let – Skřivaní věž – doklad pevnosti, statečnosti a křesťanské pokory; ve vězení vznikly i 3 rozsáhlé mariánské skladby: Sluncem oděná, Pražská legenda a Popelka nazaretská


Jiří Šotola (1924–1989)
– básník skupiny Květen, prozaik a dramatik; poezie každodenního života – sbírky Náhrobní kámen; Svět náš vezdejší; vrcholné sbírky Venuše z Mélu, Hvězda Ypsilon, Poste restante aj. – vývoj od romantických veršů k epice (protiválečné pásmo s židovskou tematikou Bylo to v Evropě), k filozofickým úvahám (b. Óda na smrt Karla Hynka Máchy) a aforistickému výrazu; úsilí skloubit ideál se skutečností; výrazné užití enumerace a expresivních výrazů
– pozdější próza: román Tovaryšstvo Ježíšovo – rekatolizace na Litomyšlsku v 17. st.; modernizace historické prózy (aktualizace); po odmlčení – v 70. l. volně navazuje román Kuře na rožni (pův. v samizdatu) – paralela mezi mocenskými manipulacemi s lidmi a loutkami; román Svatý na mostě – demýtizace legendy o Janu Nepomuckém; volná trilogie Malovaný děti, Róza Rio a Podzim v zahradní restauraci – tragikomický příběh o osudech rodiny Flanderkovy; atmosféra 1. světové války


Karel Šiktanc (1928)
básník skupiny Květen; v době normalizace zákaz publikování
– skladba Heinovské noci – o vypálení Lidic; monumentálnost, působivost – forma pásma, propracovaná eufonie, rytmus i baladičnost, motivy bolesti a utrpení, obraz hrubosti a násilí; vzrušená zvolání
– sbírka Zaříkávání živých – téma lidského osudu, zážitek existenciální úzkosti; 13 básní komponovaných jako několik variací, opakovaných větných konstrukcí, kompozičních a veršových schémat, do nichž vstupují celé verše podobného znění, ale různých obsahů
– skladba Adam a Eva – ”modlitba k bohyni paměti” – motivována biblickým vyprávěním o stvoření světa s milostným příběhem o Adamovi a Evě; melodické verše, zvukomalba
– sbírky Horoskopy, Mariášky, v exilu: Český orloj, Jak se trhá srdce aj.