Popis oblíbeného místa

Nebudu popisovat žádné město, protože města nemám rád. Nemůžu ani popsat žádné mé oblíbené místečko někde v přírodě, jelikož žádné takové nemám. Mým oblíbeným místečkem je zkrátka příroda, nejčastěji Beskydy, Javorníky a další pohoří v okolí mého bydliště.

Když mě najednou přepadne touha vydat se někam do okolní lesů a luk, tak se hodinu, dvě nebo ještě déle jen tak toulám okolím a poznávám nová místa, kde jsem ještě nebyl. Dostávám se tak občas do opravdu překrásných zákoutí skrytých v hlubinách lesa nebo naopak na vrcholky okolních hřebenů, odkud vidím na kilometry daleko a můžu přehlédnout okolní malebnou krajinu v celé její šíři.

Snad nejkrásněji je na jaře, kdy se všechno po dlouhé zimě opět zazelená, květiny rozkvétají a všude bují nový život. Nezřídka se dá zahlédnout srnka, jelen, nebo malý zajíc, kterak se pasou nebo utíkají, když je něco vyruší. Třeba právě já, když si jich včas nevšimnu. Mnoho lidí neví, jaké to je jít lesem nebo se brodit trávou, kolem dokola je slyšet jemné šumění korun stromů, v dáli zpívají ptáci, nad hlavou svítí slunce a vzduch je provoněn květinami a vším ostatním.

Po jaru přijde léto, které se mu velice podobá. Jen je větší teplo. V lesích dozrávají mnohé pochoutky. Jahody, maliny a ostružiny jsou nejčastějším zpestřením mých toulek.

Ta pravá změna však přijde na podzim s babím létem. Do lesů se dostane všudypřítomná vůně hub a také přestanou letní horka. Všude je pak příjemný chládek a ve tvářích a vlasech mi rejdí jemný vánek. Člověk se může procházet po mechových polštářích, poslouchat jemné bublání malých potůčků, které právě tady začínají svou pouť do moře, nebo naopak hukot mohutných horských bystřin. Krásný pocit je lehnout si do suché trávy nebo mechu, zavřít oči, nemyslet na nic a jen naslouchat vánku, šumění listů nebo hudební produkci cvrčků.

Dovršením celoročního cyklu je zima. Všechno v přírodě usíná a potemní. I tehdy se ale dá najít něco krásného. Na zamrzlých potocích vznikají až neuvěřitelné útvary z ledu. Když vysvitne slunce, tak se zasněžené louky a lesy rozzáří jako tisíce diamantů, až z toho občas bolí oči. Všude ve sněhu jsou křižovatky stop lesní zvěře a u krmelců a studánek, které nestačily zamrznout, se opět dá zahlédnout nějaké zvíře.