavy: František, umírající a sklerotický dědeček, Terina od kolotoče, Tonka, Viktor; příběh mladé chlapecké lásky motivovaný osobním básníkovým prožitkem prvního poznání lásky a prvního poznání smrti (jednota života a smrti) = příběh (zážitek) celého lidského života; vztah k Terině – nešťastně šťastná láska, krátké rozloučení a osudové nedorozumění
– spojující motiv křídlovky – hraje na vesnici o svatbě i o pohřbu
– složité prolínání časových rovin – minulosti a přítomnosti = čas básníkova pohledu zpět; metoda montáže, filmového střihu a detailu
– sbírka Černá denice – věnována památce rodičů a sestry, Lešanské jesličky – vánoční balada, opět protiklad života a smrti (kolébka – rakev)

e) próza
– vzpomínková próza U stolu a Lásky – medailony o přátelích; novela Zlatá reneta – o návratu pražského knihovníka do kraje svého mládí; životní bilance

f) drama
– zájem o vnitřní svět člověka, lyrické (šrámkovské) ladění
– Srpnová neděle – lyrická hra z jižních Čech; obraz mezilidských vztahů; kritika sobectví, omezenosti, lhostejnosti a vnitřní prázdnoty; zvláštní dialog – spíše nesouvisející monologické proudy – výpověď postav o sobě = obraz vztahů v období totality (”doba monologů”)
– postava redaktora a spisovatele Alfréda Moráka, dvojice manželů Vachových, paní Mixová – složité vztahy mezi nimi × svět mladých (výstřední, ale citlivý a zdravý vztah k životu); barvitý obraz přírody (třeboňský rybník), proměny: modrý opar, plné slunce, soumrak, měsíční záře
– Křišťálová noc – prostředí vesnice, tematika vztahu k práci a k majetku, životní odpovědnosti člověka;
– banální životy, zklamání a bezútěšnost
– metaforická hra Oldřich a Božena aneb Krvavé spiknutí v Čechách – inspirace historií, ale aktuální otázky moci, násilí, života a smrti

g) tvorba pro děti
– např. Říkejte si se mnou, Říkejte si pohádky, Hrajte si s námi (poezie), Špalíček pohádek, Pohádky z tisíce a jedné noci atd.
– pohled na svět očima dětí, čistota a krása jazyka, vypravěčské mistrovství

Poezie křesťansko – humanistické duchovní orientace – katoličtí autoři: víra v absolutní jistotu božské autority a v bezvýhradnou platnost náboženských mravních zásad

návrat k poetice barokního umění, k odkazu Březiny; hledání východisek z krizového stavu světa a společenské morálky; blízkost ke katolicismu – J. Seifert, F. Halas, V. Holan, F. Hrubín aj.


Bohuslav Reynek (1892–1971)
– básník metafyzické a spirituální linie, grafik, překladatel (z francouzštiny);
– sepětí s francouzskou kulturou (manželka – básnířka Suzanne Renaud)
– žil v rodném Petrkově a ve francouzském Grenoblu
– prvotiny
– idylická oslava života, křesťanský prožitek
– poválečná poezie
– nový zorný úhel, vliv expresionismu đ pocit úzkosti, osamění, smutku a melancholie đ básnické imaginace, obrazotvornost
– např. sbírky z 20. let – Rybí šupiny, Had na sněhu, Rty a zuby – kult rozkladu a zániku, barokní kontrasty zla a dobra; litanický charakter básní, výtvarná barevnost veršů; krása přírodního jevu × poznání zrůdnosti
– sbírky z 30. a 40. let
– Setba samot, Pieta – motiv rodného kraje, venkova; ztajemnění přírody, mlhavost, splývání obrysů (častý motiv zamrzlého okna)
– sbírka Podzimní motýli – meditativní, snové básně
– tvorba z 60. let
– sbírky Sníh na zápraží, Mráz v okně – znovu metaforičnost, expresivita
– sbírka Odlet vlaštovek – původně vyšla v samizdatu a exilu
– ďáblova vítězící přítomnost, lidská pýcha, tupost a zloba světa = obraz období normalizace;
– motiv smrti = vykoupení, únik z utrpení a bolestí života, odměna za prožité hrůz

František Halas (1901–1949)
básník protikladů, subjektivní a meditativní poezie, překladatel;
« Brno; přátelství s J. Mahenem a kritikem B. Václavkem

a) do poloviny 30. let
– vlivy: prožitek války a vzpomínky na matčinu smrt đ tragický životní pocit, skepse (× Nezval)
– sbírky Sépie, Kohout plaší smrt – sice stopy poetismu, ale motivy zániku, smrti, samoty, úzkosti a zmaru; překvapující rafinované obrazy, nemelodičnost, dojem přerývanosti verše
– sbírky Tvář a Hořec – melodičtější výraz, úsilí zbavit se pocitu hrůzy – b. Doznání – rozpornost opravdového hlubokého citu - štěstí i bolest lásky; útěk do vlastního nitra a samoty
– b.

Staré ženy – snaha postihnout s krutou reálností bolestnost stárnutí; virtuózní forma litanie; motivy smrti, nicoty × Neumannova polemika – b. Staří dělníci (jejich dojemná krása a aktivita)

b) 2. pol. 30. let a obd. okupace
– změna: jasnější životní pohled; boj proti zlu
– sbírka Dokořán – obraz dramatického světového napětí (reakce na španělskou občanskou válku)
– sbírka Torzo naděje – poezie ve službách společenského zápasu
– b. Praze – tvorba zbavit se nepřátel, výzva k boji s fašismem, symbol – husitská a svatováclavská tradice = posila národního sebevědomí
– b. Mobilizace – reakce na mnichovskou zradu
– b. Zpěv úzkosti – využití zvukomalby (refrén):
– účinné metafory, dramatické kontrasty, myšlenkové abstrakce spojeny s konkrétními obrazy (oheň hrůzy, kraj snění, kotva naděje, nepřítel vztek); metafory z podstatných jmen (žízeň hněvu)
– sbírka Naše paní Božena Němcová (1940) – osud ženy bojovnice – vzor národní hrdosti a síly; symbolická krása její řeči
– sbírka Ladění – výrazová prostota dětských říkanek, záměrná melodičnost, krása jazyka

c) po válce
– sbírka V řadě – oslava hrdinství bojovníků na barikádách a sbírka A co? – vydána posmrtně, představa budoucího života
– básnická próza Já se tam vrátím (1939, vydána 1947) – oslava rodného kraje – Kunštát na Mor. = pevná životní jistota; melodičnost a zpěvnost výrazu

Halasův přínos:
- osobitá poezie – hledání odpovědí na základní filozofické otázky a smysl života
- překonání pocitů skepse a pesimismu, vývoj k životní aktivitě
- zvláštní poetika – vývoj od kontrastních obrazů ve verších se záměrně nelibozvučnými rýmy a asonancemi, rušivou kakofonií (opak eufonie) k veršům melodickým, libozvučným, s účinnými metaforami, působivými gradacemi, biblickými přirovnáními nebo prostým básnickým sdělením (s využitím formy říkadel, lidových rčení i neologismů); spojování konkrét s abstrakty

Vilém Závada (1905–1982) – básník Ostravska
« Hrabová u Ostravy đ vztah poezie a rodného kraje
– sbírky Panychida, Siréna – svět hornické a hutnické práce, prosté, srozumitelné obrazy, nemelodický verš
– sbírky Cesta pěšky, Hradní věž – sociální témata, reakce na společenskou situaci (nebezpečí fašismu)
– poválečná tvorba
– sbírka Povstání z mrtvých – básně z protektorátního období a osvobození
– sbírka Polní kvítí – pozitivní vidění světa, důvěra v člověka, rodný kraj
– vyzrálé sbírky ze 70.

let:
– Jeden život – návrat do rodného kraje, vzpomínky na dětství, autobiografická zpověď
– Na prahu – životní bilance a Živote díky – základní hodnoty života, touha po harmonii, úvahy o smyslu života a poezie

Vladimír Holan (1905–1980)
– originální moderní básník světového významu, tvůrce náročné abstraktní meditativní poezie, překladatel (z francouzštiny, němčiny, polštiny)
« Praha, dětství v Bělé pod Bezdězem (Máchův kraj)

a) do r. 1938
– experiment, úsilí o tzv. absolutní poezii – sbírky Triumf smrti, Vanutí, Oblouk (z poč. 30 let) – originalita, vynalézavost vyjádření, úvahy o nejniternějších otázkách člověka: tematika lidského bytí, trvání a omezenosti v čase, úvahy o smyslu života; vliv barokní poezie, francouzské moderní poezie a Kantovy filozofie
– vysoký stupeň abstrakce, neobvyklá slovní spojení (smích půlnoci, k tobě se vzdaluji, vzestupně tonout) a slovesné vazby (ležet kříž odříkání); zašifrovanost výpovědí, neologismy, spojení abstrakt s konkrétním pojmenováním, napětí protikladů, věty zvolací a tázací
– sbírka Kameni, přicházíš (1937) – ohlas světového dění, zvl. španělské občanské války

b) konec 30. let
– obrat k občanské poezii, reakce na ohrožení národní existence; souborné vydání – sbírka Havraním brkem (skladby Září 1938 – obraz mobilizace, Odpověď Francii – odezva na mnichovskou zradu, Sen – obraz protektorátní Prahy, Zpěv tříkrálový - věnovaný památce mrtvých v Habeši a Španělsku) – protest proti násilí a zvůli
– patetický verš, velká obraznost, naléhavá sdělení
– vedle toho vznikla sbírka intimní lyriky – Záhřmotí a lyrickoepické příběhy První testament, Terezka Planetová, Cesta mraku – tragické osudy, základní filozofické otázky, hledání jistot, lásky a krásy, smyslu života i tvorby

c) poválečný soubor Dokument - 4 skladby, ohlas konce války a osvobození: skladba Dík Sovětskému svazu – střetnutí zla, krutosti války a bohatýrských mstitelů; báseň Panychida – polemika s Bohem (jeho netečnost k válečným hrůzám); panychida = pravoslavný smuteční obřad; sbírka Rudoarmejci – portréty prostých vojáků, jejich lidskost; využití detailu, oproštěný výraz, prozaizace verše; sbírka Tobě – útočné glosy dobových událostí

d) od 60. let
– po 15 letém nuceném odmlčení (v 50. letech nepřijat totalitním režimem); návrat k vnitřnímu světu člověka, meditativní lyrice i k příběhům

rozvíjejí se 2 linie:
– expresivní lyrika, např.

sbírky Bez názvu, Na sotnách, Asklépiovi kohouta; posmrtně vydány sbírky Předposlední, Sbohem? – záměrná provokativnost, extrémnost výrazů, zkratkovitost, útržkovitost, tázavost, nápověď; experimenty se slovy, neologismy; poezie náročná, čtenářsky nesnadně přístupná a srozumitelná
– tvorba příběhová, lyrickoepická – Příběhy a meditativní skladba Noc s Hamletem (s epilogem Noc s Ofélií); střetání zla (malost nebo osudovost) s touhou po harmonii a kráse; noční rozmluva básníka s Hamletem × filozofický dialog o smyslu bytí, dějinách, o dobru a zlu, o poslání poezie:

Richard Weiner (1884–1937)
básník a prozaik (psychologická próza)
« Písek; chemický inženýr; pobyt v Německu a Francii, za 1. světové války na frontě; vliv expresionismu, témata a postupy blízké existencialismu a surrealismu

a) počátek tvorby
– soubor povídek Lítice a Netečný divák a jiné prózy – otřesná zkušenost z fronty, střetání dobra a zla; motivy samoty, úzkosti, rozpolcenosti, pocity viny
– povídkový soubor Škleb – úvahy o zodpovědnosti člověka, nihilismus (nevíra v nic), otázky svědomí, smyslu života

b) tvorba z konce 20. let
– 3 vrcholné básnické sbírky:
Mnoho nocí – motivy zániku, smrti, noci, tmy, samoty, beznaděje; nemelodický verš
Zátiší s kulichem, herbářem a kostkami – zkonkrétnění výrazu, prostší, poetičtější jazyk
Mezopotamie – hledání ráje v srdci člověka, hudebnost až eufonie, rým, odstraněna interpunkce
– próza Hra doopravdy – 2 texty (Hra na čtvrcení a Hra na čest za oplátku) – konfrontace reality a imaginace, suverénnosti a nerozhodnosti; potřeba lásky bez lži; úzkost z bezmocnosti člověka v absurdním světě

R. Weiner označován jako ”lichý člověk” literatury (výlučnost, nezakotvenost).