Výborným koníčkem je svačení na třídní knize, která je považována za zhmotnění všeho zla (hned po učiteli). Výborná zábava pro ukrácení už tak krátké přestávky je předčítání poznámek, které se za dobu fungování třídy v této knize nastřádaly. Jedna velice výborná poznámka zněla: „Háže po učiteli kovovým předmětem.“ Byla zapsána, když byl jeden žák přistižen při házení desetihaléřových mincí po třídě. Po přečtení těchto slov, nabyla třídní učitelka dojmu, že po dotyčném vyučujícím házel provinilec snad kladivem.
Začátek hodiny je ohlašován vpravdě nepříjemným školním zvonkem. Konec hodiny oznamuje rovněž zvonek, ale tento uším žáků zní jako rajská hudba. Nyní se musím zmínit o průběhu hodiny. Na začátku vpochoduje do třídy vyučující pedagog, který očima, s jejichž přesností by mohl soutěžit pouze laserový zaměřovač, s přehledem zrentgenuje celou třídu a hned má jasno, který z žáků se nebude účastnit toho skvělého dobrodružství zvaného výuka, třeba pro simulaci nemoci nebo návštěvu některého ze širokého spektra lékařů. A těch je na výběr opravdu hodně. Počínaje obyčejným obvodním lékařem, přes zubního, očního, ušního (krčního a nosního), návštěva lékaře stejného oboru jako má MUDr. Radim Uzel. Možná je i návštěva ústavu docenta Chocholouška. Poté se učitel pozdraví s žáky. Tento pozdrav probíhá vztyčením žáků v lavicích, kteří by měli tvořit lidský les. Ale většinou ten les vypadá spíše jako polom, nebo jako kdyby je napadl kůrovec. Po pozdravu může nastoupit vlastní výuka. Jako například: „Připravte si papíry, dnes si něco napíšeme, pak si někoho vyzkoušíme a možná později si i něco zapíšeme.“ Ti, co si myslí, že papír, který si měli nachystat, slouží k prezentaci jejich schopností a znalostí, mají pravdu, ale ti, co si myslí, že práce je na volné téma, mají smůlu a podle toho jejich výsledky také vypadají. Z toho vyplývá, že písemku nemůžeme pokládat za volný slohový útvar, ale za dotazník, kterým se nás učitel dotazuje na věci, které sám neví. A odpovědi, které se mu nejvíce líbily, ohodnotil nejlepší známkou. Nyní se musíme podívat na obecně známý školní nešvar, což je vyvolávání. Vyvolaný člověk kráčí k tabuli pln optimismu nebo naopak v depresi a chystající se zúročit znalosti získané z příručky mladého herce v případě, že jeho znalosti nevzbuzují příliš velkou naději. Taková menší mdloba v pravém okamžiku, nebo perfektně zahraná srdeční slabost, dokáže pravé divy. Pokud znalosti ani herecký výkon nestály za nic, člověk se odpotácí zpět ke svému místu s velice nepříjemným hodnocením v (m)učitelově notýsku. Další fází je vysvětlení učiva.