Světová literatura 1. polovině 20. století

Francie
poezie:
Guillaume Apollinaire (1880–1918)
– vliv na moderní světovou poezii, básník, prozaik, dramatik, představitel kubofuturismu; rysy poezie:
vliv války
obdiv k moderní technice, civilizaci, městu
krása je v nejvšednějším životě
obraznost, fantazie, volná asociace představ, polytematičnost

b. Pásmo (sbírka Alkoholy) = polytematická báseň – spontánní proud představ, obrazů, skutečnost zachycena z mnoha pohledů, prolínání časových rovin (tempo moderního světa), narušena logická souvislost veršů, bez interpunkce; stírají se rozdíly mezi lyrikou a epikou; verše o Praze (okouzlení Prahou)

sbírka Kaligramy = básně obrazy; text spojen s grafickým uspořádáním v optický celek – vizuální lyrismus (působivost)

André Breton (1896–1966)
– básník, esejista, zakladatel surrealismu; důraz na svobodu osobnosti, její cit; využití psychického automatismu

Paul Éluard (1895–1952)
– autor protiválečných básní, pak stoupenec surrealismu,
např. sb. Veřejná růže

próza:
Marcel Proust (1871–1922)
– román Hledání ztraceného času (8dílný) – nekonvenční postup – detailní vyjádření zážitků a pocitů vypravěče, psychických procesů (vnitřní monolog)

Romain Rolland (1866–1944)
– představitel humanistické tradice; Nobelova cena; prozaik, hudební vědec, autor životopisů významných osobností (Beethoven, Tolstoj aj.);
– předválečná tvorba – 10 dílný cyklus Jan Kryštof (román – řeka) – životní osudy geniálního německého hudebníka
– protiválečné zaměření: novela Petr a Lucie – založena na kontrastu: hrůzy války × vysněný svět dvojice milenců, problémy války × rozvíjející se cit lásky; lyrické, poetické ladění příběhu, shakespearovský motiv; dějiště – válečná Paříž, od ledna do března 1918; tragický konec: společná smrt v kostele při náletu đ obžaloba nesmyslnosti války
– tentýž protiválečný postoj i v románě Okouzlená duše a Dobrý člověk ještě žije

Henri Barbusse (1873–1935)
– román Oheň – otřesný deník vojenské čety (pohled ”zdola”), vlastní zážitky z fronty; netradiční román – pásmo scén, úvah, příběhů bez ústředního hrdiny

Antoine de Saint-Exupéry (1900–1944)
– francouzský hrabě, letec v 2. světové válce, autor pohádkové prózy Malý princ – setkání letce s malým princem z neznámé planety; proklamace nutnosti přátelství a odpovědnosti; projev víry v člověka a jeho velikost; rozdílnost pohledu na svět: dítě × dospělý člověk
– tzv. letecké romány, např.

Noční let

Anglie
James Joyce (1882–1941)
– irský prozaik, novátor v próze; osobitý styl: metoda volného proudu vědomí, mnohovýznamový sled dojmů a obrazů, působivý jazyk; vztah k rodné zemi (povídky Dubliňané); román Odysseus – parafráze antického mýtu, obraz současného Dublinu a vztahů mezi lidmi (prázdnota, banalita všedního života, ale i jeho neopakovatelnost)

John Galsworthy (1867–1933)
– vrchol tradice anglického kritického realismu;
– trilogie Sága rodu Forsythů – život vyšších vrstev společnosti viktoriánské Anglie; návaznost mají romány Moderní komedie a Konec kapitoly

Georg Bernard Shaw (1856–1950)
– Nobelova cena; světový dramatik, autor např. dramatu Pygmalion (sázka profesora fonetiky Higginse, že v krátké době vychová a uvede do vznešené společnosti nevzdělanou květinářku Lízu (námět pro muzikál My Fair Lady);
– v dramatech kritika hlouposti, pokrytectví, falešné morálky

Německo
Thomas Mann (1875–1955)
představitel humanistické a demokratické prózy; Nobelova cena
generační román Buddenbrookové – o vzestupu a pádu lübecké podnikatelské rodiny (inspirace vlastními životními zážitky); tetralogie Josef a bratři jeho
– převyprávění biblické legendy, obecně o mezilidských vztazích

znalosti poměrů rodného města Lübecku využil i starší bratr Heinrich Mann (1871–1950)

Erich Maria Remarque (1898–1970)
– generační román Na západní frontě klid (ironický název) – o osudech studentů (hlavní postava Pavel Bäumer), kteří prožili válku na záp. frontě; ztrácejí všechny životní iluze, protestují, snaží se přežít; drsné obrazy z bojiště, vzpomínky hlavního hrdiny i svérázný lidový humor; tragický konec nenaplněného života
– volné pokračování – román Cesta zpátky - osudy lidí zničeny válkou; návrat domů a konec frontových přátelství; zážitky z války vedou k vnitřní prázdnotě a vykořeněnosti
– totéž román Tři kamarádi; romány Jiskra života, Čas žít, čas umírat aj. se vztahují k 2. světové válce

Lion Feuchtwanger (1884–1958)
– autor historických románů se současným podtextem; zvl. z židovských dějin, např. Židovka z Toleda, trilogie Židovská válka; z francouzské historie – Lišky na vinici, biografický román Bláznova moudrost (o J. J. Rousseauovi); biografický román o španělském malíři Goya; trilogie Čekárna – obraz soudobého Německa, vlastní zkušenost vyhnance (útěk před Hitlerem do Ameriky)

Bertolt Brecht (1898–1956) – dramatik, režisér, divadelní teoretik; tvůrce tzv. epického divadla (snaha rušit divadelní iluzi, otevřená scéna, vypravěčský komentář, oslovování publika, výmluvné texty a songy); autor dramat společensky kritických, protiválečných a protifašistických, např.

Žebrácká opera, Matka Kuráž a její děti, Strach a bída třetí říše

Pražská německá literatura
Franz Kafka (1883–1924)
– pražský rodák židovského původu, autor povídek, aforismů, deníkových záznamů (fragmenty), vliv existenciální filozofie; vrcholná díla (nedokončená) Proces a Zámek; vyjádření pocitu úzkosti, odcizení člověka v moderní společnosti, úvahovost; nebezpečí zmechanizování života a neschopnost člověka vzdorovat = provinění, bezvýchodnost đ zkáza (smrt)

Franz Werfel (1890–1945)
– dramatik a prozaik; biografický román Verdi, román Píseň o Bernardettě; náboženské motivy lásky k bližnímu, morální čistoty a dobra; dokonalá charakteristika postav

Egon Erwin Kisch (1885–1948)
”zuřivý reportér”, novinář, autor reportáží a drobných próz, např. Pražská dobrodružství; kriminalistická studie Pražský pitaval, autobiografie Tržiště senzací – lehkost stylu, nadhled, bezprostřednost zážitku

Rakousko
Arnold Zweig (1887–1968) – román Spor o seržanta Gríšu – obraz 1. světové války

Rusko
Vladimir Majakovskij (1893–1930)
– vývoj od kubofuturismu k socialisticky orientované poezii; za 1. světové války autor poemy Oblak v kalhotách – vlastní prožitky a postoje; víra v revoluci (poema Správná věc)

Sergej Alexandrovič Jesenin (1895–1925)
– představitel básníků – imažinistů (smyslová obraznost, volný verš)
– Píseň o velikém pochodu (téma občanské války), sbírka Zpověď chuligána (bohémství), lyrická skladba Anna Sněgina

Ivan Bunin (1870–1953)
– mistr povídky; přilnutí k venkovu, obraznost

Maxim Gorkij (1868–1936)
prozaik a dramatik; ”most” mezi ruskou a sovětskou literaturou; povídky a romány psychologické, socialistickorealistické, generační

Isaak Babel (1894–1941)
– povídkový soubor Rudá jízda – vlastní zkušenosti, tažení s kozáky r. 1920, obraz drsného života, složitých konfliktů, dramatičnost

Jevgenij Zamjatin (1884–1937)
– próza My – úvahovost, ironie, výsměch sovětské moci; podobně satirický pohled u Michaila Zoščenka, Michaila Bulgakova aj.

Michail Šolochov (1905–1984)– Nobelova cena;
– 4 dílný román Tichý Don (o životě kozáků v 1. světové válce a po ní), román Rozrušená země (o kolektivizaci po říjnové revoluci, drsný obraz skutečností), novela Osud člověka (tematika války a poválečného světa)

USA
Ernest Hemingway (1899–1961)– Nobelova cena
– představitel prózy tzv.

”ztracené generace” = američtí spisovatelé, kteří odešli do války jako studenti – dobrovolníci s představou boje za svobodu a demokracii; brzy pochopili svůj omyl, ”vystřízlivěli”; válka jako první velký životní zážitek je natrvalo poznamenala - pocit vykořeněnosti
– román Sbohem, armádo – vlastní zážitky a vzpomínky z fronty; ideová dezorientace hrdinů  upínají se proto k základním hodnotám individuálního lidského života (láska, přátelství, odvaha, čest); hlavní hrdina opouští frontu (do neutrálního Švýcarska)
– román Komu zvoní hrana – reakce na španělskou občanskou válku; boj proti fašismu; hlavní postava – americký dobrovolník Robert Jordan, těžce raněn, čeká na smrt a teprve nalézá skutečný smysl života (láska k španělské dívce)
– symbolická novela Stařec a moře – obraz zápasu s přírodou a zlem do posledních chvil života; vzdát se = ztratit lidskou důstojnost; kubánský stařec Santiago, chudý rybář, vedl statečný, ač beznadějný boj s mořem a žraloky o svůj úlovek; smysl novely: oslava lidské aktivity a nezdolnosti
– novátorský Hemingwayův styl: skrytá dramatičnost zdánlivě střízlivých popisů; v podtextu zachycena atmosféra situace i charaktery hrdinů; hutnost a strohost výpovědí (záměrně jednoduché, většinou souřadně připojené věty); hrdinové prokazují morálně lidské kvality

William Faulkner (1897–1962)
– obraz amerického Jihu, sociální a rasové problémy (román Divoké palmy); složitý styl, epizodičnost, mozaika žánrů a citových zabarvení

John Steinbeck (1902–1968) Nobelova cena; zobrazuje osudy kalifornských drobných farmářů v době hospodářské krize - ztráta půdy, vystěhovalectví, cesta na Západ, marné hledání obživy – v románě Hrozny hněvu – venkov jako útočiště před civilizací; mýtizace přírody a půdy; vypravěčské umění

Španělsko
Frederico García Lorca (1898–1936)- básník a dramatik, za občanské války zastřelen fašisty; drama Krvavá svatba – proti násilí, zvůli; v poezii folklorní tradice Andalusie (Cikánské romance).