Moje oblíbené místo je zkrátka příroda v Českém Ráji. Vždycky se na tyhle výpravy moc těším a nikdy bych tuhle návštěvu přírody neodmítla. Příroda se mění v každém ze čtyř ročních období.

Snad nejkrásněji je na jaře, kdy se všechno po dlouhé zimě opět zazelená, květiny rozkvétají a všude buje nový život. Mnoho lidí neví, jaké to je jít lesem, kolem dokola je slyšet jemné šumění korun stromů, nad hlavou svítí slunce, vzduch, který je provoněn květinami. V dáli neúnavně zpívají ptáci a oznamují nám, že jaro otevřelo dveře a vyhání zimu pryč. Jako další znak odchodu zimy a příchodu jara jsou rozkvétající sněženky a bledule.

Nejhezčí je pro mě však pohled na rozkvetlou louku, v které se třpytí spousta barevných květin a pestrobarevní ptáci v korunách stromů, kteří mi vždy připomene, že je tu léto. Také v lesích se něco děje dozrávají zde jahody, maliny a ostružiny. Na březích potoků roste bujná tráva, kapradí, ale bohužel i kopřivy, o které se díky své neopatrnosti často popálím. Slunce pořádně připaluje a jeho paprsky neúnavně svítí a květiny, které byli ráno plné síly zvedají své klobouky směrem k zemi.

Ta pravá změna však přijde na podzim s babím létem. Ptáci zpívají, včely létají z květu na květ. Celá příroda je v pohotovosti. Zvířata mění zimní srst za jarní. Většina zvířat přivádí na svět mláďáta. Na loukách ještě zůstal lehký nádech čehosi z léta, jenomže tráva i ostatní rostliny ztratily svojí svěžest. Přestanou letní horka a všude je pak příjemný chládek. Všechno ztrácí svoji původní barvu a začíná se červenat.

A když všechno listí opadá ze stromů a keřů, zpozorujeme znaky zimy. Nejkrásnější na zimě je přece jenom sníh. Zima vystrojí pole a louky do bílého kabátku. Na korunách borovic se leskne čerstvě napadený sníh, až někdy oči bolí, a břízy a smrky jsou jako z pohádky. To samo už navazuje na tichou a krásnou atmosféru Vánoc. Po nekonečných mrazících opět v březnu nastane jaro.