Próza v letech po 2. sv. v. 1945–1968

– válečné prožitky (Drda, Fučík aj.)
– kronikářský román s dokumenty (Zápotocký, Pujmanová, Branald)
– budovatelský (výrobní) román (Řezáč, Marek, Říha aj.) – zúžené pojetí socialistického realismu: dogmatické zjednodušování společenské funkce umění, přecenění aktuální techniky a výchovného cíle na úkor estetických hodnot a tvůrčí individuality
– historický román (Pujmanová, M. V. Kratochvíl, Neff, Daněk, Šotola)
– psychologický román (Valenta, Mucha)
– vzpomínkové prózy – v 60. letech (Hrubín)
– reportážní próza (Majerová, Pujmanová, Olbracht, Glazarová)

a) Válečná próza
– 1. vlna: beletrie i dokument, faktografičnost, reportážní prvky, (očité svědectví)

Jan Drda (1915–1970) – prozaik, dramatik
– vstup do literatury za války (Městečko na dlani); po válce soubor povídek Němá barikáda – obraz boje s fašismem, nepatetické hrdinství obyčejných lidí nebo dětí v mezních situacích: latinář Málek (p. Vyšší princip), František Milec (p. Hlídač dynamitu), učitel Havlík (p. Včelař), Pepík Hošek (p. Pancéřová pěst)
– dramata s pohádkovými náměty – Dalskabáty, hříšná ves, Posvícení v Tramtárii

Jiří Marek (1914)
– Muži jdou v tmě – 5 parašutistů se probíjí z fašistického obklíčení; zkouška charakterů, mezní situace (strach i statečnost)

Adolf Branald (1910)
– romány Severní nádraží, Lazaretní vlak – z vlastní zkušenosti železničáře za války a z Pražského květnového povstání; reportážní prvky

Marie Pujmanová
– 2. a 3. díl trilogie – Hra s ohněm, Život proti smrti

téma koncentračních táborů a vězení:
Julius Fučík (1903–1943)
– Reportáž psaná na oprátce – dílo komunistického spisovatele, literárního teoretika (stať Božena Němcová bojující);
– podle svědectví G. Fučíkové texty napsány ve vězení; záznam prožitků i retrospektivní vzpomínky, dokument nelidskosti fašistů
povídkové soubory Milan Jariš, Oni přijdou, E. F. Burian, Osm odtamtud a jiné

židovská tematika:
– autobiografický román Jiřího Weila Život s hvězdou (odmítnutí nastoupit do transportu, pásmo vzpomínek a reflexí), román Žalozpěv na 77 297 obětí, Na střeše je Mendelssohn

– 2. vlna: přelom 50. a 60.

let – větší míra psychologické analýzy, v popředí subjekt člověka ve vztahu k době, ne události v širších souvislostech

Arnošt Lustig (1926)
autor próz s židovskou tematikou; vlastní zážitky z Terezína, Osvětimi, Buchenwaldu; uprchl z transportu smrti, účastnil se pražského povstání;
povídkové soubory Noc a naděje, Démanty noci – obyčejní hrdinové; mravní podstata člověka v mezní situaci; přesvědčivost okamžiku, dramatičnost detailu; fyzicky
– oběti násilí, morálně – vítězi nad mučiteli; ”bezbranní vítězové”
– novela Dita Saxová – návrat židovské dívky z války, ale zklamání, nesplněna očekávání
– novela Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou – vzpoura mladé polské Židovky (zastřelí v umývárně před plynovou komorou německého důstojníka) × pasivita ostatních vězňů; v exilu vyšla v 70. letech novela Nemilovaná (o prostitutce v terezínském ghettu)

Norbert Frýd (1913–1976)
– autor židovského původu, vězněn v Terezíně, Osvětimi, Dachau
– autobiografický román Krabice živých – z koncentračního tábora Gigling, stavba továrny na zbraně, nelidské podmínky, formování odboje; filmový režisér Zdeněk Roubíček, pomocný písař, vede kartotéku vězňů (mnohé zachraňuje před smrtí)
– trilogie Vzorek bez ceny a Pan biskup, Hedvábné starosti, Lahvová pošta – memoárová literatura, dokumentárnost, osudy vlastní rodiny (rodiče, bratr, manželka), hromadné vraždění, psychologie vězňů; autor = vypravěč a komentátor

Ladislav Fuks (1923–1994)
– prozaik, autor válečných a psychologických próz
– román Pan Theodor Mundstock – osud pražského Žida za války, degradován na metaře, čeká na transport do koncentračního tábora; plánovitě a detailně se připravuje, promýšlí všechny situace (= groteskně tragická příprava na smrt, ale dává naději); nový způsob zpracování konfliktu lidské bezbrannosti s brutálním násilím: neepicky založená úvodní situace – setkání se stínem (Mon) = niterný přízrak, odštěpená část Mundstockova nitra, partner dialogu, podobně i dialog se slípkou v bytě; neucelenost děje, nedůležité vnější okolnosti, ale postižení hloubky a intenzity prožitku (tápání, trýzeň, zápas, smrt); prolínání časových rovin (protektorát i průhledy do předválečné doby = kontrast zvrácenosti × normálního života). Mundstockovo úsilí je absurdní jako totální moc nad člověkem
– cyklus povídek Mí černovlasí bratři – vztahy 5 chlapců z gymnazijní třídy (3 z nich Židé);
– román Variace na temnou strunu – iluzivní svět přecitlivělého Michala, představy neodlišeny od reality;
– později autorův obrat od sond do lidských niter k hororu (postavy zrůdné, plodící zlo) – román Spalovač mrtvol – příběh pana Kopfrkingla, psychopata z krematoria – stává se udavačem a vrahem ve službách fašismu
– povídky Smrt morčete – různá témata, židovská problematika, román Myši Natálie Mooshabrové – horor a pohádka splývá s prvky sci-fi, s obrazem středověkého způsobu života
– 2. etapa Fuksovy tvorby poznamenána přijetím normalizačních požadavků – díla tendenční, např. Návrat z žitného pole (únorová tematika), balada Pasáček z doliny (poválečné proměny) aj.; teprve v 80.

letech návrat k obrazu temných životních pocitů: román Obraz Martina Blaskowitze – problematika viny a trestu, opět válečné období; poslední dílo – monumentální historický román Vévodkyně a kuchařka – doba konce habsburské monarchie, využití postmodernistických postupů, poetičnost i ironie, groteskní humor i sugestivní naléhavost

Karel Ptáčník (1921)
– prozaik skupiny Květen – román Ročník jedenadvacet – podle deníkových záznamů, téma nucených prací v Německu; příběh lásky českého chlapce Honzíka k Němce Käthe; reportážní prvky i lyrické pasáže; stálé ohrožení života đ zkouška charakterů; tytéž postavy vystupují i v románech z poválečného moravského pohraničí – Město na hranici, Noc odchází ráno, Šestapadesátý;
– psychologický román Chlapák, po odmlčení, v 80. l. romány Dům uprostřed města a Fasáda

Jan Otčenášek (1924–1979)
– novela Romeo, Julie a tma z doby heydrichiády, shakespearovský námět tragické lásky – student Pavel a židovská dívka Ester; obžaloba fašismu a rasismu
– román Kulhavý Orfeus – osudy 5 přátel nasazených do pražské továrny, ilegální organizace Orfeus, neúspěšná odbojová činnost (pokračují osudy Pavla z předchozí novely)

Ladislav Mňačko (1919–1994)
– ”československý” spisovatel, prozaik, autor reportáží; narozen na Moravě, většinu života v emigraci; román Smrt si říká Engelchen – problematika partyzánského hnutí (moravsko-slezské pomezí a střední Slovensko); odvážné svědectví doby, psychologická kresba postav: partyzán Voloďa s pocitem nedobojovaného boje (mstít se), židovka Marta – získává od Němců zprávy, ale miluje Voloďu đ deziluze z vlastního života; Nikolaj – citlivý, ale tvrdý muž – po zranění se zastřelí; úvahy o tom, co válka bere člověku, a o vině

Bohumil Hrabal
– Ostře sledované vlaky – povídka výjimečně se souvislým dějem, v popředí motiv hrdinského činu; železniční elév Miloš Hrma zneškodní válečně důležitý vlak výbušninou, vzájemně se ale postřelí s dozírajícím německým vojákem a společně umírají

Josef Škvorecký
– román Zbabělci – o posledních dnech války v Náchodě; pohled z opačné strany – Danny Smiřický je antihrdina (polemika s ideologickým pojetím doby)
– 3. vlna: v 70. letech – válka ze zorného úhlu odstupu

Ota Pavel
– povídky Smrt krásných srnců (např. povídka Kapři pro wehrmacht)

Zdeněk Pluhař – román Jeden stříbrný (z období SNP)

b) tzv. budovatelský (výrobní) román
– próza poznamenaná režimem; navazuje na předválečný městský a venkovský román – popis prostředí, schematické postavy (pozitivní hrdinové = dělníci a funkcionáři, negativní = rozkolísaní intelektuálové, špióni); třídní srážky a sabotáže, obraz znárodňování, budování, združstevňování vesnice, osídlování pohraničí po odsunu Němců

Václav Řezáč, román Nástup a Bitva (osídlování pohraničí a vývoj k únorovému převratu – Kadaň) Jiří Marek, Nad námi svítá, Bohumil Říha, Země dokořán, F. K. Sedláček, Závod ve stínu, T.

Svatopluk, Bez šéfa aj.; vzor sovětské literatury, schematičnost, stereotyp v ideové a kompoziční stavbě, nedostatečná psychologická motivace postav

Jan Otčenášek (1924–1979)
– po prvotině – budovatelském románu Plným krokem – pokus o román s psychologickou tendencí đ Občan Brych – osobní rozhodování váhajícího intelektuála, zda přijmout nebo odmítnout poúnorový režim; závěrečný souhlas se socialismem; v 70. letech – román Když v ráji pršelo – v popředí pozitivní lidské hodnoty, hluboký citový vztah mladé dvojice, smysl pro humor, schopnost překonávat překážky; nedokončený román Pokušení Katarina

Jan Procházka (1929–1971)
– prozaik a scénárista
novela Zelené obzory – obraz zápasu zemědělského odborníka s funkcionáři (vnitřní rozpory společnosti); mladý hrdina nucen řešit problémy a upevnit si vnitřní jistoty (zlidštěný hrdina); rovina společenská, ale i soukromá

c) historický román
– návaznost na předválečný román, ale jiná tematika – počátky dělnického hnutí, dokumentárnost

Antonín Zápotocký (1884–1957)

trilogie Vstanou noví bojovníci, Bouřlivý rok 1905, Rudá záře nad Kladnem: vlastní zážitky, zkušenosti dělnického a komunistického politika i jeho otce Ladislava Zápotockého

Adolf Branald – Chléb a písně;
podobně Géza Včelička aj.

– v 50. a 60. letech rozsáhlé románové cykly – v historii hledán klíč k pochopení současnosti

Václav Kaplický (1895–1982)
– román Čtveráci (téma selských rebelií), Železná koruna (protireformace), Kladivo na čarodějnice (inkviziční procesy)

Miloš Václav Kratochvíl (1904–1988)
– román Pochodeň (tematika husitství), román Mistr Jan (biograficko-psychologický román) – moderní postupy – vnitřní monolog, dialog, kázání, dopis
– v 70. letech – např. román Život Jana Ámose, Lásky královské (o posledních Přemyslovcích); z 1. světové války romány Evropa tančila valčík a Evropa v zákopech

Oldřich Daněk (1927)
– trilogie o Janu Lucemburském, Václavu II. a Václavu III. – Král utíká z boje, Král bez přílby, Vražda v Olomouci

Vladimír Neff (1909–1983)
– vstup do literatury za války (psychologické prózy – Třináctá komnata); rodová pentalogie Sňatky s rozumu, Císařské fialky, Zlá krev, Veselá vdova, Královský vozataj – vzestup a pád dvou měšťanských podnikatelských rodů – Nedobylů a Bornů (od 50. let 19. stol. do 2. světové války)
– v 70. letech – trilogie z období rudolfinské Prahy a třicetileté války – Královny nemají nohy, Prsten Borgiů, Krásná čarodějka – osudy rytíře Petra z Kukaně, syna pražského alchymisty, zastánce pravdy a spravedlnosti × nepřízeň mocných

Jiří Šotola
– Tovaryšstvo Ježíšovo (rekatolizace, 17. stol.)

biografie historických osobností – Jarmila Loukotková, Navzdory básník zpívá (o F. Villonovi),

Josef Sekera, Torzo lásky (o malíři Jindřichu Průchovi),
František Kožík, Po zarostlém chodníčku (o L.

Janáčkovi), Největší z Pierotů

d) psychologická próza
– odvrat od schematických občanských postojů, pozornost věnována vnitřnímu životu člověka – Edvard Valenta (1901 – 1989), Jdi za zeleným světlem
– psychologické a ideové zrání spisovatele Karla Šimona – za okupace nucen po soukromém životním zklamání odejít z Prahy; pocit samoty, účast v odboji, po skončení války zahynul; úvahy o smyslu lidského činu; metoda psychologické analýzy, střídání ich-formy s přítomností vypravěče

Jiří Mucha (1915–1991)
– syn malíře a grafika Alfonse Muchy, za války důstojníkem letectva v západním odboji, po válce vězněn đ díla s válečnými tématy: kniha reportáží Oheň proti ohni, román Válka pokračuje – psychologické portréty účastníků válečných událostí
– z 60. let romány s autobiografickými prvky – Pravděpodobná tvář, Studené slunce (deník vězně, osudy spolutrpitelů, úvahy o umění)
– z 80. let např. próza Podivné lásky – román v dopisech o vztahu B. Martinů k Vítězslavě Kaprálové

70. – 80. léta
oficiální – historická, venkovská, vědeckofantastická i ze současnosti, literatura faktu; nezřetelné generační členění, ”vpád techniků” – autorů z praktických povolání (chemici V. Páral, J. Švejda, důlní technik J. Freis, ale i lékaři (Ota Dub) aj. – témata z různých prostředí, z každodenní praxe

Bohumil Hrabal (1914–1997)
– vynikající vypravěč, prozaik světové úrovně; vstup do literatury v 50. letech, publikoval částečně oficiálně, částečně v samizdatu nebo v cizině; právník, ale různá zaměstnání (dělník, výpravčí, balič starého papíru, kulisák); navázal na vypravěčské umění Haškovo – hospodské povídačky; vliv surrealistických postupů; zážitky z dětství, okupace, život v Praze a Polabí; znalost prostých lidí, záliba v groteskních situacích, povahách, šokujících nápadech; prvotina Perlička na dně (soubor povídek);
– povídky Pábitelé – o lidech zvláštním způsobem milujících život (vnitřně čistí, opravdoví, navenek obhroublí); pábení = zvláštní způsob rozprávky s prvky poetismu, surrealismu, naturalismu
– novela Taneční hodiny pro starší a pokročilé – tvarové experimentování, dějová složka na okraji zájmu
– próza Ostře sledované vlaky – naopak pevná dějová linie, okupační tematika; po r. 1968 dočasně zákaz publikovat – v zahraničí otiskl knihu Městečko, ve kterém se zastavil čas (nymburský pivovar, hl. postavy – autorův otec, správce pivovaru, a jeho bratr Francin; podobná tematika v trilogii Městečko u vody (Postřižiny, Krasosmutnění, Harlekýnovy miliony)
– román Postřižiny – spojení groteskní hyperboly a jemné kritiky maloměstského způsobu života
– postavy – krásná a romantická Hrabalova maminka a fanfaronský strýc Pepin – nekonvenční vitalita obou, obdiv k novému, radost ze života bez předsudků; hovorové a slangové výrazy, Pepinovo slovácké nářečí

– Kluby poezie (původně Příliš hlučná samota a Něžný barbar – upravená verze), tzv.

”libeňské texty”, jednak tragickobohémský příběh autorova přítele Vladimíra đ periferní balada, jednak citlivý, poetický text o životní aktivitě člověka; Slavnosti sněženek – povídky, vyznání lásky k životu, přírodě, lidem;
– v zahraničí vyšel i román Obsluhoval jsem anglického krále a trilogie Svatby v domě, Vita nuova, Proluky (vypravěčem je autorova žena Eliška)

Vladimír Páral (1932)
– inženýr chemik, prozaik novátor a autor sci-fi
1) pětidílný cyklus (3 novely a 2 romány)
– tzv. černá pentalogie = kritika zmechanizovaného moderního života v konzumní společnosti; satirický nadhled autora, kritika promarněného života (honba za majetkem, kariérou a mocí)
Veletrh splněných přání – o vedoucím chemické laboratoře (Milan Renč) – vrostl do stereotypního života, vyhovuje mu (hlášení, zbytečné porady, neúčelná činnost, mechanické plnění úkolů bez iniciativy, hazardování s časem a energií); nový styl: opakování slov, vět, odstavců = opakování životních úkonů; zhušťování výrazu (heslovitost, náznakovost), substantivní vyjadřování – prvek odborného stylu
Soukromá vichřice – pohled na skupinu 8 pracovníků chemického závodu – měšťáctví, zautomatizovaný život, láska degradována na sex
Katapult – vzpoura proti nudě manželského života đ 7 milostných vztahů, ale nespokojenost
Milenci a vrazi – život jako bezvýchodný kruh, boj o vliv, o moc
Profesionální žena – parodie na seriály o nezdolných ženách, maloměšťácky konzumní život

2) tzv. ”bílá pentalogie” (vyšly zatím 4 svazky)
Mladý muž a bílá velryba – odsouzení životní lhostejnosti, kalkulování, vypočítavosti a prospěchářství (Edita), neschopnost plně žít (Viktor), ale i touha něco dokázat (ulovit ”bílou velrybu”) umocnit život láskou a prací (Břéťa) – životní oběť
Radost až do rána – spokojenost s průměrností, prospěchářství, tzv. socialistický životní ideál
Generální zázrak – sice ”román naděje”, ale marnost vymknout se stereotypu v životě a prospěchářství
Muka obraznosti – autobiografické prvky; ironie místo kritiky; inženýr chemik ztroskotává na pracovišti, touží stát se spisovatelem

3) žánrová oblast sci-fi
varovný román Pokušení A-ZZ – lidstvo v 21. století, luxusní život za cenu zrady nabízený mimozemskou civilizací; Romeo a Julie 2300, Válka s mnoho–zvířetem, Země žen – politickoideologická alegorie o násilí totalitní společnosti

4) romány Playgirls I, II – erotická tematika, otevřenost výpovědi, degradace lásky


Ota Pavel (1930–1973)
– autobiografické prózy, přírodní a sportovní (novinář, sportovní reportér) – Dukla mezi mrakodrapy; povídkové soubory Smrt krásných srnců, Jak jsem potkal ryby– vzpomínky na otce a členy rodiny, přátele; přírodní obrazy – les, ryby, řeka; vynikající vypravěč, citlivý a laskavý pohled na člověka

Václav Dušek (1944)
– prozaik, dramatik, scénárista – prózy z prostředí mladých lidí na okraji společnosti, např.

Druhý dech, Tuláci, Lovec štěstí – život narušené mládeže, recidivisté

Josef Nesvadba (1926)
– autor vědeckofantastických próz, např. povídky Tarzanova smrt, Einsteinův mozek; Výprava opačným směrem, román Tajná zpráva z Prahy

Radek John (1954)
– prozaik, filmový scénárista, televizní reportér; zpracovává společensky ožehavá témata, chorobné projevy soudobého života (alkoholismus, brutalita, drogy) sociologickodokumentárním způsobem; prvotina Džínový svět – obraz mentality mladých lidí 70. a 80. let; varovný román Memento – zachycuje 10 let života Michala Otavy, bývalého studenta gymnázia, a jeho marné úsilí zbavit se drogové závislosti; proces rozkladu osobnosti, prostředí narkomanů; líčení subjektivních pocitů hlavního hrdiny (vnitřní výpověď) se střídá s odbornými výklady lékařů – informativnost, dokumentárnost.