– výrazná práce se slovem (novotvary, obecná čeština, archaické výrazy kontrast jazykových rovin, metaforičnost, asociace, prolínání reality a fantazie


Miroslav Florian (1931–1996)
básník a redaktor, člen skupiny Květen;

dobová optimistická poezie (Cestou k slunci), pak poezie všedního dne (Blízký hlas, Otevřený dům, Závrať, Iniciály, Modré z nebe aj.); metoda pásma a volného verše (mistr přesahu); sbírka Záznam o potopě – formální virtuozita, umění zkratky; sbírka Tichá pošta - úsilí o lidskou kontinuitu, přátelství; v dalších sbírkách rozmělňuje a opakuje tytéž motivy


Miroslav Holub (1923)
básník a vědec, člen skupiny Květen
– sbírky Denní služba, Achilles a želva, Slabikář, Jdi a otevři dveře – osobité vyjádření: přímo a jednoznačně; maximální sdělnost, strohost (staví na slovese a substantivu); téma lidské velikosti, hodnoty života; z lékařského prostředí – sbírky Kam teče krev, Tak zvané srdce, Ačkoli – proti lhostejnosti, netečnosti, malosti hledá obranu ve vědě, v pravdě; reportážní prózy z cest, např. Anděl na kolečkách, Žít v New Yorku


Vratislav Effenberger (1923–1986)
– básník Surrealistické skupiny; vydával strojopisné (samizdatové) sborníky (např. Znamení zvěrokruhu), autor 8 básnických knih – výbor Lov na černého žraloka; principy psychického automatismu, polemika s absurditou, bezmocností, citlivost i krutost


Oldřich Mikulášek (1910–1985)


– brněnská skupina Host do domu; halasovská linie; vstup do literatury před válkou, po válce sbírka s tematikou velkoměsta – Pulsy (vliv existencialismu, boj s lhostejností), pak optimistické nadšení (sbírka Horoucí zpěvy) a znovu úzkost, pocit odpovědnosti i chvála života – sbírka Ortely a milosti (kontrast lhostejnosti a aktivity, nenávisti a lásky), Svlékání hadů (apeluje na charakter člověka, odmítá zpohodlnění – život proměněný ve zvyk je protikladem života), To královské, Šokovaná růže – vznikla po invazi sovětských vojsk – tóny rozhořčeného nesouhlasu; v samizdatu sbírka Agogh (obava z ohrožení světa), poslední sbírka – milostná lyrika Čejčí pláč;
– formální znaky Mikuláškovy poezie: dlouhé větné celky, nepravidelnost v členění strofickém, přesahy

Jan Skácel (1922–1989)
– skupina Host do domu
– prvotina Kolik příležitostí má růže – osobitý výraz, hodnoty člověka, domova, téma pozemské reality;
– sbírka Co zbylo z anděla – promyšlená kompozice, oslava lidskosti a prostoty, klidu a moudrosti;
– sbírky Hodina mezi psem a vlkem, Smuténka, Metličky – mistrovství náznaku, zámlky, krása reálného světa; v 60. l. zákaz publikovat, poezie vychází v exilu; teprve v 80. letech vyšly další sbírky – Dávné proso, Znovu láska aj.; lyrickoepické prózy Jedenáctý bílý kůň, posmrtně Třináctý černý kůň

Václav Hrabě (1940–1965)
– básník a hudebník; jeho básnická tvorba s hudebními impulsy vyšla až posmrtně – sbírky Stop-time (Blues v modré a bílé), Černé nebe nad městem đ souborně Blues pro bláznivou holku; básně inspirovány beatnickou vlnou, upřímná výpověď citů a názorů mladého člověka, touha po plném životě a svobodě × politické deformace; vliv na Karla Kryla, Jaromíra Nohavicu aj.

Jiří Suchý (1931)
– básník a písničkář – soubory textů Klokočí, Motýl, Pro kočku, Písničky.