Nedaleko Zábřeha ve vesničce jménem Svébohov se nachází naše odpočinková chata, na kterou si jezdíme odpočinout už od mého raného dětství. Všechny roční období jsou na ní krásné, ale přece jenom nejraději mám léto a zimu. V létě si chodíme k místnímu rybníku, který je nedaleko našeho obydlí, příjemně osvěžit své rozpálené, někdy i spálené tělo. Až když začně třeskutá zima a vodní plocha nádrže zamrzne do podoby velkého zrcadla, chodí si na něj zabruslit celá vesnice. Příroda v blízkém ale i ve vzdálenějším okolí je nádherná.

Moje nejoblíbenější místo je v lese. Miluji ty okamžiky, kdy si můžu jen tak sama vyjít do lesa a přemýšlet při štěbetámí ptáčků a příjemné vůni jehličí a hub. Vetšinu prázdnin a volných dnů trávíme právě tam. Rodiče si vezmou dovolenou a jedeme pryč od nepříjemného městského shonu a prachu na chatku, která je jak vystřižena z Ladových obrázků. Menší, ale roztomilé stavení s velkými dřevěnými okenicemi a velkou rozložitou střechou, která je v zimě pokryta třpitícím se sněhem. Vzadu za chatou je malá stodola obklopená vysokými a mohutnými duby, které tu rostou už mnoho let. Ve vesnici jsme se všemi přátelé. Život na dědině se mi velmi líbí a tak trošku mi připomíná slavnou komedii Slunce, seno, ...

Samozřejmě že i já tu mám spoustu kamarádu, se kterými trávím veškerý svůj volný čas. Loučení s tímto krajem nemám ráda. Uklidním se pouze při procházce, při které utvrdím svůj dojem, že tady je nejkrásnejší příroda a budu se do ní vždy ráda vracet.